Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Využití citizen science při sledování losa evropského


Václav Hlaváč, č. 3/2018, s. 7-11

Los evropský je u nás původním druhem, jeho další osud je však na území České republiky nejistý. Připomeňme si v krátkosti historii jeho výskytu na našem území. Los zde byl vyhuben již ve středověku, patrně již ve 12.-14. století. Nová éra jeho výskytu se datuje od roku 1957, kdy se u nás začala objevovat první zvířata z rostoucí populace na severovýchodě Polska. Návrat losa v následujících desetiletích je možné rozdělit zhruba do čtyř fází. První „průzkumnou fází“ bylo období mezi roky 1957-1966, kdy k nám přicházeli především jednotliví mladí samci. V druhé polovině šedesátých let nastal nárůst počtu přicházejících zvířat s tím, že poměr pohlaví se začal vyrovnávat. Přelomem v osidlování byl pak rok 1974, kdy bylo poblíž Nové Bystřice v Jižních Čechách prokázáno první rozmnožování. Od té doby až do počátku devadesátých let počet losů narůstal, řada výskytů získávala trvalý charakter. Jen v oblasti Šumavy a Třeboňska byl počet odhadován na 50-60 kusů. Přibližně od roku 2000 začal však počet zvířat přicházejících z Polska postupně klesat. Příčinou tohoto stavu je nepochybně vznik nových bariér v krajině, především nové dálnice a další významné liniové dopravní stavby, které komplikují pohyb zvířat. Bez příchodu nových zvířat nestačí přírůstky naší populace nahrazovat úbytek zvířat způsobený srážkami losů s vozidly a patrně též nelegálním lovem. Stálý výskyt se tak postupně zredukoval pouze na oblast Šumavy na pravém břehu Lipna, kde v současnosti žije patrně již jen kolem desítky zvířat.

Potíže losů při putování krajinou dobře dokládá případ mladého losího býka, který v červnu roku 2001 přišel směrem od Orlických hor až k dálnici D1 na Vysočině. Dálnice zabránila jeho dalšímu pohybu, los však odmítal změnit směr a po tři dny a tři noci usilovně hledal místo, kde by mohl dálnici překonat. Situace se stala natolik dramatickou, že los musel být uspán a převezen na druhou stranu dálnice traktorem. Po probuzení postál několik hodin v blízké houštině a následně se vydal dál směrem k jihu, za týden byl již pozorován u Kardašovy Řečice. Příběh skončil pro losa šťastně, nicméně ukázal nám také, že houstnoucí síť dálnic skutečně brání volnému pohybu zvířat, rozděluje původně souvislé areály rozšíření na izolované ostrovy, které již nemají schopnost zajistit podmínky pro trvalé přežití populací.

Podíváme-li se do nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) na údaje o losech za období od 1. 1. 2015 do srpna 2017, nalezneme zde pouze 14 údajů, přičemž 5 z nich se vztahuje k dvojici losů, která došla v roce 2016 do Brna. Za dva a půl roku byli zaznamenaní pouze 3 migrující jedinci, ostatní pozorování se týkají jedinců ze stálé jihočeské populace.

Velmi zajímavou zkušenost přinesl v tomto směru případ losího býka, který se 13. 10. 2017 objevil u Olšan na Olomoucku. Zvíře zde bylo nalezeno zalehlé v remízku nedaleko od dálnice, kterou nebylo schopné překonat. Vzhledem k tomu, že los se zde pohyboval v bezlesé, hustě osídlené krajině, vydala AOPK ČR tiskovou zprávu s názvem „Najděte losa a napište nám to“. Ve zprávě jsme shrnuli základní údaje o zvířeti, vylíčili jsme veřejnosti potíže, do kterých se los dostal, a vyzvali k tomu, aby nám lidé podávali zprávy o svých případných pozorováních. Zpětně lze říci, že se tu sešly dvě důležité okolnosti. Los v hustě osídlené krajině ztratil plachost a přímých pozorování i za denního světla bylo opravdu hodně. Druhým faktorem bylo nepochybně i to, že tisková zpráva byla napsána dostatečně naléhavě a vzbudila velký zájem většiny médií. Reakce tak začaly přicházet rychle. Během následujících týdnů jsme obdrželi celkem 66 údajů o výskytu losa, díky nimž se podařilo s velkou přesností zrekonstruovat celé jeho dlouhé putování. Překvapením bylo zejména to, že los v té době rozhodně nebyl na našem území sám. Z údajů je zřejmé, že v posledních měsících roku 2017 se na různých místech ČR pohybovali nejméně čtyři jedinci losa evropského.

Cestu „našeho losa“ lze zjednodušeně popsat tak, že přicházel od severu přes Liberecko k Mladé Boleslavi. Trychtýř tvořený dálnicemi D8 a D10 svedl losa až k předměstí Prahy. Zde v bezvýchodné situaci na přesně neznámém místě překonal dálnici D10 a vydal se směrem na východ. Pokračoval podél dálnice D11 až k Poděbradům, kde využil ekodukt u Žehuně a přes severní okraje Železných hor a Žďárských vrchů pokračoval až na Svitavsko. Ani zde se však nezdržel a pokračoval směrem na Olomouc, kde byl opět zastaven dálnicí D46, cestu na sever měl pak uzavřenu dálnicí D35. Los si však nakonec dokázal po dvou týdnech i s těmito překážkami poradit, překonal čtyřproudový obchvat Olomouce a objevil se severovýchodně od města v obcích Dolany a Tovéř. Zde se zdržoval ještě několik dní a poté zprávy o něm ustaly. Další osud se nepodařilo zjistit.

Velmi zajímavým jevem je u migrujících losů ztráta plachosti. Zvíře, které je ve svých stálých domovských okrscích velmi plaché, je při cestě osídlenou krajinou nuceno přecházet frekventované cesty a dostávat se do blízkosti lidských staveb. Los patrně v důsledku těchto zkušeností postupně ztrácí přirozenou plachost a v klidu se zdržuje i na frekventovaných místech. Útěková vzdálenost před člověkem se často snižuje jen na několik desítek metrů. Tuto změnu chování bylo možné pozorovat u losa pozorovaného v roce 2001 u dálnice D1, u našeho losa u Olomouce i u dalších zvířat. Olomoucký los byl v tomto směru opravdu rekordmanem - nejenže se často pohyboval v těsné blízkosti zahrad, ale 3. listopadu se vydal přímo do centra obce Dolany, kde procházel frekventovanými ulicemi.

V době, kdy se hlavní losí hrdina pohyboval v okolí Dolan, objevily se zprávy o dalším losovi, který se objevil u Osoblahy, poté obešel Opavu a mířil na Ostravu. Šlo rovněž o samce s podobně vyvinutým parožím, což zprvu vyvolalo domněnku, že jde o losa od Olomouce. Souběžná pozorování obou zvířat na místech vzdálených přibližně 50 km však tuto domněnku vyvrátila. Los se mezi Opavou a Ostravou pohyboval v hustě osídlené krajině, až 8. 11. údaje o něm za nejasných okolností náhle ustaly.

Další los (samec) byl pozorován ve dnech 19. a 22. 10. 2017 dvěma nezávislými pozorovateli v okrese Nymburk v lesním úseku mezi obcemi Dymokury a Budčeves. Z 8. října pochází jedno pozorování z Liberecka, z listopadu pak několik dalších ze Šluknovského výběžku a Krušných hor. Pozorování z Liberecka není však zcela věrohodné, není tedy jisté, zda jde o jedno putující zvíře.

Zkušenost ze sledování losa ukázala, že zapojení veřejnosti může přinést velmi dobré výsledky při sledování zájmových druhů. Metodu nelze jistě aplikovat univerzálně, úspěch lze očekávat především u druhů atraktivních, něčím zajímavých a snadno rozpoznatelných. Podmínkou je ale vždy probuzení zájmu veřejnosti o daný druh a motivace k předání výsledků svých pozorování. Zapojení veřejnosti do sledování má kromě získání údajů ještě další „vedlejší produkt“, a tím je probuzení zájmu o daný druh. Pokud se lidé začnou o konkrétní zvířata zajímat, nekončí to zpravidla jen odesláním zprávy ze sledování. Obvykle se dál informují o jejich osudech, sledují příčiny jejich ohrožení a začnou si uvědomovat potřebu jejich ochrany.

Václav Hlaváč

Literatura:
Anděra, M. 2012: Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Academia Praha, 285 s.


Ing. Václav Hlaváč se dlouhodobě věnuje problematice fragmentace krajiny. Je ředitelem regionálního pracoviště Správa CHKO Žďárské vrchy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Vysvětlení redakce k nadpisu: Citizen science je občanská věda neboli věda realizovaná občany, většinou laiky.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu