VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Při dlouhodobém sledování složení a hustot živočišných populací a společenstev je jen otázkou času, než zjistíme jejich více či méně nápadné změny. Ačkoliv je nemožné studovat je na hmyzu jako celku pro obrovský počet druhů a často také pro jejich vysokou hustotu, přece jen jsou některé skupiny hmyzu zvláště vhodné pro takováto sledování. Takovým skupinám říkáme modelové, protože z jejich studia lze odvodit určité modely těchto změn a vztahů. Půjde především o jejich charakteristiku v oblasti faunistiky a ekologie.

Vynikajícím a dnes obecně uznávaným modelem pro sledování dlouhodobých změn, cyklických i indukovaných, se stávají stále častěji motýli. Je tomu tak nejen proto, že jsou jakýmisi „ptáky“ mezi hmyzem. Denní motýli nápaditostí svého zbarvení a letu patří v přírodě odedávna k nejpřitažlivějším živočichům. Druhou a vědecky fundovanou stránkou tohoto modelu je způsob života housenek. Jsou s nepatrnými výjimkami býložravci, avšak u mnohých druhů je tato býložravost spojena s více méně přísným výběrem, a tím i s potravní vazbou na určité rostlinné druhy. Jako typičtí jsou tedy motýli v potravních zřetězeních typickými konzumenty tzv. první potravní úrovně.

Motýli tedy do značné míry sdílejí osudy svých živných rostlin. K tomuto potravnímu vztahu však ještě přistupují požadavky stanovištní - obvykle spojené s vhodným mikroklimatem pro zakuklení a přezimování housenky atd. Motýli jsou tedy také mnohem komplexněji vázáni na určitá stanoviště. Jen zlomku druhů (druhy stanovištně málo náročné) stačí pouhá přítomnost živné rostliny. Příkladem jsou mnozí bělásci, vázaní na brukvovité, babočky, vázané na kopřivy, bodláky atd. Mluvíme o průvodcích zkulturnělé krajiny (kulturofilech), s kterými se můžeme setkat dokonce i na rumištích - ruderálech. Pravým opakem této skupiny jsou motýli vázaní na jedinou živnou rostlinu (monofágové), a přitom stanovištně vysoce nároční. Přímo učebnicovou ukázkou je pestrokřídlec podražcový - typický motýl jižní Moravy. Podražec křovištní je v této oblasti daleko rozšířen. (Např. ve vinohradech a sadech nebo na okrajích polí.) Pestrokřídlec se však vyskytuje jen ostrůvkovitě na stanovištích jižně exponovaných a chráněných proti náporům ledového zimního severáku, v místech hlubokých zimních závějí, které přikryjí jako peřina jeho kritické stadium - kuklu, která přezimuje volně připoutána na suchém stonku nízkých bylin v jejich spleti. Doby, kdy housenky pestrokřídlece byly hojné na porostech podražce na hrázích lednických rybníků a na chráněných paloucích lednických parků, patří minulosti. Pestrokřídlec přežívá kupodivu na jižně exponovaných náspech regulovaných břehů Moravy a Dyje, tj. na zcela druhotných stanovištích, kam se utekl před chemizací svých dřívějších stanovišť. V širší oblasti Pálavy již téměř vymizel. Jistou naději mu poskytují nejchráněnější polohy luhů s hlubokými humózními půdami kolem Vranovic a Pouzdřan, na Lednicku zejména regulované břehy Dyje kolem Janohradu a lednickcé parky, pomístně ostrůvkovitá stanoviště mezi Lednicí, Nejdkem a Mikulovem. Toto vymizení pestrokřídlece z rozsáhlé oblasti jižní Moravy, kde patřil ještě v padesátých letech k častým motýlům (včetně Znojemska), nesporně souvisí s mizením mikroklimaticky optimálních stanovišť, jako důsledku rozorání terénních vln, úvozů, mezí a polních cest, a druhotně s rozsáhlou velkoplošnou aplikací pesticidů. Zatímco pestrokřídlec na jižní Moravě místy přežívá a do budoucna při minimální toleranci vůči jeho posledním stanovištím má existenční naději, přišla Pálava nesporně o celou řadu motýlů, mezi nimi o unikáty jihomoravské i středoevropské zvířeny vůbec. Jsou to mj. žluťásek úzkolemý, modrásek eroides, okáč písečný a hnědásek osikový.

K nejnápadnějším projevům decimace Pálavy patří také mizení vřetenušek, málo těkavých, nápadně rudě skvrnitých motýlků, které lze sbírat pouhou rukou, když sají na květech. Vymřením jsou zde ohroženy pontické a pontomediteránní druhy, a to zejména vřetenuška čtyřskvrnná a vřetenuška rudohrdlá. Klasický objekt genetických studií - vřetenuška proměnlivá - se vyskytuje již jen ojediněle a z ohromných hustot vřetenušky ligrusové nacházíme živořící torza na Svatém kopečku, pomístně na Tabulové hoře a pod „Děvičkami“, zatímco z hlavního komplexu vymizela spolu s vegetací zničenou kozami a ovcemi.

Po vymizení dalších druhů denních motýlů a těch motýlích druhů vůbec, které právě v oblasti jižní Moravy a zvláště Pálavy dosahovaly hranice svého severozápadního rozšíření jako druhy východostředomořského nebo jihosibiřského původu (za všechny se lze zmínit o bělopásku hrachorovém, pozorovaném v jediném exempláři na pouzdřanských Kolbách ještě v červnu 1979, dále o ohniváčku janovcovém, bělásku Morseově a bělásku Mannově), se tedy rýsuje kritický stav ohrožení i nejpřísnějších pálavských rezervací. U denních motýlů přitom jde patrně o souhrn tří jevových okruhů: 1) pozvolný ústup mnoha druhů směrem na východ, který se plíživě rýsoval už od konce devatenáctého století, a od třicátých let začal hromadně postihovat především lesní druhy (např. dnes vzácnou babočku jilmovou, babočku bílé C, bělopásky, batolce a perleťovce), 2) postižení druhů s přirozenými hustotními cykly v době jejich populačních minim, 3) o velkoplošnou chemizaci polních a lesních kultur ve spojení s dalšími notoricky známými zátěžemi imisí v jejich celém složitém komplexu. Zejména denní motýli zde svým vymíráním plní smutnou úlohu bioindikátorů těchto změn a dokládají tak v této negativní souvislosti svůj význam jako modelová skupina v ekologii.

Méně nápadné pro širší veřejnost a také méně atraktivní pro amatérské sběratele hmyzu jsou jiné dlouhodobě sledované modelové skupiny hmyzu, a to zejména střevlíci a drabčíci. V těchto skupinách byl na rozdíl od denních motýlů, kde vystačíme s individuálním pozorováním, rozvinout neselektivní odchyt do zemních pastí plánovitě rozmístěných v terénu, čímž byl získán materiál jdoucí do desetitisícových množství, a který je třeba zpracovávat počítačově. Dlouhodobá pozorování na různých stanovištích Pálavy zde prokázala, že dochází k postupnému smazávání rozdílů v druhovém složení těchto společenstev na vyhraněných stanovištích. Současně se prokázalo, že dochází k potlačování ekologicky specializovaných druhů ve prospěch několika málo tolerantních, obvykle velkých druhů. Zejména střevlík měděný a střevlík Ullrichův byli v desetiletí 1971-1981 postupně vytlačováni střevlíkem zahradním. Tento trend nesporně souvisí s ničením specifických vegetačních útvarů, hlavně zvěří.

Obětování relativně přirozené vegetace v Soutěsce a náhrada jejího vyklučeného a vypáleného keřového a stromového patra jírovci se projevily těžkým narušením další zde sledované modelové skupiny hmyzu - masařek, které zde počátkem osmdesátých let prošly hlubokou depresí jak co do mizení teplomilných lesních a stepních druhů, tak co do hustot jednotlivých druhů. Tak se stala formace Pálavy vlastně modelovou ukázkou devastace významné přírodní památky místo její ochrany.