|
Vstup pro předplatitele: |
(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)
Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody
Posvátná úzkost
slovanského obětiště
Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy
Směrovka: Král smrků 300 m
Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim
(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987)
„Nejsem biolog. Má láska ke zvířatům se promítala do kresby, malby, plastiky či fotografie. Skicoval jsem, modeloval, portrétoval stovky zvířat - vždycky s obrovským zanícením, ale nikdy s celým uspokojením nad výsledkem. Čím perfektněji jsem zvíře dokázal ,popsat‘, tím víc jsem si uvědomoval, že jsem nedokázal to podstatné - objevit ho. Snažil jsem se do něho proniknout mnohaletou prací se zvířaty v zoo. Zmocňovala se mne posedlost být v neustálém styku se zvířaty, všemi smysly je ostře vnímat, a protože jsem bažil po tom, vidět je v činnosti, v pohybu, snažil jsem se jim ho různými a často pracnými způsoby umožnit. Mám-li to vyjádřit žertem, ,dožil jsem se na zvířatech mnoha a mnoha radostí‘, ale jejich skutečné uvršení znamenal teprve Sixi.
Se Sixim jsem začal pronikat do složité jednoduchosti zvířecího světa, poznal jsem zvláštní druh krutosti, zvláštní lhostejnost, nádhernou bezprostřednost, nesdělitelnou životní svěžest, vzácnou samozřejmost partnerství dvou různých živých tvorů. Rysa už nakreslím či namaluju bez oné vnitřní tísně, která mě svazovala.
Musel jsem se ,porysit‘, abych Sixiho poznal. Ale zároveň jsem v sobě musel utvářet člověka - a obojí podivně souviselo.“
(z knihy Ludvíka Kunce Život s karpatským rysem)