Vstup pro předplatitele: |
(Jaromíru Tomečkovi)
Sedím v jeskyni
u skromného ohníčku
a navzdory možné pokutě
sleduji odrazy
na vápencové kůži skály
Platónova jeskyně
v lůně Moravského krasu
Ale odrazy nejsou stínem skutečnosti
Povolání: Romantik
Již bez místa
neboť romantismus
jest důvodem
k odebrání svéprávnosti
Tudíž: Bez nároků na honorář a penzi
Sedím v jeskyni
Neskutečné odrazy
skutečně krásné chvilky
(Jaroslav Kvasnica)
Podle bible vzniklo světlo hned po stvoření světa: tak měla být oddělena tma a světlo. Obě slova jsou skutečně prastará: naší tmě odpovídá už staroindické tamas, přítomnost t a m v obou jazycích svědčí pro indoevropský původ slova. Toto pojmenování (s odvozeninami) nám pak zůstalo jako jediné. Na druhé straně existoval i indoevropský prapředek našeho slova svět, což bylo (stejně jako třeba v ruštině) původní pojmenování světla. Takže to odvěké odlišení světla a tmy je stvrzeno jazykově. Navíc Indoevropané vycházeli ze základu leuk-. Tomu odpovídá latinské pojmenování světla lux i praslovanské luč (což je dochováno v českém louč).
Další slova svědčí o tom, jak přibývalo světla: paprsek jako název pro „prskání“ světla od středu, kde vznikalo, svíce jako název pro umělý zdroj světla, pochodeň jako zdroj světla pro chůzi (pochod). To byla pojmenování domácí. S kulturními vlivy cizími se objevily názvy další: lampa přejaté německým zprostředkováním z francouzštiny, ovšem původu latinského, knot původu německého, fakule z latiny, rovněž latinské lucerna či nářeční latinsko-německé laterňa.
A dvacáté století nás ozářilo žárovkami, reflektory, zářivkami či LEDy. Světla zatím přibývat nepřestává.
Dušan Šlosar