VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Trnovník akát - pozoruhodná dřevina, která svými výjimečnými vlastnostmi a schopnostmi na jedné straně fascinuje a na straně druhé vyvolává oprávněné obavy. Je to vlastně dřevina dvou tváří - tak trochu Dr. Jakyll a Mr. Hyde naší přírody.

Dr. Jakyll

„Křivolaké stromy obsypané bílými hrozny květů omamně vonící daleko do okolní krajiny“ - tak nějak jistě mnoho lidí popíše svoje pocity, jak vnímají trnovník akát.

Romantické duše zcela jistě potvrdí, jak malebně, až majestátně působí solitérní kvetoucí akát, nebo dokonce celá akátová alej. Koneckonců, právě to byl důvod, proč byl trnovník akát na začátku 17. století přivezen do Evropy.

Akát má svoje nesporné přednosti a kvality. Kromě estetického dojmu v zámeckých zahradách byl dalším důvodem pro jeho introdukci do Evropy fakt, že se jedná o významnou medonosnou dřevinu. Mnozí včelaři považují trnovník akát, když ne za nejvýznamnější, tak určitě za jednu z nejvýznamnějších medonosných dřevin u nás. Co se týče kvality, je akátový med hodnocen velmi vysoko a často se o něm hovoří jako o nejkvalitnějším druhu medu. V regionech s vyšším podílem akátových lesů představuje akátový med další snůšku navíc a v případě ideálních podmínek v době kvetení se jedná o snůšku velmi významnou.

Podobně kladně vnímá akát i další zájmová skupina - vinaři. Z akátového dřeva se vyrábí velmi kvalitní sudy na víno, které ačkoliv nejsou tak trvanlivé jako sudy dubové, mají nespornou výhodu v tom, že neobsahují tolik vyluhovatelných látek. Kromě sudů se z akátového dřeva vyrábějí některé další nádoby používané ve vinařství a velmi žádán je i jako sloupky ve vinicích nebo na pastvinách.

V poslední době vstoupil akát i do povědomí široké veřejnosti. Pro svoji malebně výraznou kresbu dřeva, houževnatost a trvanlivost se používá k výrobě herních prvků dětských hřišť, zahradního nábytku, různých palisádových hrazení, podlahovin, v dřevořezbářství a v menší míře i pro průmyslovou výrobu nábytku. Velmi oblíbené a ceněné je akátové dříví i jako palivo s vysokou výhřevností. A na léčivé účinky akátu nedají dopustit bylinkáři a léčitelé, kteří kromě květu využívají třeba i mladou kůru a větvičky akátu.

Mr. Hyde

Poněkud odlišně vnímají akát lesníci a botanici. Jejich pohled na akát se postupně měnil s vývojem poznání. Během relativně krátké doby po zavlečení akátu do Evropy se mimo zámeckých a botanických zahrad začal využívat i v lesnictví. V našich zemích byl používán zejména k zalesňování málo úrodných, chudých půd a také v minulosti odlesněných strmých strání. Důvodem pro jeho záměrné rozšiřování byly jeho vlastnosti jako nenáročnost na živiny a vláhu, vysoká konkurenceschopnost oproti jiným dřevinám, snadné rozmnožování, tvorba výmladků, rychlý růst a trvanlivé dřevo.

Až postupem času se zjistilo, že tyto výjimečné a původně obdivované vlastnosti a schopnosti, které byly akátu dány do vínku, mají i svou odvrácenou tvář.

Zkušenosti z Podyjí

Na jižní Moravu se akát dostal na začátku 19. století a do oblasti Podyjí jej pravděpodobně přivezli místní mlynáři jako medonosnou dřevinu. Nejmohutnější jedinci byli nalezeni u zřícenin bývalých mlýnů např. u Faltýskova mlýna nebo u tzv. Papírny v oblasti nazývané Devět mlýnů. Shodou okolností právě v oblasti Devíti mlýnů našel akát ideální podmínky pro samovolné šíření. Tato oblast byla téměř kompletně odlesněna a půda se nacházela ve vysokém stavu degradace vlivem odstraňování hrabanky a pastvy domácích zvířat. A akát zde našel nový domov. Později se v Podyjí omezeně vyskytly i případy uměle založených akátin, pravděpodobně jako pokus o pěstování cenných sortimentů na bohatších stanovištích (dovoz šlechtěného sadebního materiálu z Maďarska) nebo jako pokus o vytvoření medonosných porostů.

V době vzniku národního parku (NP) Podyjí bylo zastoupení akátu více než 3%. První zásahy proti akátu byly směřovány na nelesní plochy, zejména na vřesoviště, a se systematickou likvidací akátu v lesích NP se začalo v roce 1996. S ohledem na minimální zkušenosti byly používány různé metody odstraňování akátu.

Metoda nízkého pařezu

Při této metodě se strom standardně pokácí na nízký pařez. Na řeznou plochu je následně ve velmi krátké době aplikován koncentrovaný herbicid. Ideální je použití roztoku herbicidu společně se smáčedlem a barvivem, aby bylo zřetelně viditelné, zda byl pařez ošetřen, či nikoliv. Těžbu je vhodné provést v období pozdního léta (srpen, září), kdy je ukončen délkový růst letorostů a herbicid je transportován vodivými pletivy do kořenů. Použití herbicidu na pařez však není zárukou stoprocentního potlačení pařezové a kořenové výmladnosti. Často je nezbytná následná aplikace herbicidního přípravku na list nárostu.

Tato metoda byla v maximální míře uplatňována v počáteční fázi přeměn akátových porostů, zaměřené na rozčlenění velkoplošných (v řádu jednotek až desítek hektarů), téměř čistých akátin. Konkrétně se jednalo o umístění obnovních prvků o velikosti cca 0,5 ha a šířce nepřesahující výšku okolního porostu. Umístění respektovalo snahu o co nejpříznivější podmínky pro budoucí porost, včetně maximálního využití již přítomných vtroušených cílových dřevin, zejména dubů a habru.

Metoda vysokého pařezu

Jedná se o uřezání kmene ve výšce 120-130 cm nad zemí ideálně v období pozdního léta. Následující rok dochází v místě řezu k prudkému nárůstu mnoha výmladků ze spících oček. Je velmi důležité, aby kmen byl takto vysoký, protože v této podobě nedochází k tvorbě kořenových výstřelků a současně se minimalizuje obrost kořenových náběhů. Během roku pak ve vhodném období (červen) mechanicky odstraňujeme narostlé prýty. Tento postup provedeme do podzimu ještě jednou. V následných letech takto pokračujeme, dokud pařez obráží.

Tato metoda představuje elegantní a velmi účinný způsob likvidace akátu bez použití chemických prostředků (to je nutností, neboť v případě užití herbicidu na řeznou plochu dochází k nástupu kořenové výmladnosti), musí však být důsledně dodržovány termíny ošetření. Metodu je vhodné uplatňovat v porostech s vtroušenými cílovými dřevinami, kdy odtěžením (horní části) akátu dáme prostor vedle rostoucí cílové dřevině. Naopak není ideální např. na prudkých stráních, kde je tento způsob těžby nebezpečný pro těžaře a vysoké pařezy komplikují následnou manipulaci s vytěženou hmotou.

Kroužkování

Princip této metody spočívá v přerušení vodivých pletiv stromu v šíři 10-20 cm řezem motorovou pilou nejčastěji ve výšce asi 1-1,5 m nad zemí. Ideálním obdobím pro kroužkování je přelom léta a podzimu. Efektivitu lze umocnit natřením řezné rány herbicidem. V případě, že ošetření herbicidem neprovedeme, je nutno očekávat zvýšenou tvorbu výmladků pod řeznou plochou. Často si okroužkovaný jedinec vytvoří náhradní vodící pletivo ve formě jakéhosi „svalce“, kterým přemostí řeznou plochu a omezeně roste dál. Za zmínku stojí poznatek, že pokud tento jev nastane, vytvoří se jen minimální množství výmladků. V případě, že toto náhradní vodivé pletivo v následujícím roce přerušíme, jedinec většinou odumírá.

Injektáž herbicidu

Tato metoda je vhodná k eliminaci jednotlivých vtroušených akátů na obtížně přístupných lokalitách. Při této metodě se aplikuje herbicid přímo do živého stromu. Nejprve byla používána tzv. herbicidní pistole, pomocí které se do stromu aplikovaly kapsle s herbicidem. Tento způsob byl však účinný pouze u menších stromů. Později se začala používat tzv. hypo-sekerka, což je zařízení, kde v sekací části nástroje je mechanický píst s dávkovačem herbicidu a štěrbinou v ostří sekery se aplikační látka dostává do těla jedince. Použití tohoto způsobu je jednoduché a velmi účinné. V současné době Správa NP zkouší i jinou metodu injektáže, a to navrtáním otvoru pomocí aku-vrtačky a následnou aplikací herbicidu pomocí injekční stříkačky.

Žádná z uvedených metod však není stoprocentní a vždy je nutno věnovat maximální pozornost následné opakované kontrole, zejména ve vztahu ke kořenové výmladnosti. V případě objevení kořenových výmladků (někdy k tomuto jevu může dojít až po několika letech po likvidaci) je nezbytné opakované použití herbicidu bodovým aplikátorem.

Neméně důležitá je i správná vlastní realizace zásahů a následná péče. Je potřeba se v maximální možné míře vyhnout jakémukoliv narušení půdního krytu, jako je např. frézování pařezů či celých ploch po akátu, naorávání ploch pro následnou výsadbu nebo třeba i pálení klestu a potěžebních zbytků. Všechny tyto činnosti totiž spolehlivě probudí zdánlivě mrtvý akát k dalšímu životu - ať již z potrhaných kořenů nebo ze semen v půdě. Ideálním postupem by samozřejmě bylo kompletní odstranění potěžebních zbytků i s hrabankou, což však není reálné.

Po zhruba dvaceti letech boje s akátem v NP Podyjí lze konstatovat, že se možná podařilo zvítězit v některých bitvách, ale válka rozhodně není vyhrána. Zastoupení akátu v NP Podyjí se sice podařilo snížit téměř na polovinu (nyní cca 1,8 %), ale v žádném případě nelze považovat místa, kde byl akát vytěžen, za definitivně akátu prostá.

I přes zjevné negativní dopady akátu však nelze tuto dřevinu zcela zatratit. Je zřejmé, že do zvláště chráněných území akát rozhodně nepatří. Jeho destruktivní dopady na domácí, často zákonem chráněné druhy jsou nezpochybnitelné. Svou roli však akát může hrát např. při rekultivaci skládek či hald po důlní činnosti. Jako rychle rostoucí zdroj paliva najde svoje místo zejména v privátních nebo obecních lesích. Přesto je však důležité mít stále na vědomí, že akát je tak trochu Dr. Jakyll a hodně Mr. Hyde.

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.)

Akát je původní v Severní Americe, hlavně na území Pensylvánie, Alabamy a Severní Georgie. Do Evropy se akát pravděpodobně rozšířil díky francouzskému botanikovi Robinovi v roce 1601. Od té doby byl volně šířen po Evropě, zprvu spíše jako okrasná parková dřevina. V 18. století pak docházelo k intenzivnímu rozšíření akátu nejen v Evropě, ale i v Asii, Africe a Austrálii. U nás je nejvíce rozšířen v teplých oblastech, velmi často doprovází lokality s pěstováním révy vinné. (Benčať, 1986)

Akát dorůstá do výšky až 30 m, přičemž v prvním roce dosahuje výšky 0,75-1 m a vzrůstového maxima dosahuje mezi 5-15 roky. Vyznačuje se vysokou pařezovou i kořenovou výmladností. Průměrně se dožívá 100-200 let. (Kříž, 1971). Plodit zažíná velmi brzy, zpravidla mezi 10.-20. rokem, výmladky plodí mnohem dříve (Chmelař, 1983). Klíčivost akátových semen se pohybuje mezi 40-80 %.

Jedná se o dřevinu teplo- a světlomilnou. Negativní dopad na ni mají nízké teploty, jejichž vlivem má akát velmi často křivolaký kmen, způsobený jako následek omrzání nezdřevnatělých částí prýtů (Vítková a kol., 2004). Je to dřevina velmi odolná suchu a dobře snáší vysoké teploty. Nároky na půdu jsou skromné, roste i na suchých písčitých půdách, k dobrému růstu však vyžaduje vzdušné svěží a hlubší půdy.

Zásadní negativní vlastností akátu je, že ve svých pletivech obsahuje látku zvanou toxalbumin robin působící agresivně na své okolí. V důsledku toho dochází k zásadním změnám rostlinných i živočišných společenstev v okolí. Tato látka způsobuje paralyzaci nervové soustavy, rozklad tkání a ovlivňuje funkci červených krvinek (Větvička, 2001). V důsledku produkce těchto tzv. alelopatických látek a symbiózy akátu s nitrogenními bakteriemi se v akátových porostech setkáváme s velmi omezeným počtem rostlinných druhů (např. bez černý, vlaštovičník větší, kopřiva dvoudomá nebo svízel přítula). Dalším významným faktorem tohoto stavu je velmi hustý kořenový systém, který „odsaje“ prakticky všechnu vodu z povrchových vrstev půdy. V neposlední řadě má akát zvláštní schopnost, kdy za deště sklápí listy podél vřetene směrem dolů, takže srážky nejsou zachyceny listovou plochou. Při letních parnech dovede jednotlivé lístky sklopit podél řapíku směrem nahoru. Jedná se pravděpodobně o projev úsporného režimu rostliny, kdy jedinec brání výparu z povrchu listů. V důsledku tohoto konání stromy vrhají menší stín a v prostoru nad zemí, kde téměř nepůsobí vertikální vzdušné proudy, vzniká specifické horké mikroklima, které snesou jen některé druhy organismů.

Ing. Petr Vančura - Správa NP Podyjí, je náměstkem ředitele, vedoucím odboru péče o les.
Ing. Jiří Novák - Správa NP Podyjí, lesní na lesnickém úseku Nový Hrádek