|
Vstup pro předplatitele: |
Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá
A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají
Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji
A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají
A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly
(Jan Skácel)
V evangelickém kostele v Kutné Hoře se pozůstalí naposled rozloučili s doc. JUDr. Václavem Mezřickým, který zemřel 26. března 2018 ve věku 83 let. Václav byl více než 40 let jednou z nejvýraznějších osobností českého environmentálního hnutí. Přispěl k založení Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV v roce 1978 i k její mnohostranné aktivitě a byl to on, kdo v roce 1984 předal text jejího přelomového dokumentu o katastrofálním stavu životního prostředí v Československu Chartě 77, která pak zajistila jeho publikaci ve francouzském Le Mondu a později i ve Svobodné Evropě i v Hlasu Ameriky. Po sametové revoluci se stal 1. náměstkem nově ustaveného Ministerstva životního prostředí. Díky jeho erudici a důkladné přípravě spolu s týmem výborných právníků pod jeho vedením se mohla nová instituce „na zelené louce“ nejen vůbec ustavit, ale okamžitě začít intenzivně pracovat, takže bleskově vznikla kostra základních environmentálních zákonů platných dodnes. K mimořádně významným počinům patří založení katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy v roce 1992; po mnoho let ji pak vedl. Kromě pražské fakulty přednášel právo životního prostředí a problematiku globalizace rovněž na Masarykově univerzitě v Brně, na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ale i na Fujian University v Číně a na Právnické fakultě Floridské státní univerzity v USA. Všechny tyto instituce jsou vedle mnoha publikací, článků i knížek trvalou památkou Václavova bohatého života. Nezapomeňme ani na jeho stopu v Kutné hoře, kde krásně zrestauroval jednu z historických budov, v níž poslední léta žil. Čest jeho památce.
Bedřich Moldan