VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Poslední suchá a horká léta opět oživila diskusi, která se točí kolem správné péče o městské trávníky a veřejnou zeleň vůbec. Vytvořit uprostřed města nebo na vlastní zahradě kvetoucí louku a další rozmanitá stanoviště přitom vůbec nemusí být složité.

Městské trávníky mohou hostit až překvapivě velké množství živočišných a rostlinných druhů. Podmínkou je ovšem správná péče, která respektuje životní nároky svých obyvatel. Běžná péče o městské trávníky však spočívá v tom, že na ně v pravidelných intervalech vyjedou sekačky, a to bez ohledu na stav vegetace, aktuální počasí nebo roční období. Začátkem jara tak sekání připomíná popravu prvních nesměle kvetoucích bylin, zatímco na podzim spíše vytrhávání drnů.

Opravdovou katastrofou pro mnoho přítomných organismů se pak může stát plošné letní sekání. Pokud je totiž v létě delší dobu sucho, stanou se často ze zelených městských trávníků slámově žluté, slunečním žárem sežehnuté plochy. Některým bylinám ovšem sucho nevadí tolik jako trávám a dokážou i na takovém trávníku vykvést v překvapivě velkém počtu. Právě to přiláká motýly, včely a další živočichy. Sekání takové plochy je v létě nejen zbytečné, ale dokonce přímo škodlivé pro živočichy a rostliny, jež s námi sdílejí městské prostředí. Nejde ani tak o dospělé motýly, ti mohou samozřejmě odletět jinam, ale hlavně o vajíčka a housenky, jakož i o vývojová stadia dalších hmyzích skupin.

Vzniku květnatých trávníků ve městech lze snadno napomoci. Obecní pokladnu to přitom nemusí stát ani korunu navíc a dokonce může vést i k úsporám. Nejjednodušším opařením je totiž snížení frekvence sekání spolu s tzv. mozaikovou sečí. Mozaiková seč není nic jiného, než ponechávání neposečených plošek různého tvaru a velikosti, přičemž jejich tvar a velikost lze při každé seči měnit. Snížená frekvence sečí a zmenšení celkové sečené plochy (neb nikdy se neseče vše) je nejen jednoduché a finančně výhodné, ale navíc vede k překvapivě dobrým výsledkům již prvním rokem. Může se zdát zvláštní, že navrhujeme pro městské trávníky právě tuto metodu péče, která dodnes není samozřejmostí ani ve volné krajině, a dokonce ani ve zvláště chráněných územích. Na to lze odpovědět jednoduše - protože prostě funguje, je zadarmo a dokáže ji provádět i neodborník.

Velikost trávníku přitom není vůbec důležitá. Krásně rozkvést mohou nejen rozsáhlejší plochy v městském parku, ale také pár metrů čtverečních na (před)zahrádce rodinného domku. Pozitivním krokem je i ponechání malé skupinky kvetoucích bylin, např. hvozdíků či kopretin.

Zatímco v řadě evropských zemí na západ od nás existuje mnoho míst, na kterých můžeme hledat inspiraci, u nás se trend rozkvetlých trávníků rozjíždí zatím pomalu. Za jedním z ukázkových projektů vás můžeme pozvat do českobudějovického kampusu sdíleného Biologickým centrem AV ČR a Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity.

Autoři úprav v areálu Biologického centra se cítili zahanbeni, že sterilní areál dvou výzkumných a vzdělávacích institucí neposkytuje inspirativní prostředí nejen pro zaměstnance akademických ústavů, ale ani pro studenty. Velká část studentů Jihočeské univerzity, kteří se v areálu pohybují, se zde přitom připravuje na budoucí povolání v oborech souvisejících s živou přírodou. Proto se autoři zaměřili nejen na zvýšení biologické rozmanitosti, ale i vytvoření příjemného prostředí pro odpočinek a trávení volného času. Kromě mozaikově sečených trávníků zahrnují novinky také několik fóliových jezírek s výsadbami mokřadních rostlin, vysetí květnatých ploch (viz článek v souběžném bočním sloupci), úpravu dřevinných výsadeb nebo osazení nových laviček. Součástí zdejších snah je samozřejmě také pořádání vycházek či seminářů pro veřejnost i odborníky.

S přírodě blízkou péčí areál rychle ožil rostlinami i zvířaty. Přibylo motýlů nebo včel, tůňky osídlili čolci, žáby a další vodní živočichové a mezi ně se stále více vydávají k příjemnému posezení zaměstnanci a studenti. Značně ubylo sekání trávníků. O zelené plochy se nyní v Biologickém centru starají dva zaměstnanci na částečný úvazek a paradoxně zvládnou nejen jeho údržbu, ale také výsadbu ovocných stromů, péči o jezírka a další zvelebování dvou rozsáhlých areálů.

Zhruba ve stejné době jako projekt na pozemcích biologického centra se zrodila také myšlenka fakultní zahrady Přírodovědecké fakulty JU. Na počátku stála snaha několika zaměstnanců a studentů, kteří se pokusili vlastními silami změnit nevyužívanou sterilní plochu v oázu života na okraji kampusu. S finanční podporou fakulty a ve svém volném čase postupně vytvořili plochy květnatých trávníků i bezfóliové jezírko a vysázeli některé přírodní druhy dřevin a krajové odrůdy ovocných stromů. Dominantou fakultní zahrady se stala umělá písečná duna, na které botanici založili suché trávníky přenosem shrabané biomasy. Zahradu doplňuje dřevěný altán, hmyzí hotel a ručně skládané kamenné zídky.

Také fakultní zahrada nyní poskytuje prostor pro řadu lidských aktivit, od exkurzí pro veřejnost i odborníky přes pikniky a oslavy až po klidná zákoutí pro práci či studium. O řízené narušováni písčiny na umělé duně se starají jak ratolesti zaměstnanců, tak i dětská skupina Motýl, která funguje při Biologickém centru. Vedlejším efektem všech zmiňovaných aktivit v kampusu se také stalo vytvoření komunity lidí napříč Přírodovědeckou fakultou i Biologickým centrem, které téma zajímá a rádi přiloží ruku k dílu.

Podstata přírodě blízké péče o městskou, ale i zahradní zeleň spočívá ve vytváření co nejrozmanitějších podmínek. Na krátce střiženém pažitu s vysázenými tújemi se motýlům, a vlastně ani ničemu jinému, líbit nebude. Zato porost kopřiv ponechaný v zapadlém koutě zahrady, malá tůňka a kus neposečeného trávníku, možná i s dosetými lučními květinami, na vaši zahradu nejen přiláká zajímavé a užitečné tvory, ale vytvoří jim také vhodné podmínky pro život. Někdo tomu říká „přírodní zahrady“, někdo „butterfly gardening“ a někdo vůbec nijak, ale podstata je stejná. Vytvořit různorodá stanoviště, která budou pěkná na pohled a příjemná pro život lidí i motýlů.

V ochraně přírody dnes nejde pouze o ohrožené druhy a chráněná území, která sama o sobě nemohou k záchraně biologické rozmanitosti stačit. Je prokázáno, že i běžné druhy denních motýlů a jiného hmyzu z krajiny mizejí rychlým tempem. A právě proto, že je považujeme za běžné, jejich úbytek přehlížíme nebo podceňujeme.

A přitom někdy stačí tak málo. Třeba na zahradě neposekat trávník, nebo posekat jen část, strávit raději čas s rodinou a zbytek dosekat třeba za dva týdny. A mezitím pozorovat, jak je ve vašem okolí živo.

RNDr. Jiří Řehounek - Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval učitelský obor s aprobací biologie - zeměpis - ochrana životního prostředí. Už od gymnaziálních let se věnoval ochraně přírody a entomologii v řadě organizací (ČSOP, Děti Země, přírodovědecký klub Polabí aj.). V současné době učí na gymnáziu v Soběslavi biologii a geografii a pracuje v českobudějovické neziskové organizaci Calla, kde se zabývá např. ochranou hmyzu, přírodě blízkou obnovou postindustriálních prostorů, ochranářským managementem drobných pískoven, účastí ve správních řízeních nebo ekoporadenstvím.

Mgr. Miloslav Jirků, Ph.D. - Vystudoval ochranu a tvorbu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v doktorském studiu pak pokračoval v oboru veterinární parazitologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Působí jako vědecký pracovník na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, v jehož areálu se zároveň zabývá přírodě blízkou péčí o městskou zeleň. Stojí také za projektem návratu velkých býložravců do české přírody. Inspiraci čerpá z badatelské praxe ve východní a střední Africe, jihovýchodní Asii, USA i různých koutech Evropy.