Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Názorová východiska nové divočiny


Radoslava Krylová, Vilém Jurek, č. 2/2018, s. 1
Pohled na Petrov z mýty opředeného Jižního centra v Brně. Přítomnost tak rozsáhlého „rozvojového území“ v tak těsné blízkosti centra je evropským unikátem. Tento spontánně bující kus divočiny však zdaleka není liduprázdný. Ožívá vlastními aktivitami od dětských bojovek přes exkurze zvědavců až po noční setkávání zbloudilých duší.
Pohled na Petrov z mýty opředeného Jižního centra v Brně. Přítomnost tak rozsáhlého „rozvojového území“ v tak těsné blízkosti centra je evropským unikátem. Tento spontánně bující kus divočiny však zdaleka není liduprázdný. Ožívá vlastními aktivitami od dětských bojovek přes exkurze zvědavců až po noční setkávání zbloudilých duší. Foto M. Vyhnal

Nová, chcete-li městská divočina je relativně nový pojem, a to jak v přírodních, tak společenských vědách nebo urbanismu. Bývá nazývána také nepořádkem, brajglem, chaosem či bincem a aktuálně se s ní setkáváme v opuštěných průmyslových areálech, na železničních náspech, bývalých polích nebo mezi křovím uprostřed domů. Klíčovým může být to, že se jedná o místa, o která se nikdo nestará. Ačkoliv se nám takové plochy mohou jevit jako chaos, pro biology a sociology je nová divočina zajímavým objektem zkoumání. Botanik žasne, kolik starých plevelů se na postindustriálních ladech vyskytuje, zoolog objevuje pod rezavými plechy vzácné plazy a v hromadě betonu bělořity šedé, ochránci přírody nevěřícně hledí, kolik invazních druhů se vejde na jeden metr čtvereční. Divočina učarovala i antropologům, sociologům, a dokonce některým urbanistům. Proč se lidem urbánní divočina vůbec líbí? Co je to za lidi, kteří bydlí uprostřed pajasanů a střemch pozdních? Jak je možné, že vyšlapaná cestička uprostřed „ničeho“ je tak široká? Abychom získali odpovědi na tyto otázky, přizvali jsme k zodpovězení i společenské vědce, estetiky či krajináře, ačkoli do publikací o nové divočině jsou často zváni pouze biologové. Vznikla tak zajímavá směsice různých pohledů na fenomén městské divočiny. Jde totiž o téma, které k setkávání oborů přímo vyzývá.

Protože jsme nechtěli opakovat, co bylo již mnohokrát napsáno, pátrali jsme po možných autorech v nejhlubších vodách a nechávali jim poměrně volnou ruku ve výběru a ladění témat. Vznikl tak neotřelý sborník mnoha žánrů i zaměření: někdo pojal divokost města romantickým pohledem, o postřehy se s námi podělila krajinná architektka, urbanista, botanik i zoolog. Můžete se přiučit, jak si vytvořit trávník „nadivoko“ i jak založit květnatý pás nebo jezírko. Nechybí ani odborné studie, rozhovory a fejetony. A co by to bylo za Veroniku, kdyby se do ní nepromítlo i ryzí umění: červenou nití celého čísla jsou básně, autorské fotografie a malby. Neputujeme pouze Prahou či Brnem, zavítali jsme také do Liberce a Českých Budějovic.

Pouze jediný z plánovaných příspěvků nám nebyl dodán. Veroniku na téma nové divočiny jsme totiž začali chystat už na podzim loňského roku. Naším favoritem z oslovených potenciálních autorů byl i Antonín Buček, který nás oba dva učil krajinné ekologii. Šestého prosince pan docent odpověděl: „Pokusím se napsat sloupek o potřebě pralesů jako součásti infrastruktury městského správního obvodu a trochu do toho zapletu ÚSES.“ (ÚSES = Územní systém ekologické stability, pozn. redakce.) Velmi krátká anotace avizovaného sloupku se nám zalíbila a těšili jsme se na článek o pralesích ve městě. Bohužel jsme se článku už nedočkali, neboť začátkem letošního března Antonín Buček náhle zemřel. Rádi bychom mu toto číslo věnovali. Věříme, že by si různé pohledy na divočinu města rád přečetl a možná by se s námi učeně přel, jestli tu divočinu označovat za „městskou“ nebo „novou“.

Radoslava Krylová a Vilém Jurek

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu