VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ze zoologického pohledu lze vztah mezi vlkem a člověkem charakterizovat jako konkurenční. Lidé a vlci logicky soupeří o zdroje potravy, ale i o životní prostor. Vlk měl v konkurenci převahu zejména v dávné historii, kdy bylo na našem území ještě dostatek divočiny, která výrazně převažovala nad osídleným územím. Lidé využívali jen blízké okolí svých obydlí pro pěstování rostlin a chov zvířat, vzdalovat se dále od obydlí znamenalo i zvýšené riziko přímého napadení velkými šelmami. Vynález a užívání nových zbraní však umožnilo lidem účinněji šelmy zabíjet a tím nad nimi získat převahu. A s rostoucím osídlením ubýval životní prostor i vlkům. Na místě, kde se dnes rozprostírají města, pole a pastviny s dobytkem, se dříve nacházely lesy s dostatkem divokých zvířat, která sloužila vlkům jako potrava. Vlci i lidé soupeří o masitou potravu, kterou jsou býložravci, divocí i domestikovaní. Opakované napadání chovaných stád a snižování počtu volně žijící zvěře lidem vadilo a stále vadí, a proto docházelo k pronásledování vlků a následně až k jejich úplnému vyhubení ve značné části jejich původního areálu. Dříve využívané způsoby ochrany hospodářských zvířat přestaly být potřebné a lidé si navykli během posledních staletí pást zvířata v krajině co nejjednodušším způsobem - bez pasteveckých psů, pastevců, za pomocí subtilního oplocení, které pouze zabraňuje zvířatům utéct z pastviny.

Dnešní doba je jiná, drtivá většina obyvatelstva střední Evropy již není na pastevním chovu hospodářských zvířat životně závislá. Škody způsobené vlky tak trápí jen velmi malou část společnosti, nejčastěji chovatele ovcí, koz a krav bez tržní produkce mléka a také myslivce. Státy obvykle chovatelům způsobené škody kompenzují a často umožňují čerpat dotace na jejich prevenci. Také možnosti ochrany stád jsou bohatší. Smyslem realizovaných opatření na ochranu hospodářských zvířat je zamezit přístupu vlka k vyhlédnuté kořisti nebo mu přístup alespoň co nejvíce zkomplikovat. Vlk je predátorem oportunistou, loví zpravidla nejlépe dosažitelnou kořist. Analýzy potravy vlků ve střední Evropě ukazují jako dominantní kořist srnce, jeleny, divoká prasata a další kopytníky obdobné velikosti. Početnou a snadno dosažitelnou kořistí jsou také domácí zvířata, zejména ovce a kozy, případně telata. Pokud chovatel vlkům přístup ke stádu nijak nezkomplikuje, naučí se vlci tento snadno přístupný zdroj potravy využívat.

K účinné ochraně stád před šelmami lze využít více metod. Jedná se o mechanické zábrany, které vlk není schopný překonat, využití elektrického proudu, na který jsou šelmy citlivé, a o psychologické zábrany.

Nelze jednoznačně říci, jakou výšku ohrady vlk nepřekoná. Existují názory některých farmářů, že je nutné stavět třímetrové ploty. Budou jistě v praxi účinné, zkušenosti však ukazují, že stačí nižší ploty. Vlci totiž nejprve hledají cestu spodem a snaží se ohradník podlézt či podhrabat. Dokáží využít i velmi malou skulinu, kudy jindy prochází třeba lišky. Když je pletivo volné, mohou ho i nadzvednout. Teprve když neuspějí, zkouší ohradu překonat jinak. Přeskakování plotů není jejich přirozeným chováním, ale naučeným. Může k němu docházet v místech, kde již vlk v minulosti úspěšně lovil a jeho motivace ohrazení překonat je velká. Pevné ohrady by měly mít výšku min. 1,2 m. Dalšího zvýšení však lze dosáhnout také opticky, použitím pásky ve výšce 20-30 cm nad plotem, která vlka od skoku odrazuje. Svažitý terén umožňuje překonat oplocení lépe, a proto je vhodné použít ve svahu oplocení vyšší. Materiálem na oplocení může být pletivo, dřevěná prkna nebo latě bez velkých mezer apod. Proti podlezení a podhrabání ohrady je vhodné ji částečně zakopat, popřípadě pletivo v úrovni země ohnout a vést vodorovně. Lze také použít elektrický ohradník umístěný po vnějším obvodu ve výšce 20 cm nad zemí. Je však potřeba zabránit jeho zarůstání trávou. Výhodou pevných ohrad je jejich trvanlivost a menší nutnost průběžné údržby, nevýhodou je vyšší pořizovací cena. Významný je také jejich dopad na fragmentaci krajiny, zvlášť u velkých pastevních areálů. Účinné je také zavírání ovcí do salaší, přístřešků a košárů. Ačkoliv jsou zaznamenány i útoky vlků během dne, nejčastěji loví během noci a brzy z rána. Tohoto faktu lze využít k ochraně stád a pasená zvířata na noc zavírat.

Účinným pomocníkem v ochraně stád je elektrický proud. Vlk se při přiblížení ke stádu musí potkat s vodiči pod napětím a dostat ránu. Ta by jej měla odradit od dalšího pokusu o přiblížení. Opakovaně se ukazuje, že pastviny obehnané jedním až třemi elektrickými dráty, které běžně brání rozutíkání skotu, vlci dokáží dobře překonávat. Pro zamezení přístupu vlků musí být instalováno více vodičů (minimálně pět) a rozestup takových drátů (lépe však lanek či pásek, protože jsou v noci lépe vidět) s elektrickým proudem maximálně 20 cm. To platí i pro mezeru mezi zemí a prvním lankem. Vzdálenost výše umístěných pásek (v pořadí čtvrté a víc) může být větší - až 30 cm. Celková výška takové ohrady by pak měla být, podobně jako té pevné, 120 cm. Podmínkou je však dobrý zdroj elektrického napětí, který by v případě vlků měl být nastaven na minimální napětí 5 000 V. Účinná je kombinace pevného a elektrického ohradníku - tzv. elektrických síťových ohradníků. Dobré zkušenosti jsou již s těmi o výšce 90 cm, lépe však použít i vyšší. Pokud se vlk pokusí tuto překážku překonat, dostane zcela jistě ránu proudem a zpravidla od svého záměru ustoupí. V Sasku mají s tímto ohradníkem dobré zkušenosti a nikdy nezaznamenali jeho podlezení. Nevýhodou těchto sítí je jejich životnost, po několika letech používání je potřebné je vyměnit, ovce a divoká zvířata je mohou snadno potrhat. Výhodou je však jejich plasticita a možnost jednoduchého přemístění. Samozřejmostí je odstranění vzrostlé trávy, vinou které může docházet k probíjení a snížení napětí. Setkali jsme se i s případem, kdy byly ovce na noc zavřené v elektrické síti a přesto ke škodě došlo. Jednalo se o malou ohradu o velikosti několika arů a je velmi pravděpodobné, že vlci přišli k ohradníku, ovce se splašily a ohradník protrhly. Mimo ohradu se následně staly snadnou kořistí.

Mezi „psychologická“ opatření lze zahrnout metody, které vlci vyhodnotí jako rizikové či nepříjemné. Těmi mohou být např. zradidla - fladry, tedy zpravidla červené kusy látek zavěšené na laně ve vzdálenosti max. 50 cm od sebe. Fladry volně visí a pohybují se ve větru, dolní okraj však nesmí být výše než 20 cm nad zemí. V České republice s nimi není mnoho zkušeností, podle zahraničních zdrojů se jich vlci bojí. Jejich účinnost však není dlouhodobá.

Nejlepší pro odrazení vlků od útoku je přítomnost velkého pasteveckého psa na pastvině. Pes vyznačí močí své teritorium - ohrazenou pastvinu, štěká a staví se na vyvýšená místa, čímž dává vlkům najevo, že ovce nepůjdou ulovit bez zápasu s jejich ochráncem. Jelikož vlci neradi riskují zdraví či život, raději se takto hlídaným stádům vyhnou. Ve stádech na Broumovsku, kde funguje pastevecký pes, nebyl dosud útok vlků zaznamenán. Chov pasteveckých psů není náročný, avšak vyžaduje dodržování základních pravidel při výchově štěňat. Pes musí především navázat dobrý vztah s chovanými zvířaty, musí mít dobré podmínky pro svůj život (úkryt, potravu), musí respektovat ohradu jako své teritorium a nesmí být příliš agresivní vůči cizím lidem. Tento předpoklad mohou splňovat např. pyrenejský horský pes a maremmansko-abruzzský pes. Zahraniční zdroje zmiňují i osly a lamy jako částečnou náhradu pasteveckého psa, u nás s tím zatím nejsou žádné zkušenosti. V některých příručkách se dočteme o použití odstrašujících efektů, jako jsou výboje světla, poplašné zvuky, pachové značky apod. Praxe ukazuje, že tato opatření fungují sporně, a pokud ano, tak jen krátkodobě.

Nejúčinnější opatření jsou kombinací výše uvedených. Dobré oplocení s elektrickým proudem v kombinaci s pasteveckým psem téměř vylučuje napadení stáda vlky. Pouze jedna škoda byla zaznamenána v precizně zabezpečených ohradách bez psů. Dokonce se zdá, že i hůře zabezpečené pastviny (např. nízké pletivo s možností podlezení) znamenají snížení počtu útoků oproti pastvinám ohrazeným jedním nebo dvěma dráty s elektřinou.

Nejčastější kořistí vlků jsou z hospodářských zvířat ovce. Z nich je uloveno nejvíce jehňat a beranů, ti zřejmě pro svoji nebojácnost a snahu o ochranu stáda. Na místě často bývá nalezeno více potrhaných ovcí, avšak pouze některé z nich jsou následně i konzumované. Jedná se o výsledek pudového chování, kdy se vlk dostane mezi více ovcí a má stále snahu dávit, dokud se kolem něj něco hýbe. Dobře dostupnou kořistí jsou i kozy. Každý rok se vyskytne několik případů, kdy vlci uloví telata. Zpravidla se jedná o čerstvě narozená několikadenní telata v chovech bez tržní produkce mléka, kdy se telí na pastvinách. Ta mají snahu se v prvních dnech svého života ukrývat ve vyšší trávě mimo stádo. I u rohatých, původních plemen, která jsou schopná svá telata aktivně bránit, může dojít ke škodám. Vlci najdou takto odložené tele a jeho matka již nedokáže útoku zabránit. Větší telata, která se již připojila ke stádu, se kořistí nestávají. Zaznamenali jsme i stržení větší, asi 300kilové jalovice. Takový případ je však velmi ojedinělý a je otázkou, zda zvíře netrpělo nějakými problémy, které jeho ulovení usnadnily. Objevily se i informace o údajném napadení koně ve stáji. Po prošetření se ukázalo, že kůň si zranění způsobil sám, když se splašil. Je málo pravděpodobné, že ho vylekali probíhající vlci, neboť možných příčin je mnoho. Napadení zvířat uzavřených v pevných a často i zamčených objektech spadají spíše do oblasti fabulací a lidové slovesnosti. Zaznamenali jsme však případy, kdy došlo k útoku na hospodářská zvířata v těsné blízkosti obydlených budov, na okrajích obcí, u místní komunikace a v otevřeném přístřešku. Vždy se jednalo o místa, kde je přes den ruch, ale která v noci skýtají dostatek klidu. Vlci mohou přecházet přes obce, když si zkracují průchod z jedné části teritoria do druhé, které právě dlouhé lánové obce typické pro Broumovsko rozdělují. Vlk není výhradně noční zvíře. Pokud má dostatek klidu, může na vhodnou kořist zaútočit i za světla ve dne.

Nejvíce škod na hospodářských zvířatech zaznamenáváme na jaře v dubnu a květnu, kdy začíná pastevní cyklus a zároveň je období vrhu vlčat. Loňská mláďata tak mohou lovit bez dohledu rodičovského páru. Další období zvýšených útoků je od srpna do října, tedy v době, kdy je smečka nejpočetnější, potřebuje nejvíce potravy a učí lovit letošní mláďata.

Příchod vlků do nové oblasti vždy vzbudí emoce. Stejně tomu bylo na Broumovsku. Postoje chovatelů k přítomnosti vlků v krajině jsou v naprosté většině odmítavé. Po třech letech jejich přítomnosti řada z nich změnila organizaci chovu, ovce na noc zavírají do přístřešků či dobrých ohrad, jiní svá stáda v noci objíždí automobilem. Menší část chovatelů začala s úpravou oplocení, často s přispěním z dotačních fondů. Zatím je málo těch, kteří si pořídili pasteveckého psa. I když je vše finančně a časově náročné, mají tito chovatelé klid. Mediální prostor ale obsadili ti, kdo křičí: „Vlky krmit nechceme!“ a přitom nechávají svá stáda na pastvinách bez zabezpečení vlkům napospas. Stejně jako v případě údajného napadení koně, svádí se na vlky v oblastech, kde žijí, veškeré škody na hospodářských zvířatech. Na jejich seznam se pak připisují oběti útoků psů, lišek, ale i chovatelské nezdary.

Na závěr je nutné podotknout, že uvedená opatření nemusí být vždy stoprocentní. Výrazně ale snižují pravděpodobnost útoku vlků až na takovou míru, že případně vzniklé škody jsou zanedbatelné a akceptovatelné. Pokud myslíme ochranu vlků v Čechách a na Moravě vážně, je nutnou podmínkou zajištění účinné ochrany hospodářských zvířat před vlky. Aplikací preventivních opatření se lze vyhnout zbytečně zabitým nebo zraněným hospodářským zvířatům a konfliktům s jejich chovateli. A pak budou vlci plnit svoji hlavní a nezastupitelnou roli v naší přírodě, a to snižování stavu velkých kopytníků, kteří decimují naše lesy.

Mgr. Petr Kafka je zoolog a pracuje na Správě CHKO Broumovsko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Ing. Hana Heinzelová působí jako vedoucí správy CHKO Broumovsko Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Ing. Ladislav Pořízek je ředitelem regionálního pracoviště Správa CHKO Kokořínsko - Máchův kraj Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.