Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Jak divoké mohou být řeky ve městech


David Veselý, č. 2/2018, s. 43

O čem to tady vlastně mluvíte? Divoké řeky ve městech? To nám za chvíli budou po náměstích medvědi honit králíky? Vždyť přece každý ví, že řeka ve městě, to jsou kamenné zdi, vydlážděné náplavky a ospalá zrcadla jezu, ve kterých se hluboko pod námi odráží majestátná architektura. Město do řeky taky vyplivne většinu své méně či více znečištěné vody, ale hlavně, honem se vším tím nadělením pryč. Dlouho jsme si mysleli, že můžeme řece vzít všechen prostor a dát ho továrnám, silnicím nebo později supermarketům. Menší řeky jsme rovnou schovali do podzemí a postupně z nich zůstaly jen kanály pro splašky. A pak jsme najednou začali zjišťovat, že v takovém městě se nám vlastně moc dobře nežije. A rychle jsme vynalezli lék, pěší turistiku nebo jízdní kola. A byly to právě řeky, podél kterých jsme začali z města utíkat do krajiny. A zpátky se za námi podél řek táhla vůně divočiny a v uších nám stále zněl hlas vody tančící v peřejích. A najednou nám řeka ve městech začala připadat smutná. Ale kdo by měnil léta zavedené řeky jen kvůli smutku? A potom pomohl neočekávaný, ale výmluvný vyjednavač. Byly to povodně. Nejdříve jedna zalila většinu velkých měst na Moravě a ve Slezsku, ale pak přišla i do Prahy a začaly se dít věci. Bylo jasné, že pokud chceme města na obdobné povodně připravit, musíme dát řekám více prostoru. A když už se měly řeky měnit, začalo se o slovo hlásit zase volání divočiny. A tak máme dnes uprostřed řeky Moravy v Olomouci ostrov se stromy a hned na konci města se má řeka doširoka rozevřít do krajiny. V městě Brně se zcela vážně připravuje přerod zkanalizované řeky Svratky na přírodní vodní tok obklopený stromy, na jehož březích se těsně u vody prochází a posedávají lidé. Jezy na Svitavě nejen lépe převedou povodeň, ale přestanou být překážkou pro ryby i pro vodáky. A to se musím omluvit městům, která třeba připravují ještě odvážnější projekty, jen o nich mé uši ještě nezaslechly. Takže, vy všichni nevěřící Tomášové ze začátku článku, řeka ve městech může být vlastně úplně divoká. Zaleží jen na nás, jak moc to budeme chtít.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu