Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Společnost přátel Podkarpatské Rusi


Jan Čopík, Pavel Klvač, č. 4/2018, s. 12

Pane Čopíku, jaký je Váš vztah k Podkarpatské Rusi? Jak jste se k tomu tématu dostal? Od kdy jste členem Společnosti přátel Podkarpatské Rusi?

Podkarpatská Rus je země, o kterou se zajímám a kam rád zajíždím. Z počátku mě k Podkarpatské Rusi přivedla zvláště nostalgie za starým Rakouskem, případně Československem. Také si myslím, že máme jakousi „morální“ povinnost Podkarpatí určitým způsobem podporovat. Už jen proto, že naši předci nedokázali zabránit sovětsko-ukrajinské anexi na konci druhé světové války. Podkarpatí tak bylo „odejito“ ze střední Evropy, kam odedávna patřilo. Dnes už na Podkarpatskou Rus jezdím také za kamarády a známými. Členem SPPR jsem od roku 1994, ale až zhruba posledních pět let aktivnějším.

Mohl byste prosím stručně přiblížit historii společnosti?

Vznikla již v roce 1990. Ideově navazuje na Klub přátel Podkarpatské Rusi založený v období meziválečného Československa v Bratislavě. Prvním předsedou byl voják československé armády v SSSR za druhé světové války Alexandr Veličko. Ve vedení se vystřídali např. básník a novinář Jaromír Hořec, novinářka Agáta Pilátová, fotograf Jiří Havel či Miloslav Kopecký a Dagmar Březinová. Zejména v devadesátých letech 20. století byla pořádána různá materiální pomoc Podkarpatí. Někteří členové se domnívali, že by bylo možné obnovit Československo v původních hranicích. To samozřejmě - nejen v souvislosti s rozbitím ČSFR - také pouze na samém začátku devadesátých let. U založení stáli zejména lidé, kteří se na Podkarpatské Rusi narodili, případně tam za první a druhé československé republiky působili jejich rodiče.

Jaké je dnešní poslání této společnosti? Kdo jsou její členové?

Posláním je popularizace Podkarpatské Rusi (Zakarpatské oblasti Ukrajiny). Spolupracujeme také s organizacemi v Zakarpatí, zvláště českými a slovenskými krajanskými spolky a s některými rusínskými sdruženími. Společnost přátel Podkarpatské Rusi je také jednou z organizací zastupujících rusínskou národnostní menšinu v ČR. Členy jsou jak lidé s rodinnými vazbami na Podkarpatí (v minulosti zde působili jejich předci, dnes zde žijí jejich příbuzní), tak lidé zajímající se o Podkarpatskou Rus (turistika, historie…). To jsou většinou Češi či Slováci. Členy SPPR jsou rovněž Rusíni žijící v ČR.

Jaké aktivity společnost vyvíjí?

Už od roku 1990 je vydáván časopis Podkarpatská Rus. V současné době vycházejí čtyři čísla ročně. Vydáváme rovněž knihy. Archiv časopisů a seznam knih je na webové stránce společnosti www.podkarpatskarus.cz. Společnost pořádá rovněž výstavy, besedy a kulturní akce. Tématem je nejen historie, ale i současný život v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. V letošním roce např. ve spolupráci s Národní knihovnou ČR - Slovanskou knihovnou proběhne výstava dokumentující podkarpatské a rusínské inspirace a výzvy v české literatuře. Společnost také zastupuje Rusíny z ČR v rámci různých organizací, jako např. Rada vlády ČR pro národnostní menšiny, Světový kongres Rusínů apod.

Jana Čopíka, předsedy Společnosti přátel Podkarpatské Rusi, se ptal Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu