VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Krátkometrážní dokumentární film; 26 minut; 2017; scénář: Ladislav Miko; režie: Ladislav Miko, Ivan Stříteský (https://www.youtube.com/watch?v=Z5rMheOnaec)

Povrch země. Půda - tenká vrstva, která dává vzniknout pozemskému životu. Zde probíhají tajemné procesy, kterými z neživého vzniká živé, aby mohlo vystoupit na povrch, ukázat se v podobách zjevných, projevit se tvary rostlinnými nebo živočišnými. Půda je pozemským mořem, z nějž se vynořuje to, co by bez tohoto bezedna existovat nemohlo - pouhé povětří by samo neuneslo celou tíhu života, protože ten by neměl kde ukojit své hlavní potřeby, nasytit se. Není tomu ale tak, že by jednoduché nebo složité životní formy a struktury vznikaly v půdě z ničeho. Život zde už musí být, aby mohl dál a znovu bujet a rozvíjet se, vycházet z temnoty a přispívat k širšímu společenství života. Půda je tak základem a součástí biosféry, k níž se její hmotné prvky stále vrací. Tento život, vzájemně provázaný, se sytí sám sebou, ze sebe se obnovuje - rozumí hlavně své vlastní, již kultivované energii, kterou si bere pro sebe a předává dál. Z její surové podoby, energie anorganického světa, číst dokáže jen v malé míře (tento „interface“ je nejspíš tak složitý, že vyžaduje velké množství „překladačů“). „Čtení“ energetické šifry je dílem kolektivním - různorodé bytosti spolu komunikují nesčetnými způsoby, vzájemně si předávají své energetické „vzkazy“, vytváří z nich souvislý, obecně srozumitelný (protože všemi snadno využitelný) „text“. Utváří tak celou kulturu života, pečují o ni samotným svým žitím: přispívají k ní tím, že existují, a nejen pro sebe, ale život dále předávají.

Tito živáčkové, i ve své nejjednodušší podobě, nejsou továrnami přeměňujícími anorganickou hmotu na organickou, aniž by vnímaly své okolí. Naopak - navzájem se potřebují: projevují si úctu a přízeň tím, že si poskytují vzájemně svá těla jako potravu, upravují své prostředí tak, aby se všem dobře dařilo - žijí v „potravních řetězcích“, „symbióze“ a dalších vztazích. Jsou citliví na to, když se koloběh přeruší, když se z řetězu života bere jednostranně, jeho části se zpět nevrací nebo se do prostředí zasahuje necitlivě. Co může svědčit užitkovým druhům, nemusí být příznivé pro ty ostatní; mezi zákony přirozeného života nepatří možnost prosperity jednoho druhu na úkor ostatních. Mrtvá půda je neplodná obecně; necitlivá péče člověka těžko nahradí chybějící vazby mezi organismy. Život je třeba vnímat vcelku; nevytrhávat jednotlivé jeho „prvky“ z tohoto celkového vzájemného porozumění. Geoderma jako citlivá pokožka „matky Země“, představená ve filmu stejného jména, je šťastným přirovnáním umožňujícím dobře pochopit základní funkce půdy i nezastupitelné role jejích „obyvatel“. Metaforický přístup také osvětluje samotnou logiku života víc než výklad čistě vědecký, postavený na popisu, kategorizaci, hledání souvislostí. Co tedy jej uplatnit i jinde - ukázat život jako svébytný fenomén, kterému lze porozumět jen na základě citlivého pozorování a s velkou dávkou úcty, respektu ke vztahům, jež naše racionalita stále nedokáže uchopit v celé jejich složitosti?

Půda provází život na Zemi a člověk by na této planetě bez ní nemohl existovat. Vzácná nebo obyčejná, živá či neživá, ztrácená a nenahraditelná. Co dnes vlastně o půdě víme? A jak s tímto poznáním nakládáme? Jak se člověk stará o pokožku naší matky Země, o Geodermu?

Na tyto otázky odpovídá a dokumentem provází půdní biolog Ladislav Miko.

Zásadním činitelem, který půdu spoluvytváří, je život. Blízko nás v půdě žijí statisíce druhů organismů nejrůznějších tvarů a velikostí. Přesto je pořádně téměř nikdo neviděl.

Průvodce postupně vysvětluje, jak se na tvorbě půdy rozkladem organické hmoty podílejí bakterie, houby, žížaly, mravenci, mnohonožky a stonožky. Druhové bohatství v půdě přirovnává k nejlepšímu africkému safari. Přibližuje na zcela unikátních mikroskopických záběrech život a význam chvostoskoků, pancířníků, hmyzenek, vidličnatek, drobnušek, roupic a miniaturních plžů. Tak jako v africké savaně známe lvy a gepardy, tak v půdě nám Ladislav Miko představuje dravé a rychlé predátory: stonožky, zemivky, dravé roztoče, drabčíky, střevlíky, štírky, pavouky a další.

Bez půdních organismů by nebyla půda. Bez půdy a mrtvé organické hmoty by nebyly půdní organismy. Neměly by z čeho získávat energii k přežití. Jejich přítomnost zajišťuje, že se netopíme v horách odumřelé biomasy. Díky jim se vrací živiny do půdy. Půda tak zůstává úrodná a schopná zadržovat vodu.

Film je volně dostupný v české i anglické verzi a může se tak stát cennou součástí vzdělávacích programů (https://www.youtube.com/watch?v=Z5rMheOnaec)

Jana Dlouhá

RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D., šéfredaktorka recenzovaného odborného časopisu Envigogika, který se zaměřuje na environmentální výchovu a vzdělávání, jakož i širší kontext společenských procesů souvisejících s udržitelností rozvoje. Publikuje texty z oboru pedagogiky a filozofie; díky své mezioborové povaze pokrývá i další (především sociální) vztahy a mapuje celkovou proměnu názorů, životního stylu nebo chování.