VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nová, chcete-li městská divočina je relativně nový pojem, a to jak v přírodních, tak společenských vědách nebo urbanismu. Bývá nazývána také nepořádkem, brajglem, chaosem či bincem a aktuálně se s ní setkáváme v opuštěných průmyslových areálech, na železničních náspech, bývalých polích nebo mezi křovím uprostřed domů. Klíčovým může být to, že se jedná o místa, o která se nikdo nestará. Ačkoliv se nám takové plochy mohou jevit jako chaos, pro biology a sociology je nová divočina zajímavým objektem zkoumání. Botanik žasne, kolik starých plevelů se na postindustriálních ladech vyskytuje, zoolog objevuje pod rezavými plechy vzácné plazy a v hromadě betonu bělořity šedé, ochránci přírody nevěřícně hledí, kolik invazních druhů se vejde na jeden metr čtvereční. Divočina učarovala i antropologům, sociologům, a dokonce některým urbanistům. Proč se lidem urbánní divočina vůbec líbí? Co je to za lidi, kteří bydlí uprostřed pajasanů a střemch pozdních? Jak je možné, že vyšlapaná cestička uprostřed „ničeho“ je tak široká? Abychom získali odpovědi na tyto otázky, přizvali jsme k zodpovězení i společenské vědce, estetiky či krajináře, ačkoli do publikací o nové divočině jsou často zváni pouze biologové. Vznikla tak zajímavá směsice různých pohledů na fenomén městské divočiny. Jde totiž o téma, které k setkávání oborů přímo vyzývá.

Protože jsme nechtěli opakovat, co bylo již mnohokrát napsáno, pátrali jsme po možných autorech v nejhlubších vodách a nechávali jim poměrně volnou ruku ve výběru a ladění témat. Vznikl tak neotřelý sborník mnoha žánrů i zaměření: někdo pojal divokost města romantickým pohledem, o postřehy se s námi podělila krajinná architektka, urbanista, botanik i zoolog. Můžete se přiučit, jak si vytvořit trávník „nadivoko“ i jak založit květnatý pás nebo jezírko. Nechybí ani odborné studie, rozhovory a fejetony. A co by to bylo za Veroniku, kdyby se do ní nepromítlo i ryzí umění: červenou nití celého čísla jsou básně, autorské fotografie a malby. Neputujeme pouze Prahou či Brnem, zavítali jsme také do Liberce a Českých Budějovic.

Pouze jediný z plánovaných příspěvků nám nebyl dodán. Veroniku na téma nové divočiny jsme totiž začali chystat už na podzim loňského roku. Naším favoritem z oslovených potenciálních autorů byl i Antonín Buček, který nás oba dva učil krajinné ekologii. Šestého prosince pan docent odpověděl: „Pokusím se napsat sloupek o potřebě pralesů jako součásti infrastruktury městského správního obvodu a trochu do toho zapletu ÚSES.“ (ÚSES = Územní systém ekologické stability, pozn. redakce.) Velmi krátká anotace avizovaného sloupku se nám zalíbila a těšili jsme se na článek o pralesích ve městě. Bohužel jsme se článku už nedočkali, neboť začátkem letošního března Antonín Buček náhle zemřel. Rádi bychom mu toto číslo věnovali. Věříme, že by si různé pohledy na divočinu města rád přečetl a možná by se s námi učeně přel, jestli tu divočinu označovat za „městskou“ nebo „novou“.

Radoslava Krylová a Vilém Jurek