Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Antonín Kostka: Má Vlára


Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 47

Jako soukromý tisk vydal A. Kostka, 112 stran, 2018

Kniha by se měla jmenovat spíše Má pohádkově krásná Vlára. Nejde v ní však jen o půvabnou a zčásti přirozeně zachovalou říčku (ačkoliv v dobách povodní jde o velkou a dravou řeku u nás vzácného karpatského typu) toho jména, ale i o krajinu okolo ní. Řeka se podílí na jejím vzhledu, měla vliv na její osídlení a v neposlední řadě pak i na lidi tam žijící. Antonín Kostka ve vlárské krajině žije od svého narození, bydlí léta na samotě, se svou krajinou souzní, je jí prostoupen a je jí stále opojen. Fotografování se mimo své občanské povolání věnuje od mládí a svou krajinu zná ve všech jejích podobách i projevech a dovede se nejen dívat, ale zachytit pro druhé i genia loci. Autora dobře známe nejen z fotografií objevujících se na stránkách našeho časopisu, ale i z výstavy, kterou ve Veronice měl, a rovněž z aukcí Nadace Veronica, do nichž často své krásné fotky daroval. Rovněž je zastoupen obrazem i textem v knize Krajiny srdce (Novela Bohemica 2016). V knize o Vláře má hlavní slovo bělokarpatská krajina ve všech svých ročních i denních podobách, která postupně vstupuje do vod Vláry, aby z ní vystoupila ke stromům splývajícím nakonec svou oduševnělou krásou s lidmi jako podobnými bytostmi stejného rodu. V knize na doplnění možná schází i jeho výtečné záběry zvěře, ale je to možná tím, že je můžeme znát z řady knih, které jimi doprovázel. Kniha vychází u příležitosti autorových 60. narozenin ve formátu 30,5 × 30,5 cm tolik vyhovujícím stovce velmi kvalitně reprodukovaných fotografií, které nepotřebují slov. Vnímavý divák se lehce ponoří do jejich atmosféry, ba může se mu stát jako mně, že se mu ani z ní nechce vrátit do reality. Ano i to je kouzlo a síla dobré fotografie z dílny mistra, a tím Antonín Kostka bezesporu je.

Ivo Dostál

Poznámka: Tato krásná kniha je k doptání přímo u autora: antkostka(zavináč)seznam.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu