Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Co bude s divočinou ve Zlíně?


Dušan Trávníček, č. 3/2018, s. 42-45

Zlín bezpochyby patří k městům, která se mohou chlubit spoustou parkové zeleně. K tomu lze připočítat i čtvrti tvořené cihlovými půldomky, jež zde vyrostly během první poloviny 20. století v souvislosti s rozvojem Baťova obuvnického impéria. Všechny domky mají zahrádky a na každé je nějaký ten strom či keř. Ovšem kromě kontinuálně opečovávaných a kultivovaných pozemků existují ve Zlíně místa, kde na několik desítek let dostala příroda naprosto volnou ruku. A nejsou to plochy, jejichž rozloha je zrovna zanedbatelná.

Jde o území, které se nachází mezi „starým“ Zlínem v údolí řeky Dřevnice a sídlištěm Jižní Svahy, jehož výstavba započala na začátku 70. let 20. století. Poněvadž zdejší geologické podloží (magurský flyš) je náchylný k půdním sesuvům, nestavělo se na velmi svažitých pozemcích. Někde pak byly kdysi provedeny minimální parkové úpravy, jinak však byly tyto plochy ponechány svému osudu. Někdejší ovocné sady, které se zde většinou vyskytovaly, zdivočely. Stromy (jabloně, třešně, hrušně, ořešáky) stárly, a protože je nikdo neošetřoval, rostly doslova jako to dříví v lese. Stejný proces probíhal i ve žlebech a hluboce zařezaných údolích kolem potůčků, kde sice ovocné stromy nebyly vysázeny, ale někdejší hospodáři i tuto část udržovali v ukázněném stavu. Byly nastartovány procesy spontánní sukcese, které nerušeně probíhaly bezmála 50 let. Osamocené duby, lípy, javory, buky a habry či jejich skupinky mohutněly a postupně si usurpovaly větší prostor. Mrtvé dřevo tady ani v opuštěných sadech nikdo neodklízel. Uchytily se zde náletové dřeviny, které začaly soutěžit o místo na slunci s okolní konkurencí. Za sto, možná za dvě sta let bychom si mohli na těchto lokalitách ověřit, zda autoři map potenciální vegetace měli pravdu ohledně předpokládaného druhového složení.

Vznikla zde městská divočina. Na některé povahy zde padá tíseň, ovšem zoolog jásá. Tato místa vnímá jako zajímavá a cenná refugia, která nabízejí životní prostor pestré škále živočichů od hmyzu až po obratlovce. Nacházejí tu úkryt, ptákům poskytují rozmanité příležitosti ke hnízdění, odumírající a mrtvé dřevo v různé fázi rozpadu je potravou pro spousty druhů hmyzu, jehož larvami se živí zase jiní tvorové - obojživelníci, plazi, ptáci, netopýři. Jestliže zůstaneme u hmyzu, tak se tu mohou vyskytovat i druhy velmi vzácné, neboť starých stromů je v naší krajině málo a mrtvé dřevo se z lesů většinou rychle odklízí. Obecně lze konstatovat, že jsou zde dobré podmínky pro hmyz, jehož vývoj probíhá v různých částech stromů. Z brouků jsou to například různé druhy kůrovců, tesaříků či krasců. Na ně jsou pak vázaní jejich predátoři, paraziti a parazitoidi - např. některé druhy pestrokrovečníků, mouchy rodu Medetera, z blanokřídlého hmyzu pak různí lumci a drobněnky. Také saproxylofágní brouci (druhy vázané na odumírající dřevo, nebo již odumřelé či napadené různými dřevokaznými houbami) tu nacházejí prostřený stůl. Vyskytuje se zde množství stromů s dutinami a trouchem, ve kterých se mohou vyvíjet larvy různých druhů zlatohlávků a kovaříků.

Podělím se o několik pozorování, postřehů a dojmů z těchto míst. Kdykoliv jsem na počátku jara zavítal do žlebu pod točnou trolejbusů č. 9 a 10, tak jsem žasl nad spoustou rozkvetlých prvosenek, které se sem postupně rozšířily z okolních zahrádek. Díky starým listnatým stromům, které se vyskytují nejenom zde, ale rovněž i v městských parcích, není žádná velká vzácnost setkat se přímo ve Zlíně s naším největším broukem roháčem obecným. Ve stráni nad vilou Tomáše Bati se nachází skupina starších smrků a borovic. Toto místo se stalo oblíbeným nocovištěm volavek popelavých, a dokonce zde vznikla i jejich malá hnízdní kolonie. Volavky se na Dřevnici ve Zlíně zdržují po celý rok. Před několika lety se na řece u Benešova nábřeží začal pravidelně objevovat v hnízdním období také čáp černý. Především časně zrána se brouzdá v Dřevnici, probouzející se město jakoby nevnímaje. Obecně jsou černí čápi velmi plaší a člověku se vyhýbají. Také proto většinou hnízdí v rozsáhlých lesních komplexech. Je nanejvýš pravděpodobné, že tento párek zahnízdil právě někde v té zlínské divočině. Možná pozorujeme jakéhosi odvážlivce, který se zaťatým zobákem do určité míry strpí přítomnost lidí, když tu v řece nachází dostatek potravy. Postupně třeba i černí čápi ztratí plachost a budou hnízdit poblíž lidských sídel. Pro podobný příklad nemusíme chodit daleko. Dnes už si ani neuvědomujeme, že kosi černí se před sto padesáti lety zdržovali takřka výhradně v lesích.

Tajně jsem si přál, aby tato místa i nadále zůstávala nepovšimnuta a já mohl být dál tichým pozorovatelem těchto pomalých přírodních procesů. Bylo mi ovšem jasné, že dříve či později i tady k nějakým zásahům dojde. Na konci letošní zimy to už nastalo. Na některých rovnějších parcelách byly vykáceny všechny dřeviny. Zde se pravděpodobně bude stavět. K probírce došlo i na ostatních plochách, kde ale takřka s jistotou žádná stavba nemůže být realizována. Před pár lety jsem sepsal jakési hodnocení této zlínské divočiny a vpašoval jsem tam i několik elementárních zásad, které by umožnily zachování životních podmínek pro stávající bohaté spektrum živočichů. Jak se zdá, zatím se prováděné práce odehrávají v intencích mých představ. Nejdůležitější je, aby se nekácely staré stromy. Ty, které hrozí spadnutím na cesty a pěšiny, lze ořezat na torza. Neměly by se odstraňovat pařezy. Po probírce a odklizení dřevní hmoty by se už pak zase měly na místě ponechávat spadlé větve i kmeny. Také by bylo možné území zpřístupnit veřejnosti vybudováním několika stezek, jejichž údržba by nebyla nijak náročná. A snad by bylo vhodné na vstupu umístit tabule, kde by bylo vysvětleno, co se zde odehrává a co všechno je zde možné spatřit. Město Zlín a jeho obyvatelé by se mohli pyšnit něčím, co hned tak někde nemají. Jsem zvědavý, jakou cestou se vývoj těchto míst bude ubírat.


Přehled některých zjištěných druhů brouků
Roháčovití (Lucanidae): roháč obecný (Lucanus cervus), roháček kovový (Platycerus caraboides), roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus).
Vrubounovití (Scarabaeidae): křivonožec polokřídlý (Valgus hemipterus), zdobenci rodu Trichius, zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), zlatohlávek hladký (Protaetia cuprea).
Krascovití (Buprestidae): krasec třešňový (Anthaxia candens), polník dvojtečný (Agrilus biguttatus), krasec šestitečný (Chrysobothris affinis).
Dřevomilovití (Eucnemidae): dřevomil lesní (Melasis buprestoides).
Pestrokrovečníkovití (Cleridae): pestrokrovečník protáhlý (Tillus elongatus).
Lesákovití (Sylvanidae): lesák rovný (Uleiota planata), lesák (Silvanus unidentatus).
Tesaříkovití (Cerambycidae): tesařík úzkoštítý (Agapanthia villosoviridescens), tesařík pižmový (Aromia moschata), tesařík skvrnitý (Leptura maculata), tesařík černošpičký (Stenurella melanura), tesařík černý (Stenurella nigra).
Větevníčkovití (Anthribidae): větevníček obláčkový (Anthribus nebulosus).


RNDr. Dušan Trávníček (1960) pracuje jako zoolog v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Předmětem jeho vědeckého zájmu jsou některé skupiny vodních brouků, ovšem se zaujetím pozoruje veškeré dění v přírodě. Na své vycházky si jen málokdy zapomene vzít fotoaparát.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu