VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V posledních desetiletích došlo v naší zemědělské krajině ke značným změnám z pohledu ztráty krajinných prvků, snížení biodiverzity a urychlení degradačních procesů. V odborných kruzích jsou v této souvislosti intenzivně diskutovány otázky udržitelného hospodaření, kde má významné postavení půda, na níž je závislé zemědělství a lesnictví a která je vystavena řadě procesů snižujících její kvalitu. Některé nové výzkumné zprávy hodnotící degradaci z globálního pohledu hovoří až o třetině negativně ovlivněných území souše. O které degradační faktory půd se nejčastěji jedná? Jde o erozi půdy, její utužení, ztrátu půdní organické hmoty, okyselování půd nebo jejich zasolování a v neposlední řadě o kontaminaci potenciálně rizikovými prvky a látkami.

Z globálního pohledu je nejzávažnějším degradačním faktorem vodní eroze a nejinak je tomu v Evropě a v České republice, kde podle údajů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy je v kategoriích extrémně až středně ohrožená půda 56,5 % zemědělských ploch. Vodní eroze nemá vliv pouze na produkci, ale negativně ovlivňuje vlastní půdu a její vlastnosti, vodní zdroje, biodiverzitu a zásobu uhlíku v půdách. Je u nás podstatně vážnějším problémem než eroze větrná, která negativně ovlivňuje 15,7 % zemědělských půd (kategorie půd nejohroženějších až ohrožených). Větrná eroze způsobuje obdobné problémy jako eroze vodní. Má vliv na produkci, odnos půdních částic, jejich následnou depozici s možným ovlivněním vodního prostředí atd. Na oba typy eroze, s nimiž se setkáváme v naší krajině, a to mnohdy s viditelnými projevy, se zaměřujeme v tomto článku s cílem podat čtenáři základní informace o těchto degradačních procesech, o jejich rozsahu a o možnostech, jak tyto negativní vlivy na naše půdy a životní prostředí minimalizovat. Modelově popisujeme problémy s vodní a větrnou erozí na jižní Moravě, v oblasti s vysokým procentem zemědělsky produkčních půd černozemního typu. Vodní eroze není totiž rozšířena jen v podhorských a horských oblastech, ale právě na jižní Moravě způsobuje ještě větší problémy. V okrese Břeclav je touto erozí ohroženo 63,6 % zemědělských půd, větrnou erozí je ovlivněn ještě větší podíl zemědělské půdy, a to 78,0 %. V okrese Hodonín jsou výsledky obdobné, a to 68,8, resp. 69,6 %.

Vodní eroze a její vliv na půdní vlastnosti a vodní prostředí

Vodní eroze, která ročně přemisťuje v podmínkách České republiky až 21 milionů tun ornice, ohrožuje zemědělskou půdu prostřednictvím nepříznivých změn celého komplexu půdních vlastností - fyzikálních, chemických a biologických. Dochází tak ke zhoršování fyzikálních vlastností (např. struktury půdy, její textury, objemové hmotnosti, pórovitosti, infiltračních schopností), z chemických vlastností se snižuje obsah půdní organické hmoty a změny jsou i v zásobách minerálních živin. Ovlivňován je i život v půdě od mikroedafonu (půdní organismy menší než 0,2 mm) až po makroedafon (2-20 mm) a negativní vliv je zaznamenáván u procesů, které tyto organismy zajišťují.

Nepříznivé důsledky vodní eroze se projevují nejen na půdy, ale eroze způsobuje i ohrožení dalšího důležitého základního přírodního zdroje - vody. Vodní erozí uvolněné půdní částice a na nich navázané chemické látky (minerální hnojiva, široké spektrum reziduí pesticidních látek atd.) jsou transportovány vodou do vodních toků a nádrží. Zároveň při těchto procesech může docházet i k mísení s komunálním znečištěním a odnášený materiál se pak mění až v toxický sediment. O zanášení prvků hydrografické sítě, zejména rybníků a nádrží, se zmiňuje Zpráva o stavu vodního hospodářství Ministerstva zemědělství ČR. V rybnících je v současnosti uloženo přes 200 mil. m3 sedimentů, zhruba stejné množství je ve vodních nádržích. U nich je ročně zanášeno až 5 % objemu. Následné náklady potřebné na vytěžení sedimentu jakož i na jeho sanaci jsou značné a činí zhruba 500 Kč na každý kubík. Vlivem transportovaných splavenin dochází také ke škodám na zastavěném území obcí a měst, a to zejména při přívalových srážkách.

Vodní eroze na jižní Moravě

Jihomoravský kraj je považován z hlediska degradace půdy vodní erozí za nejohroženější kraj České republiky. Podílí se na tom vysoké zornění, kdy téměř 90 % evidovaných půdních bloků tvoří orná půda. Navíc se ze značné části jedná o plošně rozsáhlé svažité půdní bloky s pěstováním vysokého podílu erozně nebezpečných plodin. Ve výsledku pak dochází ke značným a trvalým škodám na zemědělském půdním fondu s vlivy na produkci, kdy může dojít i k přímému poškozování pěstovaných rostlin, ke ztrátám na osivu a sadbě. Produkce plodin je ovlivněna rovněž degradací komplexu půdních vlastností a snížením přirozené produkční schopnosti půdy s následným poklesem výnosů pěstovaných plodin. Z výzkumných prací řady autorů vyplývá, že erozní smyv způsobuje snížení výnosů plodin u velmi silně erodovaných půd až o 50-70 %. Zároveň dochází i ke snížení ceny půdy, kdy tato může poklesnout až o polovinu. Při plánování protierozní ochrany je nutné vycházet ze ztrát na produkci a z dalších negativních projevů eroze, tyto ekonomicky vyhodnocovat a do kalkulací promítnout i náklady na opatření a jejich přínosy. Vodítkem pro praxi může být například metodika zpracovaná autory z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy a Ústavu zemědělských informací.

Ochrana proti vodní erozi

Pro snížení erozních smyvů je nutné na erozně ohrožených pozemcích navrhovat a realizovat komplexní ochranná protierozní opatření, která zajišťují ochranu půdy a zabraňují škodám v zastavěných územích. Podle rozsahu eroze je možné přistoupit k realizaci organizačních, agrotechnických, nebo až technických opatření, která by měla mít návaznost na síť polních cest a územní systém ekologické stability. Systém organizačních a agrotechnických opatření (změna kultur, protierozní rozmisťování plodin, setí do krycí plodiny, zasakovací pásy a zatravnění údolnic) by měl být aplikován na erozně ohrožených pozemcích uživateli půdy. Složitější technická opatření, např. protierozní průlehy (terénní vlny), příkopy, ochranné hrázky - meze, protierozní nádrže, se navrhují zejména v procesu pozemkových úprav.

Větrná eroze a její příčiny

I když je větrnou erozí v České republice ohroženo nižší procento zemědělských půd ve srovnání s erozí vodní, je vážným problémem právě na jižní Moravě. Meteorologické vlivy (rychlost a četnost větrů) a vedle toho půdní poměry (struktura půdy, její zrnitost a vlhkost), které jsou dále zesilovány či zeslabovány dalšími faktory a přímými zásahy člověka, jsou rozhodujícími faktory ovlivňujícími tento typ eroze. Mezi ně můžeme zařadit délku území vystaveného působení větru, půdní pokryv, způsob a období provádění agrotechnických operací.

Větrná eroze na jižní Moravě

Větrnou erozí jsou ohroženy zejména lehké písčité půdy, na jižní Moravě jsou to zejména oblasti Znojemska, Břeclavska a Hodonínska. Specifické je působení větrné eroze v oblastech s těžkými půdami, na Moravě se to týká především její jihovýchodní části, a to okolí Uherského Brodu a Strážnice. Půdy v těchto územích mění silně svou strukturu vlivem povětrnostních podmínek, a to zejména v zimním období vlivem mrazu a následným suchem v jarních měsících. Vlivem silných výsušných větrů, které jsou pro tyto oblasti typické, pak dochází hlavně v jarních obdobích k výskytu větrné eroze přerůstající až v prašné bouře.

Větrná eroze se může vyskytovat v průběhu celého roku, nejškodlivější však bývá na jaře, které následuje po suché, sněhem chudé zimě, kdy silný vítr strhává z holých nebo vegetací málo krytých polí vyschlou ornici. Výskyt větrné eroze se zvyšuje také na podzim, kdy povrch půdy není opět dostatečně chráněn vegetací. Výskyt eroze bývá tedy zaznamenán převážně tam, kde je půda bez rostlinného krytu nebo kde je vegetace slabě vyvinuta.

Při agrotechnických zásazích za suchého období může docházet k uvolňování půdních částic i při povětrnostních podmínkách, které obvykle vznik větrné eroze nepůsobí. Polní práce tak mohou být původcem erozních událostí.

Důsledkem erozní činnosti dochází k negativním změnám půdních vlastností (např. k ochuzování o organickou hmotu a živiny, ke změně struktury), ke ztrátám na produkci plodin jejich poškozením či ke škodám na majetku.

Ochrana proti větrné erozi

Zemědělskou půdu na plochách vystavených větrné erozi je nutné chránit vhodnými protierozními opatřeními. Jejich realizace vyžaduje určité finanční náklady. Nejméně náročná bývají většinou opatření organizační, spočívající převážně v organizaci půdního fondu a ve výběru pěstovaných plodin. Agrotechnická opatření znamenají pro hospodařící zemědělce určité náklady na pořízení speciální mechanizace. Finančně nejnáročnější je realizace opatření, která zpravidla poskytují trvalou nebo dlouhodobou ochranu ohrožených území. Mezi ně můžeme zařadit výsadbu pásů trvalé dřevinné vegetace, jako jsou větrolamy, popř. další typy výsadeb působících jako překážka ve směru působení větru.

Závěr

Změny ve struktuře a využívání krajiny, a to zejména v poválečném období, vedly nejen ke značnému ovlivnění složek životního prostředí (půdy, vody), ale ovlivnily i biologickou rozmanitost. Proto je nutné při hospodaření a navrhování úprav v krajině, např. v procesech pozemkových úprav, pamatovat nejen na produkční, ale i na mimoprodukční funkce. Cílem by mělo být posílení heterogenity krajiny, která souvisí s biodiverzitou, ale i s ochranou jednotlivých složek životního prostředí. Tuto pestrost se snažíme z pohledu biodiverzity zvyšovat prostřednictvím budování sítě územních systémů ekologické stability. Nabízí se však otázka, zda lze navrhovat opatření v krajině více komplexně, a to jak v zájmu ochrany půdního fondu a vody, tak i z pohledu podpory právě biodiverzity. Jako perspektivní může být posílení propojení mimoprodukčních biotopů, kdy zvýšená propojenost, jinak také konektivita různých typů stanovišť podporuje různorodost krajiny i v dalších souvislostech v krajinném prostoru (např. s ochranou půdy a zadržováním vody v krajině). O to se snažíme výzkumně díky projektům Národní agentury pro zemědělský výzkum QJ1630422 a QK1811233. Pro vlastní ochranu půdy před erozí a k omezení dalších typů degradace je ale již dnes dostatečně známá řada přístupů a měli bychom je navrhovat a realizovat. Půda naši pozornost a péči potřebuje, vždyť jsme na ní závislí.

Prof. Dr. Ing. Bořivoj Šarapatka, CSc.; Katedra ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Prof. Ing. Miroslav Dumbrovský, CSc.; Ústav vodního hospodářství krajiny, Stavební fakulta VUT v Brně.
Doc. Ing. Jana Podhrázská, Ph.D.; Ústav aplikované a krajinné ekologie, Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně.