VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dějiny Brna 6. Předměstské obce. Redaktoři svazku Lukáš Fasora a Václav Štěpánek. Vydalo statutární město Brno, Archiv města Brna v roce 2017,
1 245 stran.

Na šestém svazku celkově sedmidílné edice Dějin Brna se kromě jmenovaných redaktorů podílel genderově vyvážený kolektiv dalších 21 autorů a autorek z oborů historie, etnologie a uměnovědy. Velmi objemné a přitom velmi kvalitní dílo je kromě úvodu a rejstříků členěno do osmi kapitol: 1. Město a jeho vesnice: růst Brna v 19. a 20. století, 2. Hospodářský vývoj v předměstských obcích, 3. Lidová kultura předměstských obcí, 4. Dělnictvo, jeho život a kultura v předměstských obcích, 5. Etnické menšiny v Brně a předměstských obcích, 6. Předměstí v kontaktu s městem, 7. Dějiny obcí připojených k Brnu ve 20. století a 8. Uměleckohistorické areály v připojených obcích. Již z názvů kapitol a rozsahu díla je zřejmé, že jen sotva je v moci jednoho recenzenta, aby si důkladně pročetl a objektivně zhodnotil v přijatelně krátké době veleknihu celou. Přiznávám, že jsem si ji alespoň důkladně celou prolistoval. A již při tomto náhledu jsem zjistil jeden z velikých kladů tohoto díla - autoři si dali jistě nelehkou práci, aby svůj text vhodně a důkladně doplnili celkem 698 obrázky se znamenitými popisky. Je pochopitelné, že převládají staré fotografie. V knize však najdeme i barevné mapky katastrů jednotlivých obcí a znamenité kolorované kresby a litografie Františka Richtra vesměs z první třetiny 19. století, tedy díla dokumentující dávnou krajinu ještě před vynálezem fotografie.

Třebaže krajinným aspektům Brna a okolí byla věnována část již prvního svazku brněnských dějin, najdeme i v šestém svazku statě, které z tohoto hlediska zaujmou. Jedná se především o kapitolu Hospodářský vývoj v předměstských obcích (str. 57-178). Autorská dvojice Václav Štěpánek a Jarmila Pechová v ní zasvěceně a poutavě rozebírá vývoj zemědělského hospodaření na katastrech obcí se staletou rolnickou tradicí, které se roku 1919 staly součástí tzv. Velkého Brna a jejichž zemědělský význam se od té doby začal postupně vytrácet. Zvláštní pozornost je přitom věnována vývoji katastrů a jejich tratí, chovu dobytka, pěstování vinné révy, venkovským řemeslům a trhům. Je zde nastíněna někdejší úhledná harmonická venkovská krajina, jejíž hospodáři dokázali vydobýt obživu nejen pro sebe, ale i zásobovat rozmanitými rostlinnými a živočišnými produkty obyvatele města. Alespoň hrst zajímavých postřehů: Skoro všechny obce v okolí Brna měly vinohrady, které z větší části zanikly napadením révokazem na přelomu 19. a 20. století. Traduje se, že Napoleona zaujalo židenické víno natolik, že si nechal poslat několik sudů do Paříže! - V nivě řeky Svratky jižně pod Brnem byly velké plochy věnovány pěstování zelí - tzv. zelnicím. Jeho pěstování se věnovali především němečtí rolníci a bulharští zelináři. - Oblíbené byly třešňové sady. Například v Líšni v lokalitě Kostelíček nechal hrabě Egbert Belcredi roku 1867 vysázet pět tisíc stromů. - Ještě v prvních desetiletích 20. století se v řece Svratce u Jundrova (právě tam, kde se rád koupával i básník Vítězslav Nezval) plavívali koně. Ke stejnému účelu sloužívaly i vesměs dávno zaniklé návesní rybníky - třeba ve Slatině. - K tradičním řemeslům v Knínicích patřilo košíkářství, neboť zde před zánikem vesnice vybudováním přehrady rostlo dostatek vrb seřezávaných „na hlavu“. - Důležitým řemeslem bývalo ledařství. Led se získával vysekáváním zejména ze zamrzlé Svratky (ale třeba i z pivovarských jehnických rybníčků) a ještě ve čtyřicátých letech minulého století se rozvážel do pivovarů, hospod a řeznictví ve městě. - V ořešínské pastoušce žila v období kolem první světové války jistá kořenářka, které se říkalo Vernerka. Proslula Vernerčinou mastí, která pomáhala léčit nejrůznější neduhy. - A velice zaujme moudrost starého rolníka Blažeje Kristena, který odmítaje těžkou mechanizaci, říká: „My jsme před válkou strojama jakživ nejezdili na pole… Půda je totiž těsto, a to když stlačíte, tak nevykyne.“

Zabýváme-li se sepětím lidských aktivit s krajinou, pak určitě zaujme i hlavní část knihy, totiž dějiny 37 obcí - od Bohunic po Židenice - připojených ve 20. století k Brnu (str. 441-973). Úvodem ke každé obci jsou zveřejněny barevné výřezy z tzv. císařských povinných otisků map stabilního katastru z let 1835-1836. A to je pastva pro oči! Hledíme v duchu často do dávné téměř pastorální krajiny. Takové, jakou například roku 1830 barvitě zachytil ve své vedutě František Richter v Žabovřeské kotlině. A třebaže chápeme, že pokrok lze jen sotva zastavit, napadá nás myšlenka téměř kacířská: nebyla ta přeměna vesnic v město, rurální krajiny v urbánní, čímsi devastujícím?

Jan Lacina