Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Rys v Moravském krasu


Antonín Krása, č. 3/2018, s. 34-35

CHKO Moravský kras je oblastí, kde by výskyt velkých šelem ještě nedávno čekal jen málokdo, ale příroda nás nepřestává překvapovat. A tak se stalo, že rys ostrovid na podzim 2016 zavítal i sem, do těsného sousedství Brna. V posledních desetiletích byl přitom výskyt této šelmy v ČR vázán zejména na okrajová pohoří, případně další oblasti s poměrně řídkým zalidněním a dostatečnou rozlohou lesů. Kromě nefalšované radosti z přítomnosti této krásné šelmy jsme tak získali neopakovatelnou možnost sledovat, jak se mu bude ve zdejších značně odlišných podmínkách dařit.

Rys se v Moravském krasu objevil na přelomu září a října 2016, kdy ho postupně vidělo a vyfotografovalo několik lidí. Zůstal tu, ačkoliv pak několik měsíců unikal pozornosti. Znovu byl pozorován v lednu 2017, kdy bylo možné ho dlouhodoběji sledovat díky bohaté sněhové pokrývce. Došlo také k nálezu kořisti, k níž byla umístěna první fotopast, a rys, později pojmenovaný Kryštof, tak mohl být sledován i tímto způsobem. Bylo ale zřejmé, že až sníh roztaje, může zase zmizet, což bylo vyhodnoceno jako významný rizikový faktor. A proto jsme se společně s dalšími institucemi a odborníky dohodli, že by bylo nejlepší ho odchytit a dále sledovat pomocí satelitního obojku. Nešlo přitom pouze o to, získat unikátní data, ale také ho ochránit před pytláctvím. Do terénu proto byly umístěny dva speciální sklopce, a to na místa, o nichž bylo ze zimního sledování zřejmé, že jimi relativně často prochází. A v červnu loňského roku se do jednoho z nich chytil. V tu chvíli nastoupil připravený tým pod vedením pracovníků Ústavu ekologie lesa z Mendelovy univerzity, rysa uspal, změřil, vybavil obojkem a po nedlouhé době opět vypustil do přírody. A od té doby jsme mu mohli být doslova v patách.

Srnky na talíři

Díky tomu, že se Kryštof zdržuje tak blízko Brna a Blanska, kde sídlí Mendelova univerzita a Správa CHKO Moravský kras, mohli jsme od počátku věnovat spoustu času terénním průzkumům, což není v odlehlejších oblastech vždycky možné. Velmi brzy jsme se naučili rozpoznávat, jaké signály naznačují, že ulovil nějakou kořist, kterou je vhodné vyrazit do terénu vyhledat. A to jsme také dělali. Ve většině případů jsme byli úspěšní (úspěšnost odhadujeme kolem 90 %), díky čemuž jsme získali velmi dobrý přehled o tom, co a kde loví, ale nejen to. Pokud jde o druhové složení potravy, převažuje jasně srnec obecný (80 % kořisti), další významnou a opakovaně zaznamenanou složkou potravy jsou pak mufloni. U obou druhů loví Kryštof hlavně samice a mláďata, zatímco samce loví méně často. Není vyloučeno, že příležitostně uloví i jiné, zejména menší druhy zvěře, ale ty se z pochopitelných důvodů nepodařilo dohledat. Jisté každopádně je, že Kryštof našel v Moravském krasu a okolí bohatě prostřený stůl, na němž není o přídavky nouze.

Dohledávání kořisti umožnilo zjistit nejen druhové složení kořisti, ale i další aspekty jeho lovecké aktivity. Z necelých 40 dohledaných úlovků v období od konce července do konce roku bylo vidět, že novou kořist uloví zhruba každé 4 dny, ačkoliv rozptyl byl značný. Rysi mají ve zvyku se ke své kořisti vracet, což dělá i Kryštof, nikoliv však ve všech případech. Někdy se ke konkrétnímu úlovku vracel déle než týden, jindy se k němu už nevrátil a přesunul se třeba na druhý konec svého domovského areálu. Zde ale mohl mít další úlovek, protože v některých obdobích využíval 2-3 kořisti v různých oblastech najednou. Obecně Kryštof využíval ulovenou kořist poměrně krátce, necelé dva dny, což je v evropském kontextu podle odborníků z Mendelovy univerzity dosti malé číslo. To přitom může mít dva hlavní důvody. Prvním z nich je dostatečná potravní nabídka, tedy velké množství srnčí i mufloní zvěře, navíc nezvyklé na přítomnost predátora. Kryštof tak nemusí k ulovení kořisti vyvinout tolik úsilí, jako jeho kolegové v oblastech, kde je již zvěř na predátory zvyklá. Nemůžeme tvrdit, že je jako lovec úspěšný ve všech případech, ale množství úlovků a zejména jeho vitalita pozorovaná díky fotografiím z fotopastí ukazovala, že hlady rozhodně netrpí. To samozřejmě neznamená, že by lovil nadbytečně či „pro zábavu“.

Kryštof se však potýká s potravní konkurencí divokých prasat. Ta totiž s velkou chutí využívají jeho úlovků k obohacení vlastního jídelníčku a často jím ulovenou kořist zpracují takovým způsobem, že z ní zbyde jen kousek kůže s kopýtky. A tenhle fakt je druhým důvodem toho, proč Kryštof využívá svou kořist poměrně krátce. Opakovaně se totiž ukázalo, že mu prasata snědla úlovek ještě té noci, kdy ho ulovil. Tento jev byl v posuzovaném období pozorován zhruba ve 40 % případů. Díky dostatku dostupné kořisti to ale pro něj nepředstavuje velký problém. S divočáky si však rys neporadí, protože ti se zpravidla pohybují ve skupinách a i kvůli tomu nejsou jeho kořistí. Kromě divokých prasat se pak na úlovcích přiživovaly i další druhy jako lišky, káně nebo straky, ale tyto druhy už zpravidla využívaly jen Kryštofem a divočáky nezpracované zbytky.

Dohledávání kořisti však přineslo ještě další zajímavé informace. O rysech je známo, že svou kořist v různé míře ukrývají, a to opět platí i pro Kryštofa. Nacházeli jsme tak úlovky zahrabané v listí nebo přikryté trávou a často byly odtažené do bukového nebo smrkového mlází. Někdy byly schované jen částečně, jindy byl problém kořist najít, protože z ní koukala jen hlava nebo kus nohy. Doposud jsme ale nezaznamenali to, že by kořist umísťoval výše, např. do větví.

Zůstane nebo vyrazí za partnerkou?

Kryštof je mladý samec, a proto od počátku panovala obava, že když nenajde partnerku k páření, Moravský kras opustí a vydá se ji hledat jinam. Zatím k tomu ale nedošlo a my tak získali výše i níže uvedené poznatky. Můžeme pouze spekulovat, ale zdá se, že je to tím, že je zdejší nabídka prostřeného stolu s dostatkem úkrytů natolik lákavá, že převáží dosavadní absenci samice. A tím se dostáváme k typu krajiny, v níž se zde rys zdržuje. Moravský kras a jeho okolí je totiž území s velmi členitým reliéfem, kde jsou jak relativně vysoké kopce, tak zejména hluboká zařízlá údolí, spousta skalních hřbítků a strží, jeskyní a jeskyněk. A to jsou podmínky, které této kočce naprosto vyhovují, protože zde nachází dostatek míst k úkrytu, nocování, ale i loveckých chodníků a vyhlídek. Ve spojení s opakovaně zmiňovaným dostatkem potravy jde skoro o rysí ráj na zemi.

To slovo skoro je ovšem důležité. Moravský kras se svým okolím zároveň divočinou je i není. Na jedné straně jsou tu všechny zmíněné krajinné struktury vesměs pokryté lesy, z nichž některé mají pralesní charakter, protože jde o dlouhodobě hospodářsky nevyužívané rezervace. Na druhé straně je zde ale hustá síť větších a menších sídel, turistických cest a hlavně silnic. A srážka s vozidlem je pro rysy po pytláctví druhým největším rizikovým faktorem. Kryštof ale má, jak se zdá, pro bezpečné překonávání komunikací vlohy. Už cestou z Beskyd totiž musel překonat 2-3 dálnice a nepočítaně menších silnic. A nevyhne se tomu bohužel ani zde. Často překračuje silnice s poměrně intenzivní dopravou (až 5 000 vozidel denně), když se přesunuje mezi svými jádrovými zónami. Jedna z komunikací pak prochází přímo středem jedné takové jádrové zóny. To je velmi unikátní stav, protože v jiných oblastech se rysi drží od silnic co nejdále, zatímco pro Kryštofa to velký problém zatím evidentně není.

Nevyhýbá se ostatně ani blízkosti lidských sídel, ačkoliv jde jinak o plachou šelmu. Na svých toulkách krasem a okolím však naráží na vesnice velmi často a někdy se jim prostě nemůže vyhnout. To platí pro protáhlé obce ležící v délce několika kilometrů podél silnice, které tvoří výrazné bariéry. Naštěstí se opětovně ukazuje, jak je Kryštof přizpůsobivý a že ani takovéto bariéry pro něj nejsou zcela nepřekonatelné. Dokáže totiž využít i proluku v zástavbě širokou pouhých 150 m, kterou se dostane z jedné strany na druhou. Do budoucna tedy bude důležité udržet tyto proluky nezastavěné, což však nebude lehký úkol, protože územní plán často jejich zastavění povoluje. Zajímavou kuriozitou pak je to, že je schopen silnice překonávat nejen nejkratší cestou z jedné strany na druhou, ale je schopný po nich ujít i desítky metrů. To jsme zaznamenali v polovině zimy nad obcí Lažánky podle stopní dráhy. Jindy zase vysedával několik hodin jen nedaleko zástavby a nevadila mu ani přítomnost několika psů.

Doufejme tedy, že mu jeho štěstí nejen při přecházení silnic vydrží a zůstane u nás ještě mnoho dalších let. To přitom není nic samozřejmého, jak se ukázalo v době přípravy tohoto článku na počátku června. V tu dobu zmizel na skoro 14 dní z našich hledáčků a objevily se i zprávy o jeho sražení vozidlem. Naštěstí se opět ukázal, takže naděje na dlouhodobé setrvání v Moravském krasu a jeho okolí stále žije.

Část prezentovaných výsledků vychází ze závěrečné zprávy monitoringu rysa ostrovida na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny a CHKO Moravský kras, vypracované Ústavem ekologie lesa (Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity), který telemetrické sledování zajišťoval. Terénní šetření potřebná pro vypracování této zprávy intenzivně prováděli i pracovníci a spolupracovníci Správy CHKO Moravský kras.


Mgr. Antonín Krása je zoolog. Pracuje na Správě CHKO Moravský kras Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu