VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Čechách a na Moravě byl vlk běžným živočichem až do konce 17. století. Zřejmě největšího počtu jedinců dosahovala populace vlka v 17. století, kdy v období mezi lety 1621-1650 bylo jen na panství Rožmberků v okolí Českého Krumlova zastřeleno 400 vlků. (Kokeš, 1961) V tomto období se vlk také hojně vyskytoval v oblasti Ašska, Krušnohoří nebo na Podbořansku. (Anděl, 2010) Na Šumavě se vlk vyskytoval až do roku 1874. V Beskydech byli vlci nepřetržitě až do roku 1914. (Anděl, 2010) Vlk se na našem území začal opětovně objevovat až po roce 1945. Tito jedinci pocházeli z populace ze sousedního Slovenska a Polska. V období mezi lety 1945-1994, kdy došlo k přechodnému potvrzení návratu vlka do oblasti Beskyd, existuje také celá řada jednotlivých pozorování vlka na území ČR. Většinou se jednalo o migrující jedince, případně vlky, kteří utekli ze zajetí.

Také na Děčínsku byl vlk běžným druhem až do konce 17. století. Dokazují to mnohé místní názvy (Vlčí hora, Vlčí rokle, Vlčí prameny aj.). Jako poslední zástřel vlka je udáván rok 1729 na panství Bynoveckém a rok 1759 na panství Českokamenickém (Hentschelová, Šelmy Labských pískovců). Památkou těchto časů je Vlčí deska u Zadní Doubice připomínající zastřelení dvou vlků hajným Grohmannem v roce 1640 na území dnešního NP České Švýcarsko.

V současném rozšíření vlka v oblasti centrální Evropy hraje zásadní roli tzv. lužická (centrální) evropská populace vlka, jejíž jádro se rozkládá na německo-polském pomezí. Jedná se o jednu z 10 samostatných evropských subpopulací vlka obecného. Počet vlků v této oblasti začal výrazně narůstat po roce 1998, kdy Polsko přijalo zákony, které vlkům zajišťují celoroční ochranu. Díky tomu začal bezprostředně po jeho přijetí narůstat počet vlků v jihozápadní části Polska. Dispergující polští vlci si hledali nová teritoria a v roce 2000 byla potvrzena první reprodukující se smečka v Německu. První vlci v Německu se usadili na území aktivního vojenského újezdu v místech, kde byl v roce 1904 potvrzen poslední trvalý výskyt vlka na území Německa. Počet vlků na území Německa se od roku 2000 výrazně zvýšil; aktuálně je výskyt vlka potvrzen v šesti spolkových zemích. V uplynulém monitorovacím období (1. 5. 2017 - 30. 4. 2018) bylo v Německu v souhrnu 71 vlčích smeček, 12 vlčích párů a 8 samostatně žijících vlků. V 7 teritoriích byl status osídlení nejasný (Wolfsnachweise in Deutschland, Wolfsjahr 2017/2018). Vzhledem k poloze Šluknovskéko výběžku bylo pouze otázkou času, kdy se vlk objeví také v našem severočeském regionu.

Až do roku 2012 chybí jakékoli důkazy o výskytu vlka na Děčínsku. První indicie o zdejším pohybu vlků se datují do roku 2012, kdy došlo k napadení hospodářských zvířat v obci Severní. V říjnu tohoto roku byl také vlk zachycen na fotopast nedaleko státní hranice u obce Lobendava. V listopadu 2012 došlo při autonehodě k usmrcení feny vlka v lokalitě Hohwald. Zvíře pocházelo z tzv. hohwaldské smečky. Lokalita Hohwald je vlkem trvale osídlena od roku 2011, kdy v letech 2011, 2012 a 2017 byla potvrzena reprodukce této smečky. Část teritoria hohwaldské smečky zasahuje také na české území, jak dokazují výsledky DNA analýz odebraných vzorků z české i německé strany. Aktuálně se v Hohwaldu pohybují dva vlci (jaro 2018).

Další lokalitou s potvrzeným výskytem vlka na Děčínsku je oblast mezi Šluknovem a Rumburkem. Vlci se v této části výběžku pohybují od poloviny roku 2015, kdy výskyt potvrzují časté nálezy jejich kořisti. Ze 100 % se jednalo o zvěř mufloní. Vlk zde byl také v prosinci 2015 zachycen fotopastí. DNA analýzy vzorků odebraných v průběhu roku 2016 potvrdily genetickou příslušnost vlků ke „cunewaldské“ smečce. Teritorium této smečky se rozprostírá na území Saska a částečně zasahuje na Šluknovsko. V roce 2016 byla také potvrzena reprodukce této smečky. Genetická analýza DNA vzorků potvrdila, že při reprodukci bohužel došlo ke zkřížení vlka se psem. Jedná se o jev velmi výjimečný. V novodobé historii výskytu vlka v oblasti centrální Evropy došlo ke druhému potvrzenému případu hybridizace. K prvnímu případu došlo u neustadské smečky v Sasku v roce 2003. Křížení vlka se psem působí celou řadu problémů v ochraně vlka, problematické je posuzování škod způsobených kříženci, dochází ke kontaminaci genofondu vlka. Značným problémem je i přístup k těmto jedincům ze strany laické i odborné veřejnosti. Stávající legislativa není na tuto situaci připravena. Vzhledem k reálnému nebezpečí hybridizace na hranicích areálu je potřeba tento problém zahrnout do připravovaného plánu péče.

Také na území národního parku České Švýcarsko je výskyt vlka potvrzen. První nálezy pobytových znaků vlka v NP jsou ze zimy 2016/2017. Jednalo se o ojedinělé nálezy (stopy, trus). Do poloviny roku 2017 byly nálezy v národním parku sporadické a nebylo možné hovořit o trvalém osídlení vlkem. Od května 2017 jsou nálezy pravidelné (zejména trus) a vlk byl také opakovaně vyfotografován fotopastí v srpnu a v září 2017. Pravidelné nálezy ze zimy 2017/2018 (trus, moč, stopní dráhy, snímky z fotopastí) jednoznačně potvrzují, že národní park je nyní osídlen párem vlků. Genetickou příslušnost jedinců potvrdí až výsledky DNA analýzy odebraných vzorků.

V loňském roce evidujeme také několik hlášení o pozorování vlků v Lužických horách. Jejich přítomnost během letošní zimy potvrzují nálezy stopních drah a kořisti stržené vlkem. Vzhledem k velikosti vlčího teritoria je pravděpodobné, že se v Lužických horách pohybují vlci z národního parku. Jednoznačnou odpověď na tuto otázku nám poskytne až srovnání výsledků genetických DNA analýz odebraných vzorků.

Poslední lokalitou s aktivitou vlka je oblast mezi městy Stolpen a Hohenstein na saské straně, která okrajově zasahuje na naše území v severozápadní části CHKO Labské pískovce. Vlci se v této oblasti pohybují od roku 2017. V loňském roce byla potvrzena reprodukce této smečky. V letošním roce evidujeme několik pozorování a nálezů z této lokality.

Monitoring na celém území probíhá formou pochůzek v mapovacích čtvercích o velikosti 5 × 5 km. K vyhodnocování pobytových znaků (např. trus, moč, kořist, stopní dráha) využíváme německou verzi metodiky SCALP. Tato metodika rozděluje data do tří kategorií podle ověřitelnosti (C1, C2, C3). Každá z kategorií má přesně definované podmínky, za kterých je možné nález do příslušné kategorie zařadit. Odebrané vzorky z jednotlivých nálezů jsou pak laboratorně analyzovány. Z čerstvých nálezů trusu, moči, krve a slin je možné izolovat DNA, díky které jsme schopni jedince identifikovat. Laboratorní analýza trusu nám pak poskytuje cenné informace o potravní skladbě. Jak vyplývá z rozborů vzorků trusu ze Šluknovského výběžku, dominuje v potravě vlka srnec obecný následován prasetem divokým. Hospodářská zvířata jsou v potravě vlka zastoupena pouze nepatrně, byť je nezpochybnitelné, že k útokům na hospodářská zvířata dochází i na Děčínsku. Jak vyplývá z potravní analýzy, vlk je důležitým predátorem přemnožené černé zvěře.

Vzhledem ke geografické blízkosti se sousední Lužicí, která tvoří jádro německé populace vlka, je Šluknovský výběžek, Děčínsko a Lužické hory významnou oblastí pro rozšiřování vlka do České republiky.

Ing. Lukáš Žák pracuje jako zoolog v muzeu Görlitz a na Fakultě životního prostředí ČZU, kde se dlouhodobě zabývá sledováním a problematikou vlka v severních Čechách.
Mgr. Tomáš Jůnek, Ph.D., je zoolog a specialista na monitoring zvířat na Fakultě životního prostředí ČZU.
Ing. Aleš Vorel, Ph.D., se na Fakultě životního prostředí ČZU dlouhodobě zabývá ekologií savců, především bobra evropského a vlka.