VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Rok 1935 obohatil český národ o pozdější mistry nejrůznějších oborů, proslavené u široké veřejnosti. Jmenujme za všechny hegemona trampské písně Wabiho Ryvolu, pro mnohé kontroverzní, ale jistě výjimečné bratry Saudkovy - Jana a Káju, otce zlaté generace českých hokejistů 90. let Luďka Bukače, básníka a dramatika Josefa Topola nebo uznávaného ekologa Bedřicha Moldana.

Rok 1935 znamenal počátek životní pouti také pro kluka, který dnes sedí mezi námi. Pro kluka, jehož životní příběh (odehrát se v jiné zemi) by byl dnes celému světu znám neméně stejně jako životní příběhy Jane Goodall, Joy Adams či Dian Fossey.

Ludvík vyrůstal v Olešné u Rakovníka, kde se jeho rodina starala o množství hospodářských zvířat. Každodenní šestikilometrová cesta do školy přinášela Ludvíkovi první příležitosti detailně pozorovat a následně obrazem ztvárňovat život zvířat. Výtvarný talent zdokonaloval na grafické škole a později také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Po ukončení studia nezískal v Praze adekvátní pracovní nabídku, a tak se odstěhoval na sever Moravy - do Rýmařova v podhůří Jeseníků. V Rýmařově se také oženil, dlouho zde však nezůstal. Pracovní uplatnění mu nabídla Zoo Ostrava, kde působil až do svých sedmdesáti let, tj. celkem 43 roků. V roce 1968 po písemném protestu proti vstupu sovětských vojsk na naše území mu bezprostředně hrozil vyhazov ze zaměstnání.

Od konce 60. let stál u zrodu dlouhodobého projektu zaměřeného na návrat rysa ostrovida do několika oblastí v Evropě, odkud tato šelma před desítkami let vymizela. Na Slovensku odchycení a ostravskou karanténou prošlí rysi byli vysazeni v Německu, Slovinsku, Francii, Rakousku, Itálii a Švýcarsku. Osobně se vypouštění rysů do volné přírody nemohl sám Ludvík z politických důvodů účastnit.

Práce v zoo Ostrava poskytla Ludvíku Kuncovi možnost nahlédnout do každodenního života rysů a zkoumat jejich chování i způsob života. Ludvíkovi Kuncovi se do péče dostalo osiřelé rysí kotě Sixi a Ludvík mu byl 13 let pečovatelem i parťákem. S rysem Sixim pořádal dlouhé výlety do lesů, nezřídka za účelem filmování. Dokumentární filmy německé a rakouské produkce vzniklé díky Sixiho záběrům nemalou měrou přispěly k ochraně rysů v těchto zemích. Sixiho vychovával polokrotkým způsobem, díky čemuž rys neztratil své přirozené chování a instinkty. Právě pozorování chování divokého rysa poskytlo velmi cenné poznatky pro další práci na ochraně rysů. Také díky těmto získaným zkušenostem se stal odborným poradcem při evropských reintrodukčních programech.

Své zážitky se zvířaty, výsledky pozorování i další poznatky popsal v osmi publikacích, z nichž největší ohlas sklidilo vyprávění o rysovi Sixim s názvem Můj přítel rys. Na nespočtu obrazů a perokreseb vyobrazuje běžné i vzácné druhy zvířat zasazené do jejich přirozeného prostředí. Jeho kresby a malby jsou také určitými studiemi chování divoce žijících zvířat, jež vždy vystihují charakteristický detail či pohyb ztvárňovaného zvířete. Malůvka rysího kotěte se stala symbolem projektu reintrodukce rysa na Šumavu (a portrét rysí hlavy od Ludvíka Kunce byl několik let logem ostravské zoologické zahrady).

Ludvík Kunc se díky svým unikátním znalostem a pozorováním stal mezinárodně uznávaným odborníkem na velké šelmy. Svůj respekt si získal mezi ochranáři, zoology, výzkumníky i myslivci a lesníky. Inicioval založení vlčích a rysích hlídek, které od roku 1999 pravidelně v terénu monitorují velké šelmy. Sám k tomu říká: „Když jsem s tím začínal, žilo u nás jen pár rysů. A protože jsou Beskydy přeci jen rozsáhlé území, vybral jsem si oblast Smrku a Kněhyně, kde se mi to zdálo rysům nejbližší. Měl jsem dost času, takže jsem tudy procházel dvakrát třikrát týdně. Tlapal jsem všude. Polesný, co tam tehdy byl, mi říkal, že měl kolikrát na mě namířeno, že mi hlavu ustřelí, vzteky, jenom prostě proto, že jsem tam byl pořád. A o to mi šlo, aby nikdo z těchto lidí neměl jistotu, že jsou v lese sami.“ Na vyprávění Ludvíka Kunce na Lesoochranářském vzdělávacím táboře v Muchovicích pod Lysou horou vzpomíná laureát Ceny Josefa Vavrouška Jaromír Bláha: „Roky jsme hledali cesty jak ochránit rysy před pytláctvím, když policie v lese není a v tu chvíli ani nikdo jiný krom myslivců, kteří pachatele kryjí. Ilegální lov se odehrává beze svědků a zpětně pachatelům zastřelení rysa nikdo neprokáže. Když o těchto svých zkušenostech Ludvík Kunc vyprávěl účastníkům kursu, napadlo nás to s Leo Košťálem oba najednou - tohle je možnost. Zapojit dobrovolníky, kteří naklonují Ludvíka Kunce a po jeho vzoru budou šlapat pytlákům na paty.“

Tak vznikl unikátní projekt vlčích a rysích hlídek, který dnes zapojuje do praktické ochrany přírody každoročně mnoho mladých lidí. Projekt kromě toho dostává v pozitivním smyslu potřebu ochrany šelem do médií a výrazně se tak zasluhuje o postupné zlepšování pohledu veřejnosti na přítomnost rysů a vlků v našich lesích. Dnes u nás vlčí a rysí hlídky organizuje ve všech oblastech výskytu velkých šelem Hnutí DUHA. A lidí, kteří se do něj zapojují, každoročně přibývá. Chrání nejen velké šelmy u nás, ale i jejich životní prostředí a vystupují proti záměrům ohrožujícím jejich přežití. Nespočet dalších, kterým je ochrana přírody blízká, mají ve své knihovně Ludvíkovy knihy či jim na zdi visí Ludvíkův obraz zachycující život zvířecích obyvatel v jejich přirozeném prostředí.

Ludvík Kunc převzal Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. Sám by byl ovšem mnohem raději, pokud by jeho jméno na seznamu nominovaných vůbec nefigurovalo. Byl by raději, kdyby přítomnost rysů, vlků a dalších vzácných zvířat v našich lesích nebyla na mnoho desítek let násilně přerušena necitlivým zásahem lidského druhu.

Poděkujme Ludvíku Kuncovi za inspiraci, za nezáviděníhodné vyšlapání ochranářského chodníčku, za příklad toho, že víra v sebe sama překoná mnohé - odpor veřejnosti i režimy. Wabi zpívá:

Zase vidím za soumraku
na pozadí šedejch mraků
mlčenlivej zástup kamarádů,
siluety hor a stromů,
starejch vopuštěnejch lomů…

Jiří Beneš je koordinátorem monitoringu velkých šelem Hnutí Duha a koordinátorem a lektorem vzdělávacích projektů Setkání s rysem a Setkání se šelmami.