Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Stromy Jana Steklíka


Jiří Poláček, č. 3/2018, s. 52

Jan Steklík

Již téměř rok uplynul od 11. listopadu 2017, kdy zemřel - den po ornitologu Karlu Hudcovi - kreslíř Jan Steklík. Když v roce 1986 začal vycházet časopis Veronica, záhy se začlenil mezi jeho spolupracovníky, přičemž svými nezaměnitelnými kresbami přispíval už v šedesátých letech do časopisů Host do domu či Index a později třeba do Brněnského večerníku, Vědy a života nebo do revue ROK.

Už se trochu zapomíná, že v prvních letech ve Veronice publikovali i jiní kreslíři, například Jiří Slíva, Vladimír Kokolia, Václav Houf či Jan Hrubý. Jan Steklík se však stal jejím kmenovým kreslířem, byť s ním zdatně držel krok Rostislav Pospíšil.

Čtenářům Veroniky představil jeho osobnost a tvorbu Tomáš Mazáč v číslech 2/1996 a 4/2003. Ve dvojčísle 2-3/2013 Karel Hudec s Václavem Štěpánkem připomněli jeho pětasedmdesátiny a Václav Štěpánek se s ním také v čísle 4/2017 rozloučil nekrologem nazvaným Kresba osiřelých brýlí. Jan Steklík svými kresbami ilustroval různé texty, ale často jimi jen odlehčoval některá témata. Činil tak svými proslulými ňadrovkami, jejichž soubor mu v roce 1992 vydalo nakladatelství Host, hlavně však těžil ze světa přírody. Inspiroval se rozličnými krajinami, rostlinami, zvířaty nebo ptáky, leč snad nejčastěji kreslil stromy, a to velmi bizarním způsobem.

Jejich koruny tvořily jelení parohy, tři blesky, hlava hřibu, mísa s jablky, otevřená kniha či televizor. Koruně obytného stromu dominovalo několik oken. Z vysokého štíhlého kmene vznikl vysílač, sloup veřejného osvětlení nebo komín s čapím hnízdem. Některé stromy Steklík vybavil opaskem, telefonem, ptačí budkou coby kamerou či kolečkovými bruslemi. Dalším stromům dal podobu halapartny, velkého kříže, ba i mostu!

Kresbami stromů s holí, berlou nebo se zafačovanou nohou jako by říkal, že i stromy stárnou a mohou utrpět úraz. A co strom s ohnutým kmenem zakončeným sekerou, kácející sám sebe? Toť strom sebevrah! Obdobně si Steklík pohrával s pařezy, které mohly sloužit jako popelníky či kalamáře. A pokud nakreslil holý kopec s jediným pařezem na vrcholu, to už nebyla jen hra, nýbrž memento.

Ano, kresby tohoto rodáka z Ústí nad Orlicí, který by se 5. června 2018 dožil osmdesáti let, byly založeny na fantaskní hře, na neotřelých nápadech a měly humorný efekt. Namnoze však byly metaforickými reflexemi světa kolem nás.

Jiří Poláček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu