Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Vlci v Beskydech a Bílých Karpatech


Dana Bartošová, č. 3/2018, s. 12-15

Od vzniku chráněné krajinné oblasti Beskydy (dále jen CHKOB) v roce 1973 věnuje Správa CHKO Beskydy (dále jen „správa“) velkou pozornost ochraně velkých šelem. Měla jsem to štěstí, že jsem se od roku 1978 mohla jako zoolog správy touto problematikou dlouhodobě zabývat. V prvých dvaceti letech existence CHKOB již v Beskydech opět trvale žili rys ostrovid a medvěd hnědý. Výskyt vlka obecného byl v té době znám především z východního a později i ze středního Slovenska. Proto bylo pro pracovníky správy v roce 1994 velkým překvapením nahlášené pozorování tří vlků v pohraničních lesích obce Bílá. Tehdy údajně vlky zahlédli myslivci při naháňce na divočáky. Krátce poté se rozšířila informace, že byl jeden z této trojice vlků zastřelen. Toto pozorování však zahájilo novodobou kapitolu trvalého výskytu vlka obecného nejen v CHKO Beskydy, ale i v celé České republice.

Vlci se tedy v Beskydech usadili trvale a evidentně se jim dobře dařilo. Už proto, že zdejší hory jim plně vyhovovaly svým reliéfem a lesnatostí a také dostatkem snadné kořisti, která nebyla na vlky zvyklá, a tudíž nebyla ani dostatečně ostražitá. Lesy pokrývají asi dvě třetiny území CHKOB, přičemž lesnatost severní části této CHKO je asi 90% a lesnatost jižní části (Valašsko) je kolem 50 %. Zatímco rysi a hlavně medvědi dávají přednost klidným a odlehlým horám s členitým terénem, vlci mají po této stránce mnohem menší nároky a nevadí jim pohybovat se i v méně zalesněném území s lidskými sídly. Horské lesy jim ale samozřejmě ideálně vyhovují a velmi si oblíbili táhlé pohraniční hřebeny Javorníků a Beskyd, stejně jako dlouhý hřeben Vsetínských vrchů, po kterých se mohli rychle přesunovat na velké vzdálenosti. Odtud také podnikali útoky na zvěř - jeleny, srnce a divoká prasata - kterou obvykle zahnali do hlubokých strží a zde ji pak obklíčili a usmrtili. Často se zdržovali v téměř neobydlené lesnaté oblasti kolem obcí Bílá a Staré Hamry, zejména na území po obou březích řeky Černé Ostravice, plném bažin, houštin a padlých kmenů. Když se do Beskyd na znovuosídlený vlčí biotop přijel podívat Ing. Milan Janík, CSc., tehdejší zoolog národního parku Malá Fatra, rozhlédl se po zdejší lesnaté krajině a prohlásil: „Tak tie už od vás nikto nedostane.“ A měl pravdu - od roku 1994 vlci z oblasti Beskyd prakticky nevymizeli, ačkoliv na ně byly trvale namířeny pušky pytláků.

Krátce po návratu vlků do Beskyd se pracovníci správy náhodně dostali k několika nálezům vlčí kořisti. Jednalo se např. o jelena slepého na jedno oko a o nemocnou laň s defektními plody v břiše. Toto působení vlků, tedy lov slabé, zdravotně nebo smyslově handicapované zvěře a zvěře postřelené a nedohledané, je pro přírodu i kvalitu lovených druhů kopytníků jednoznačným přínosem. Je ovšem známo, že nějaký čas trvá, než si zvěř na nového predátora zvykne a stane se opatrnější, a tak šelmy v době osídlování nového prostředí snadno uloví i zdravé jedince. Zřejmě proto se tito účinní predátoři stali brzy trnem v očích místních myslivců, kteří začali mít obavy, že vlci radikálně sníží početní stavy jelenů, srnců a divočáků. Vadilo jim také, když vlci velmi rychle rozprášili a zlikvidovali stádečko asi 30 muflonů vysazených a přikrmovaných v lesích u obce Bílá. V tomto období (1994-1995) se vlci zaměřili na stádo nedostatečně zabezpečených ovcí chovaných na odlehlé enklávě v obci Staré Hamry a opakovaně zde usmrtili větší počet zvířat. Jednalo se o nádherné a dnes už vzácné ovce původního plemene „valaška“, takže chovatel tím utrpěl citelnou a z chovatelského pohledu možná nenahraditelnou ztrátu, i když finanční újmu mu uhradil stát (tehdejší Okresní národní výbor ve Frýdku-Místku).

Vlčích útoků na ovce dalších chovatelů přibývalo a situace se zkomplikovala ještě víc, když se roznesla informace, že do volné přírody utekli ze zajetí dva kanadští vlci chovaní někde na severní Moravě. Jeden z těchto vlků se měl údajně dostat právě do Beskyd a v tisku a televizi se začalo mluvit o tom, že právě takový vlk je pro člověka nebezpečný. Když pak vlci zaútočili na ovce asi 300 m od základní školy ve Starých Hamrech a učitelky s dětmi na procházce viděly dva vlky, jak odpočívají na okraji frekventované lesní stezky, rozvířila média obavy místních občanů z těchto „divných“ vlků. Opíraly se o zažitý názor, že vlci vždy žili a mají žít v neobydlené divočině, jako je Aljaška, a že do civilizovaných Beskyd nepatří. A navíc se chovají divně, protože neprchají v panice před člověkem a nebojí se chodit kolem lidských sídel. V televizi se vysílaly reportáže, kde místní občané hovořili o svém strachu z vlků, o obavách o své životy a životy svých dětí, které ze samot chodí do školy přes les - obce Staré Hamry a Bílá totiž historicky vznikly uprostřed hor a veškerá zástavba je obklopena souvislými lesy (lesnatost činí kolem 90 %). V té době odmítl Okresní národní výbor Frýdek- -Místek vyplácet náhrady škod způsobených vlky na hospodářských zvířatech s tím, že škody způsobené tímto chráněným druhem má hradit ochrana přírody. To však v té době legislativa neumožňovala a odpůrci vlka proto podali žádost o odstřel, který ministerstvo životního prostředí posléze zamítlo.

Dnes se nám to může zdát úsměvné, ale mnozí lidé po desítkách let nepřítomnosti této šelmy v ČR vnímali vlka jako skutečnou hrozbu. Vždyť ho znali jen z pohádek a bajek, zejména z pohádky „O Červené Karkulce“, a z dobrodružných knih a filmů, které líčily vlka jako krvelačnou šelmu. Média si v těchto zprávách libovala a byly vydávány články s názvy např. „Myslivci radí lidem, aby v lese nepodceňovali vlky“ (Mladá fronta Dnes, 1. 12. 1995) a „Na dopadení nebezpečných vlků vypsána odměna 55 tisíc korun“ (Region Frýdecko-Místecko, 31. 8. 1995). Ing. Juraj Lukáč, náčelník Lesoochranárského zoskupenia VLK řekl, že poté, co se tyto zprávy dostaly i na Slovensko, obyvatelé východoslovenských obcí, kterým vlci (bez jejich vědomí) chodí v noci běžně kolem chalup, prohlásili, že „tí českí vlci sú ale beštie!“.

Od platnosti zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, prováděla správa na území CHKO šetření ke zjištění původce škod způsobených šelmami na hospodářských zvířatech. V zájmu ochrany vlka se snažila vycházet chovatelům maximálně vstříc a všechny případy vyřizovala vždy bezodkladně, pokud možno ještě týž den, kdy byla škoda nahlášena. Po prokázání útoku chráněných šelem pracovníci správy poskytli chovatelům instrukce a pomoc při vyřizování náhrady škody. Další podporou ze strany správy a nevládních organizací (ZO ČSOP Valašské Meziříčí, ZO ČSOP Radhošť, Hnutí DUHA) bylo pořádání besed s chovateli, poskytování informací o náhradách a prevenci škod formou letáků a publikací, později následovala také nabídka zapůjčování síťových elektrických ohradníků chovatelům k ochraně stád před opakovanými útoky šelem. „Čerstvé“ případy škod správa úmyslně nehlásila médiím, aby zamezila šíření „poplašných“ zpráv, které obvykle vyznívaly v neprospěch vlků. Ostatně, téměř žádný z majitelů usmrcených hospodářských zvířat neměl o medializaci svého případu zájem.

Škody na hospodářských zvířatech působí v oblasti Beskyd podle očekávání většinou vlci. V okresech Vsetín, Frýdek-Místek a Nový Jičín se chová kolem 20 000 ovcí. Je proto logické, že obětí útoků vlků jsou nejčastěji právě ovce. Za období 2000-2017 eviduje správa celkem 240 usmrcených ovcí a dalších 33 zraněných a následně ošetřených, 3 usmrcené kozy a 4 telata. Pro srovnání,  medvědi v CHKOB za tu dobu zabili jen 4 ovce a zničili 1 včelstvo, rys usmrtil 1 ovci. Tento výsledek odpovídá jednak vzácnému výskytu medvěda v oblasti Beskyd, a jednak tomu, že rys preferuje jinou kořist, než jsou statné a huňaté ovce. Ke škodám docházelo na celém území CHKOB, nejčastěji během pastevecké sezony, tj. od jara do podzimu, výjimečně i v zimě - byla-li zvířata ponechána venku bez dozoru. Šelmy útočily v noci nebo brzy ráno. Škody byly zaznamenány také v podhůří Beskyd, již mimo území CHKOB, ale o jejich výši správa nemá informace. V porovnání s celkovým počtem dobytka chovaného ve zdejší oblasti není počet zvířat usmrcených šelmami velký, ale pro jednotlivé majitele je ztráta ovcí a dalšího domácího zvířectva vždy citelná a stresující.

Vzhledem ke své velké pohyblivosti a značnému rozsahu svých teritorií se vlci vyskytují také v CHKO Bílé Karpaty (dále jen CHKOBK), která se nachází jižně od CHKO Beskydy - jsou přirozeně rozděleny zalesněným Lyským průsmykem. Lesy v Bílých Karpatech zaujímají 49 % území, přičemž severní část je lesnatější než jižní. Z velkých šelem se zde v předešlé době vzácně vyskytoval rys ostrovid a pouze nepravidelně je doložen výskyt medvěda a vlka. V této oblasti je rozšířen chov dobytka a od roku 2013 působí i zde velcí predátoři škody na hospodářských zvířatech téměř každoročně. Stejně jako v CHKOB je nejčastějším původcem škody vlk, ojediněle rys. K napadení ovcí a telat došlo na katastru obcí Strání, Horní Němčí, Javorník nad Veličkou, Suchov, Nová Lhota a posledním evidovaným případem je útok vlků na ovce poblíž obce Komňa v květnu 2018. K útokům na hospodářská zvířata zavřená často v chatrných ohradách nebo volně puštěná došlo vždy v noci nebo k ránu (údaje z Bílých Karpat poskytli Mgr. Tomáš Vondřejc ze Správy CHKOBK a Mgr. Michal Bojda z Hnutí DUHA).

V období 2002-2003 byl v CHKO Beskydy realizován projekt „VLK“ zaměřený na získání a využití komunikačních dovedností. Cílem projektu bylo navázání spolupráce a vytvoření vzájemné důvěry mezi pracovníky správy a skupinou vybraných místních chovatelů ovcí za účasti proškolených odborníků. Projekt se v praxi ukázal jako velmi užitečný a dobré vztahy mezi ochránci přírody a chovateli fungují dodnes. Jedním z výsledků projektu byly připomínky chovatelů k problematice náhrad škod: kritizovali, že není poskytována náhrada za vlky rozehnaná a už nenalezená hospodářská zvířata, za posudek veterináře, za léčbu zraněných zvířat, za odvoz usmrcených zvířat do kafilerie a není dořešen problém, který mají chovatelé s poskytnutím dotací na hospodářská zvířata, pokud jim šelmy sníží stanovený počet zvířat. Výsledná zpráva o projektu byla zaslána Ministerstvu životního prostředí s doporučením příslušné úpravy zákona 115/2000 Sb. podle připomínek chovatelů. K této úpravě však dosud nedošlo, možná také proto, že vlci se v té době vyskytovali pouze v Beskydech a problém s odškodněním se jevil jen jako regionální.

I v dalších letech vyjadřovali vlastníci usmrcených hospodářských zvířat názor, že finanční náhrada za škody způsobené chráněnými šelmami je nedostatečná. Podle zkušeností správy s vyřizováním těchto případů mají však i chovatelé „máslo na hlavě“. Jen někteří z nich projevují zájem o skutečně účinné zabezpečení svých hospodářských zvířat. Mnozí nevěří, že v Beskydech žijí vlci, jiní spoléhají na to, že zrovna k nim vlci nepřijdou („vždyť mám ovce blízko chalupy“). Informace o pytláctví na vlcích a vymizení vlků v určitých obdobích z území, kde působili škody, nasvědčují tomu, že po vlčích škodách vždy následuje trest - vystřílení vlků. V důsledku dočasného vymizení vlků z konfliktního území pak chovatelé nepovažují možnost škody za aktuální a ochranu svých hospodářských zvířat přestanou řešit. Další hlásí škody pozdě (stanovený termín je do 48 hodin od zjištění škody), a proto nemají zákonný nárok na náhradu. Jsou i takoví, kteří škody vůbec neoznámí, protože se bojí složitého vyřizování - obvykle když přijdou jen o jednu ovci. Výzvu chovatelům, aby svá zvířata v noci lépe zabezpečili před útoky šelem a aby vzniklou škodu ihned nahlásili správě, je nutno téměř každoročně aktualizovat. Poškození se totiž často obracejí na myslivce nebo na policii, případně mrtvé ovce zlikvidují ještě před šetřením ke zjištění původce škody. Někteří chovatelé dávají ovce usmrcené vlky myslivcům pro využití jako masitou újeď, tedy návnadu, na kterou myslivci lákají zvířata a pak z posedu, který se obvykle vyskytuje v bezprostřední blízkosti, zvířata pozorují a střílejí. Tím ale dochází nejen k porušování veterinárních předpisů, ale navíc si šelmy zvykají na maso ovcí, což není z hlediska prevence škod žádoucí.

CHKO Beskydy byla v roce 2004 vyhlášena jako evropsky významná lokalita (EVL) chráněných šelem - rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vlka obecného (Canis lupus). Všechny tři uvedené druhy se přirozeně a trvale vyskytují pouze v této části České republiky. Přes legislativní ochranu jsou vlci (rysi a medvědi) stále vystaveni loveckému tlaku. Ten se podle poznatků z praxe ještě zvyšuje v území, kde šelmy působí škody na hospodářském zvířectvu. Když se vlci po návratu do Beskyd začali rozmnožovat, přicházely na správu informace o jejich nezákonném odlovu. Např. brzy poté, co jsme se dověděli o vlčí rodině s šesti vlčaty na Morávce, přišla zpráva o jejím vystřílení. Sama jsem měla možnost vidět fotografii zastřelené čtyřčlenné vlčí smečky ze severní části CHKOB. Člověk, který mi snímek ukázal, však odmítl pytláctví nahlásit, protože prý nechce mít podpálený dům. I když v letech 1995-1997 z mysliveckých kruhů zaznívaly informace o dvou větších vlčích smečkách a dokonce se objevil silně nadsazený údaj o šedesáti vlcích v Beskydech, v období 1997-1998 byla většina zdejších vlků vystřílena. Někteří členové mysliveckých sdružení z Moravskoslezských Beskyd až nyní při neoficiálním rozhovoru přiznali vybití vlků (s připomenutím, že už je to promlčené). Důvodem likvidace vlků prý byla obava myslivců ze snížení počtu lovné zvěře. K tělům zastřelených vlků se však správa nikdy nedostala, a tak prvním „beskydským“ vlkem, jehož čistokrevný vlčí původ prokázala analýza DNA, byla mladá vlčice usmrcená 9. 7. 2012 motorovým vozidlem v obci Krhová na západním okraji CHKOB.

V posledních letech je jedním z aktuálních témat ochrany přírody v ČR zachování průchodnosti krajiny pro velké savce. Týká se to i Beskyd, kde ve spolupráci ČR a SR pokračuje dlouhodobé úsilí o ochranu přeshraničních migračních koridorů velkých šelem v Jablunkovském průsmyku. Připravuje se výstavba dvou ekoduktů - v Mostech u Jablunkova a ve Svrčinovci. Cílem je zachovat funkční migrační trasy velkých šelem mezi Beskydami a sousední částí Západních Karpat na Slovensku a v Polsku, kde žijí hlavní populace rysů, vlků a medvědů. Vlci si zatím do Beskyd stále nacházejí cestu, ale jsou zde nadále nezákonně loveni. Není divu, že se v CHKOB i po 24 letech od svého návratu vyskytují jen jako jednotlivci a že se nešíří dále na západ. Letos byl po dlouhé době prokázán výskyt tříčlenné vlčí smečky v jižní části CHKOB (Javorníky, Vsetínské vrchy). Správa i místní nevládní organizace se snaží vlky, rysy a medvědy průběžně monitorovat a podporovat (osvěta, informace pro chovatele hospodářských zvířat aj.). Šelmy to však ve zdejších horách nemají jednoduché, protože CHKO Beskydy je obklopena hustě osídlenou aglomerací a civilizační tlak na zdejší přírodu se rok od roku zvyšuje. Osobně bych Beskydům přála účinnější ochranu, např. zřízením národního parku, který by zahrnoval nejcennější horské území a usnadnil by přežití vzácné karpatské fauny.


RNDr. Dana Bartošová se dlouhodobě věnuje ochraně velkých šelem v Beskydech. Pracuje jako zooložka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionálního pracoviště Správa CHKO Beskydy.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu