Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc., (1933–2017)


Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 47

Na sklonku zimy, dne 2. března 2017 zemřel prof. RNDr. Otakar Štěrba, CSc., emeritní profesor ekologie a děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, autor více než 120 vědeckých publikací, 10 knih, více než 20 vědecko-naučných filmů, úspěšný pedagog, sportovní vodák, horolezec, cestovatel - skvělý kamarád, dobrý člověk. Není jednoduché postihnout všechny stránky Otakarovy osobnosti a jeho úspěšných aktivit, a tak zůstaneme u té jeho lásky největší - u jeho řek. Jak sám v doslovu své knihy Řeky, moje řeky napsal, řeky byly pro něj oázou bezpečí, kde vždy, když bylo nejhůř, získával zpět duševní rovnováhu a dobrou náladu.

Nepochybně nejlépe O. Štěrba poznal řeku Moravu se všemi jejími krásami, tajemstvími, záludnostmi i složitými zákonitostmi. Vždyť na jejím břehu u Hynkovského jezu měl svůj domov a prožil zde velkou část svého života. Bystrým pozorováním a systematickým studiem Moravy dokázal jako první pochopit funkci a význam hyporeálu, říčního kontinua, zde se zrodil i jedinečný koncept čtyřdimenzionální říční krajiny. Jeho zásluhou byla také pro širokou veřejnost objevena neopakovatelná krása vnitrozemské delty Moravy, kde jeho dlouholetým úsilím vznikla i chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví jakož i řada projektů přírodě blízké protipovodňové ochrany.

Rozhodně nebyl malicherný člověk. Dával si nelehké úkoly. Někdy až s neuvěřitelnou lehkostí při kamarádském tlachání vyslovil ledabyle nějaký nápad, třeba že na člunu popluje kolem světa. Až s odstupem času se ale vždy ukázalo, že nešlo o nějakou chiméru, ale o dobře promyšlený projekt, který postupně začal realizovat a dokázal i dokončit. Navzdory mnoha překážkám nejrůznějšího druhu.

Postupně se mu podařilo poznávat a dokumentovat také hlavní světové toky a tak napříč kontinenty a v souhrnu svět nakonec skutečně obeplul. Většinou se zcela sám a na malých člunech plavil tisíce kilometrů po řekách, jezerech a mořských příbřežích, včetně Beringovy úžiny a několika veletoků - Dunaj, Volha, Mackenzie, Yukon, Lena, Mississippi, Amazonka. S neuvěřitelnou odvahou, cílevědomostí a mnohdy až s asketickým odříkáním se vydával na cesty provázené nanejvýš nebezpečnými dobrodružstvími, mnohdy i s vědomím, že riskuje svůj život.

Řeky poznával nejen jako hydrobiolog a krajinný ekolog, ale i jako rybář, vodák, cestovatel, fotograf a kameraman. Vše v jedné osobě. A tak také citlivě vnímal a prožíval střety civilizace s přírodou, pokroku s destrukcí, naděje s beznadějí - střety tak charakteristické pro současnou generaci - pro epochu, kterou Otakar výstižně nazýval kvintérem - pětihorami.

Nejenže své řeky miloval, ale jako málokdo jiný jim i rozuměl - jejich morfologii, dynamice, mnoha významným funkcím, interakcím s ostatními ekosystémy říční krajiny, životu v nich. A nejenže je miloval a rozuměl jim, citlivě také vnímal jejich zranitelnost, pozorně sledoval škody, které řekám a říční krajině způsobují lidské zásahy, varoval před nebezpečím, které jim hrozí v budoucnu. Propracoval též originální metodu k vyčíslení finanční hodnoty řek i výše ztrát vznikajících devastací ekosystémů říční krajiny. Vytrvale a s neuvěřitelnou houževnatostí dokázal bojovat za zlepšení neutěšeného stavu řek a za jejich záchranu. Bojoval a přesvědčoval v odborných i politických kruzích, jako pedagog u svých studentů, u široké veřejnosti jako neúnavný a ceněný popularizátor ochrany přírody.

Ve věku, kdy většina z nás jeho vrstevníků se již poohlíží po klidnějším způsobu života, se Otakar rozhodl věnovat svoji pozornost ještě detailnímu poznávání i vodáckému zdolávání říční sítě Evropy. Cesta uskutečněná v roce 2016 do Francie a jeho plavba poříčím a deltou Rhôny však bohužel byla již jen poslední etapou tohoto nedokončeného projektu. Velkou statečnost projevil Otakar i při své vůbec poslední plavbě - přes řeku Styx s převozníkem Charonem - na plavbě, z níž již není návratu na náš pozemský svět. Řeky, které tolik miloval, osiřely… Jeho mnohostranný vědecký přínos a vřelý vztah k řekám, ale i k lidem by neměly být zapomenuty.

Milan Peňáz

Recenze na knihu Otakara Štěrby Řeky, moje řeky vyšla ve Veronice č. 2/2015, s. 45.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu