VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Krtek obecný neboli Talpa europaea je všeobecně známým kamarádem všech dětí v Čechách a díky jeho expanzi skrze televizní obrazovky rovněž v Číně, kde je jeho parťákem populární panda. Tento podzemní hmyzožravec žije na území, které se na západě rozkládá od severního Španělska a Británie až po severovýchodní hranici jeho areálu ohraničenou altajskou řekou Ob. Na jihu jeho areál dosahuje až po střední Itálii a Balkán, kde je nahrazen dalším druhem krtka, krtkem balkánským (Talpa stankovici). Na Pyrenejském poloostrově je pak nahrazen krtkem iberským (Talpa occidentalis). Jeho výskyt není vázán na specifický biotop ani nadmořskou výšku (výskyt byl potvrzen i v nadmořských výškách kolem 2 400 m) a na krtka tak můžeme narazit prakticky kdekoliv v tomto areálu, pokud se tam dá udělat tunel.

Jeho přítomnost je k nelibosti většiny zahrádkářů a golfistů doprovázena stavebními prvky v podobě úhledných hromádek hlíny, které vznikají při mnohem důležitější činnosti, a to neustálé honbě za potravou. Tu tvoří především žížaly, brouci a jiní podzemní bezobratlí. Nicméně krtek překvapivě nepohrdne ani ještěrkami, žábami či myšmi, pokud na ně narazí. Obdobně jako křeček si dělá spižírny na horší časy - na zimu, ale místo obilných klasů tam uchovává paralyzované larvy a žížaly. Někteří vědci krtka podezřívají, že má jedovaté sliny, kterými své bezobratlé oběti omráčí. Jiní dávají přednost jednodušší praxi, a to znehybnění kousnutím do hlavových ganglií. V jedné spižírně tak byly nalezeny až stovky takto ochromených žížal. Krtek nehibernuje, a proto můžeme nově vznikající hromádky pozorovat i v zimě.

Tehdy aktivně hloubí nové tunely, aby nalezl spící bezobratlé. Jelikož žije v podzemí, jeho aktivita se neřídí denním (cirkadiálním) rytmem, ale doba bdění a odpočinku se u něj střídá po cca 4-5 hodinách. Tunelový systém měří až stovku metrů a může být využíván po generace. Největší krtinec pak signalizuje hnízdo (v odborné literatuře se nazývá pevnost), které si krtek staví. Dospělého krtka tak můžeme mimo jeho tunelový systém spatřit například při činnosti, kdy do hnízda shání listí a trávu pro pohodlný odpočinek. Další příležitostí, kdy se s krtkem můžeme potkat tváří v tvář je konec června, kdy mláďata opouštějí rodičovské teritorium a objevují svět. Krtek je většinu roku solitérní a své území aktivně brání proti případným vetřelcům. Na jaře samci rozšiřují své tunely a vyhledávají samice. Páření probíhá v březnu a dubnu, po asi měsíci se rodí dvě až sedm mláďat. Za další měsíc jsou už mladí krtci způsobilí vyrazit do světa, což se jim díky silniční dopravě a predátorům (např. kočky, psi a sovy) často stává osudným.

Tradiční zobrazení krtka není náročné na barvu. Někdo by možná řekl, že krtek je, co se zbarvení týče, poněkud nudný. Jaké překvapení by pak pro takového pozorovatele bylo načapat krtka jiné než černé bravy. Variabilita zbarvení je totiž značná a pohybuje se v celé škále hnědých a šedých odstínů včetně vzácného zbarvení bílého.

Recentní studie rovněž vyvrátily všeobecně přijaté tvrzení, že je krtek slepý. Skupina Buty kvůli tomu ale svůj song přepisovat nemusí. Jeho zrak totiž není zrovna ostříží, nicméně stačí na rozlišení obrysů a krtkovi pravděpodobně pomáhá v úprku před jeho predátory. Zajímavě je podzemnímu životu uzpůsoben i jeho sluch. Krtek nemá boltce, tudíž pravděpodobně slyší pouze nízké frekvence, což potvrzuje i vnitřní morfologie ucha, která odpovídá spíše uchu plazímu. Takto uzpůsobené ucho krtkovi usnadňuje lov potravy v jeho tunelovém systému. Další morfologické adaptace jsou všeobecně známé a patří k nim například uzpůsobení předních končetin, které vypadají jako velké lopaty a z krtka dělají mistra ve svém oboru.

A nakonec babská rada, jak vyjít s krtkem, zní: nechat ho na pokoji! Krtince se totiž objevují jen v raných fázích jeho pobytu na novém území. Naopak zneškodněním krtka dochází k brzkému osídlení jeho nor novým panem domácím, který bude v tunelování hbitě pokračovat.

Tuto krátkou esej o krtkovi bych ráda uzavřela básničkou, která, pokud by se zapsala do podvědomí zahrádkářů majících za svůj cíl „zničit krtka“, ušetřila by nejeden krtčí život:

Krte, krte, krtečku,
děláš mnoho kopečků.
Na zahradě na pažití,
kazíš trávu, kazíš kvítí.

Broku, Broku, Bročíčku,
to se mýlíš trošičku.
Já jen chodím na žížaly,
aby škodu nedělaly.

(Jde o zřejmou krtčí snahu svádět ve strachu z Broka vinu na rovněž užitečnou ubohou žížalu; pozn. příspěvkem V. Pižla poučené redakce.)

Mgr. Alena Fornůsková, Ph.D., pracuje na Ústavu biologie obratlovců AV ČR. V detašovaném pracovišti ve Studenci se věnuje především drobným hlodavcům a jejich vztahům s různými patogeny.