Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Jak úspěšně bránit řeku aneb Kdo jsou riverkeepers?


Helena Králová (Podroužková), č. 1/2000, s. 14-17

Řeky a potoky jsou typickou součástí naší krajiny. V dnešní době jsou většinou znečiš­těné, spoutané v umělých korytech. I když lze obecně konstatovat, že kvalita vody ve větších tocích se již postupně zlepšuje, naše řeky, říčky i potoky mají ještě hodně daleko k průzračným vodám, ve kterých bychom se mohli beze strachu koupat.

Ochrana našich vod je teoreticky zajištěna zákony, každý vodní tok má svého správce, jehož povinností je o svěřený tok pečovat. Kvalitu vody některých toků sledují příslušné odborné instituce. Přesto všichni dobře víme, jak vypadá skutečnost. Sem tam někdo vy­pustí do toku jedovatou látku a otráví ryby, vysype do řeky odpad. Břehy potoků a řek kolem zahrádkářských kolonií a chatových osad jsou lemovány horami shnilého ovoce, škváry a popela, z řeky pod obcí vyčnívají torza starých odhozených sporáků, kočárků. Řeky si ještě stále plete se skládkou hodně občanů. Řeky trpí i nelegálním vypouštěním odpadních vod, kdy se jen výjimečně podaří najít viníka.

Kdo naše řeky chrání? Rybáři pečují o to, aby v řekách byly ryby, sledují kvalitu vody, hlásí příslušným úřadům havárie na toku, úhyn ryb. I další lidé mají k vodě blízko. Ně­které skupiny ochránců přírody, skautů občas vysbírají odpad kolem řeky či potoka. Ale ře­ka skutečného obhájce v naší zemi nemá. Ji­nak už je tomu ve Spojených státech, kde vzniklo v posledních třiceti letech hnutí wa­terkeepers.

Strážci vody a řek

Najít v češtině vhodný ekvivalent pro výraz keeper není snadné. Podstatné jméno keeper lze přeložit opisně jako ten, kdo pečuje o ně­co, stará se o něco, dohlíží na něco, tedy jako strážce, hlídač či dozorce. Riverkeeper je te­dy člověk, který pečuje o řeku, stará se o ni, hlídá ji a chrání.

Hnutí waterkeepers je jedním z nejrychleji rostoucích základních environmentálních hnutí v Americe, jež postupně mění přistup společnosti k ochraně povrchových vod, pře­devším řek a mořských zálivů.

Počátky programu keepers sahají do roku 1966, kdy se kolem řeky Hudson spojily síly komerčních a sportovních rybářů proti další­mu znečišťování řeky. Tato skupina rybářů postavila loď, aby mohla hlídkovat na řece. Z finančních výher ze soudních sporů, ve kterých žalovala znečišťovatele, si najala v roce 1983 prvního člověka, který pro pro­gram keepers pracoval na plný úvazek. Jejím vzorem byla činnost riverkeepers z Britských ostrovů, kteří se starali o soukromé pstruhové a lososové toky, většinou pro velkostatky, panství a soukromé rybářské kluby.

Od roku 1983 se myšlenka keepers rychle rozšířila. Za pomoci první skupiny Hudson Riverkeeper vznikaly na řekách v celých USA postupně další. V roce 1992 skupiny keepers založily Národní alianci keepers (strážců) řek, mořských úžin a zálivů, která v současnosti nese jméno Water Keeper Alli­ance, lnc. (Aliance strážců vody). Aliance dohlíží na vznik nových skupin keepers a pracuje na řešení těch problémů, které jsou společné pro jednotlivé skupiny, organizuje setkání svých členů, zprostředkovává komu­nikaci, výměnu informací a zkušeností.

Dnes je již členských skupin přes čtyřicet a přibývají další. Hnutí se rozšířilo do Kana­dy, první skupina ve střední Americe byla nedávno založena ve státě Kostarika, další vznikla ve Filipínské Manile.

Kdo je keeper?

Keeper je nevládní ombudsman, zaměstnaný na plný úvazek, placený ze soukromých zdrojů, který je veřejným obhájcem vodního toku, záJivu či průplavu (v dalším textu zúží­me pojem na vodní tok). Na řece Hudson tato role spočívá především ve vyšetřování a soudním stíhání znečišťovatelů a dalších, kteří přestoupili zákony související s život­ním prostředím. Ale keeper nemusí jen podá­vat žaloby, v jiných případech vede monito­rování kvality vody, účastní se plánování, osvěty veřejnosti a radí při řešení problémů spojených s řekou (přitom si ponechává prá­vo hledat řešení u soudu, bude-li to nutné).
Každý program keepers pracuje pro potřeby vodního toku a také společnosti (občanů, obyvatel), kterou reprezentuje. Všechny pro­gramy mají jedno společné: osobu, pracující na plný úvazek, která jako keeper je veřej­ným obhájcem a ombudsmanem vodního toku.

Co dělá keeper...

Náplní jeho práce je hájit dodržování envi­ronmentálních zákonů, reagovat na stížnosti občanů, identifikovat problémy, které mají vliv na vodní tok, hledat pro ně vhodná řeše­ní a hájit právo veřejnosti chránit a bránit své životní prostředí. Je tedy částečně vyšetřova­telem, vědcem, právníkem, lobbistou i tisko­vým mluvčím. Jeho klienty jsou všichni uži­vatelé ekosystému, který reprezentuje. Nástroje, které při své práci požívá, jsou různé. Většinou, ale ne vždy, potřebuje něja­ké plavidlo, od velikosti kanoe až po člun pro výzkumné účely. Někdy je vhodnější použít pár vysokých rybářských holínek, v jiném případě bývá důležitější právní zastoupení. Každý případ vyžaduje jinou strategii.

Každý program keepers musí mít podporu nevýdělečných organizací, které jej sponzo­rují podle svých možností.

Zkušenosti v USA ukázaly, že tam, kde se­lhala role státní organizace (ať už neúmyslně nedbalostí úředníků, nebo záměrně) prosadit zákon v případě znečišťovtele ničícího ve­řejné zdroje, občané mohou uchopit příleži­tost a vzít zákon do svých vlastních rukou. Podle zákonů Spojených států má totiž jed­notlivec právo vystoupit v roli státního ža­lobce a vést soudní proces proti znečišťovate­lům a po vyhrání sporu je získaná částka odvedena do státní pokladny.

Tato možnost je v posledních letech velmi využívána, keepers podávají žaloby na menší i velké bohaté společnosti, které se podílejí na znečišťování řek. Jako příklad znečišťova­tele lze uvést velký sportovní střelecký klub, který zamořil vody zálivu olovem z vystříle­ných nábojů, nebo městskou čistírnu odpad­ních vod, která vypouštěním nedostatečně vyčištěných odpadních vod kontaminovala řeku. Při právních sporech jsou keepers za­stoupeni zkušenými právníky ale i studenty práv, kteří shromažďují materiály a připravují se na proces, který je pro ně jedinečnou pra­xí.

Občanské hlídky

Filozofie riverkeepers je založna na názoru, že ochrana a využívání přírodních zdrojů společnosti vyžaduje každodenní bdělost obyvatel. Hnutí riverkeepers je environmen­tálním progrmem „Neighborhood watch“, občanské hlídky, která chrání místní vodní toky. Keepers jsou nestátní organizací. I když jsou financováni ze soukromých zdro­jů, velmi dbají na nezávislost svých rozhod­nutí a udržení dobrého jména organizace. Je­jich členové nejsou vybíráni z databází poli­tických sponzorů, kteří by později mohli po­žadovat politickou protislužbu („vděčnost“) nebo „ruce pryč“ od jistého znečišťovatele. Většinu členské základny tvoří řadoví lidé z veřejnosti. Mohou být jako keepers zaměst­naní, ale většinou jsou to dobrovolníci, kteří se z vlastního přesvědčení snaží o zlepšení stavu své řeky a jejího okolí. Příkladem lze uvést skupinu kolem Buzzard Bay, která má asi 300 dobrovolníků, podílejících se na mo­nitorování stavu vody v zálivu (měří obsah kyslíku, teplotu, živiny a další základní para­metry, jež jsou dále zpracovány na odbor­ných pracovištích).

Strážci řek u nás

Myšlenka riverkeepers (strážců řek) je beze­sporu hodná následování. Nelze ji však pře­vzít v původní podobě. Situace u nás se vel­mi liší od situace ve Spojených státech. Naše země je menší, řeky jsou menší, charakter znečištění je jiný, ale zejména naše legislati­va je jiná. V této chvíli nejsou stále ještě vy­řešeny kompetence (týkající se vodních toků) mezi ministerstvy, nebyl schválen nový vod­ní zákon. Naše zákony neumožňují některé postupy používané v USA na ochranu řek. Naše společnost ještě asi nedospěla do stadia, ve kterém by podobná organizace mohla být podporovaná soukromými sponzory i možnými znečišťovateli (ne všichni znečišťovate­lé přispívají ke zhoršování stavu řek úmysl­ně, někteří mají zájem problém řešit a vystupovat ekologicky), případně význam­nými osobnostmi. Zdá se, že většina našich občanů v dnešní době musí řešit své životní problémy a ochranu řek nepovažuje zatím za prioritní.

Myslíte si, že by taková organizace mohla existovat i v našich podmínkách? Mohla by přispět k probuzení našeho zájmu o řeky?


Ing. Helena Králová, CSc. - VUT FAST, Brno
Při psaní článku byly použity materiály, které poskytla Water Keeper Alliance, včetně pub­likace J. Cronin and R. F. Kennedy, Jr.: The Riverkeepers, 1997.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu