VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Naše kulturní krajina byla v minulosti tvořena pestrou mozaikou nejrůznějších typů stanovišť, např. mezemi nebo drobnými mokřady na zemědělské půdě. Vlivem velkoplošného a intenzivního hospodaření však tato jemnozrnná struktura ze současné krajiny téměř vymizela. Změna ve struktuře krajiny postihuje nejen ohrožené druhy, ať už rostlin, nebo živočichů, ale i druhy v minulosti relativně běžné. V řadě evropských zemí včetně České republiky se proto objevují snahy o zvýšení druhové rozmanitosti nejen v zemědělské krajině, ale i na různých urbánních stanovištích, např. okrajích silnic a dálnic, v okolí různých staveb, nebo dokonce přímo ve městech.

Kromě tradičních zahradnických metod lze v péči o městskou zeleň využít i řízenou ekologickou obnovu, která propojuje možnosti aktivního nasměrování k cílovému druhově pestrému ekosystému se samovolně probíhajícími přírodními procesy. Příkladem mohou být tzv. květnaté pásy. Co si ale pod pojmem květnatý pás představit? Nejedná se o výsadbu dekorativních cibulovin ani sezonních letniček či jiných pěstovaných druhů rostlin s intenzivní celoroční péčí. Naopak, květnaté pásy jsou navrženy tak, aby byly trvalé, potřebovaly co nejméně následné údržby (s výjimkou pravidelného sekání jednou až dvakrát ročně) a plnily několik důležitých funkcí. Kromě vzniku esteticky zajímavé enklávy kvetoucí od začátku léta do podzimu by měly zároveň podpořit biodiverzitu a bezobratlým živočichům by měly současně sloužit i jako zdroj živných a nektaronosných rostlin. Při zakládání květnatých pásů jsou proto dostatečně velké plochy osety pouze semínky vytrvalých bylin. Do směsí určených pro výsev ve městech není třeba přidávat semena trav, protože těch je v městské zeleni velké množství a mají velkou šanci proniknout do květnatých pásů samovolně.

Jak tedy druhy do květnatých pásů vybírat? Důležité je, aby vysévané druhy byly stanovištně i geograficky původní, to znamená žádné okrasné cizokrajné druhy, ale rostliny, které jsou pro daný region součástí přirozených společenstev. Směsi složené z původních druhů rostlin lépe prospívají a také déle přežívají než druhy z běžně dostupných komerčních směsí. Výběr konkrétních druhů pak závisí na několika kritériích. Kromě podpory původních druhů kvetoucích rostlin a estetického hlediska, tzn. barevného složení směsí, doby a délky kvetení jednotlivých druhů, je třeba, aby tyto druhově bohaté květnaté pásy pomohly také různým živočichům, např. motýlům, samotářským druhům včel a vos a dalšímu hmyzu. Denní motýli z naší přírody rychle mizí v důsledku změny nebo ztráty stanovišť a květnaté pásy oseté vhodnou směsí a odpovídajícím způsobem udržované mohou alespoň některým druhům poskytnout vhodné podmínky pro život.

A kde můžeme takové květnaté pásy vidět? V některých zemích Evropy se květnaté pásy už několik let využívají v zemědělské krajině. Jako příklad můžeme uvést Německo, kde jde často o velmi rozsáhlé plochy o délce několik stovek metrů a šířce až 16 metrů. Naproti tomu v městské krajině jde o zcela nový prvek a plochy jsou také vzhledem k obvykle stísněnějším podmínkám výrazně menší. Prvním pilotním projektem jsou zatím maloplošné květnaté pásy založené v Českých Budějovicích v prostoru kampusu Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR a v městském parku Stromovka na přelomu let 2016 a 2017. Hlavním cílem je otestování sestavených směsí a úspěšnost jejich uchycení a přežívání na suchých i mezických stanovištích ve městech. Současně probíhá také orientační entomologický průzkum zaměřený na motýly a blanokřídlé. Po prvním roce se uchytily zhruba tři čtvrtiny vysetých druhů. Musíme však být trpěliví a počkat do dalšího roku, aby bylo možné vyhodnotit úspěšnost přežití bylin po zimě i odolnost pásů vůči travám a dalším konkurenčně zdatným druhům pronikajícím z okolí.

Další informace mohou zájemci získat např. na webové stránce pracovní skupiny Ekologie obnovy (www.ekologieobnovy.cz).

Lenka Šebelíková a Klára Řehounková

RNDr. Klára Řehounková, Ph.D., vystudovala obor ochrana a tvorba životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci a poté postgraduálně obor botanika na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích. Už od diplomové práce se zaměřuje na studium sukcese na postindustriálních stanovištích, zejména v pískovnách. V současné době pracuje na katedře botaniky PřF JU, kde se věnuje především oboru ekologie obnovy těžebních prostorů a dalších člověkem narušených stanovišť. Aktuálně se zabývá také využitím usměrňované sukcese, zejména při obnově suchých trávníků, a využitím rekreačních aktivit v managementu písčin. Podílí se na několika praktických projektech přírodě blízké obnovy či ochranářského managementu postindustriálních stanovišť.

Mgr. Lenka Šebelíková působí na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (pracovní skupina ekologie obnovy), zabývá se ekologickou obnovou těžebních prostor, především pískoven, spolupracuje na zakládání květnatých pásů v městském prostředí.