Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

O hlošinách a jejich chutném ovoci


Jiří Rádl, č. 4/2018, s. 42-43

Hlošiny druhů h. okoličnatá (Eleagnus umbellata), h. mnohokvětá (E. multiflora), h. úzkolistá (E. angustifolia) a h. stříbrná (E. commutata) jsou u nás pěstovány dlouho jako okrasné dřeviny. Nejčastěji se u nás setkáme s hlošinou úzkolistou dříve zvanou pro podobnost tvaru listů a plodů česká oliva, jejíž plody jsou sice jedlé, ale moučnaté a sladce mdlé chuti. Chuťově výtečné jsou naopak h. okoličnatá a h. mnohokvětá, které pocházejí z Japonska a Číny a hlavně těm se budeme věnovat.

Jsou keřovitého vzrůstu a dorůstají velikosti kolem 3 m. Květy jsou většinou čtyřčetné, trubkovité, nemají korunu a tvoří je především kalich, intenzivně voní po medu a poskytují významnou pastvu pro včely a jiný hmyz. Barva kalichu bývá bílá, žlutá nebo krémová (nahrazuje tak květní korunu). Doba květu je duben až červen a peckovité plody zrají na podzim a přetrvávají až do zimy. U h. okoličnaté jsou více méně okrouhlé a v době zralosti červené barvy velké do 0,8 cm a u h. mnohokvěté elipsoidní až 1,5 cm dlouhé červenohnědé. H. okoličnatá má často trnité větve, čímž připomíná rakytník, který je hlošinám blízkým příbuzným z téže čeledi. Jedná se o větevní trny, tj. nepravé trny. H. mnohokvětá je většinou beztrnná.

Já pěstuji hlošiny pro ovoce teprve třetím rokem, i když je znám a konzumuji snad více než padesát let. Pěstuji doma především botanickou hlošinu okoličnatou, a sehnal jsem si i dvě nové velkoplodé odrůdy. Italskou červenoplodou Fortunellu a žlutoplodou Sweet and Sour, ta pochází patrně z USA a je poměrně hodně sladká. V poslední době se postupně objevují, především z USA další odrůdy, ale šlechtění se věnují také ve Švýcarsku, Francii a jinde. A ze zájmu o ně je patrné, že hlošiny přicházejí velice do módy. Nicméně se zatím šlechtěných velkoplodých kultivarů u nás najde velice málo, ale už mám informace, že i u nás je už řada nových kultivarů nejen h. okoličnaté, ale i h. mnohokvěté. Rád bych je třeba výměnou sám získal.

A využití plodů zmiňovaných hlošin? Podobně jako rakytník obsahují velké množství vitamínu C a skutečně enormní množství lykopenu a dalších našemu tělu prospěšných látek. To nám mohou dosvědčit v USA, kde si velice váží zplanělé hlošiny okoličnaté (proto je většina kultivarů z USA), a samozřejmě v Číně. Nejcennější je přirozeně konzum čerstvých plodů. V USA se plody suší nebo se míchají s medem. Plody lze také použít k výrobě marmelád, hodně zajímavého ovocného vína apod. Je však dobré před tepelnou úpravou odstranit pecičky některou ze separačních metod, mohly by totiž ovlivnit chuť konečného produktu. Ale na druhé straně semena plodů (více) a dužnina (méně) obsahují podobně jako u rakytníku velmi cenný a zdraví prospěšný olej! Proto tento olej např. ze zavařeniny nebo z marmelády nikdy neodstraňujte! Je třeba vyzkoušet! Výrobky z tohoto druhu ovoce jsou mnohem chutnější i zdravější než z červeného rybízu. Báječné je využití takové marmelády na slepení lineckého těsta.

Množení hlošin není příliš náročné. Hlošina okoličnatá, která je v současnosti u nás nejdostupnějším ovocným druhem, se dá dobře množit polovyzrálými letními řízky, ovšem jak jsem už sám vyzkoušel, některé kultivary mohou dělat trochu problémy, což je ale jen dočasný stav, který bude vyřešen postupným získáváním zkušeností. Řízkování h. mnohokvěté se mi sice prozatím moc nedaří, ale oba druhy se dají úspěšně vysévat, nejlépe ihned po dozrání, jinak bez stratifikace často přelehají, doba do vyklíčení se tak prodlužuje až na několik roků. Z výsevů semen především u kultivarů vyrůstá potomstvo různých vlastností, a tak lze selekcí získat jedince s plody většími než rodiče, ale třeba i chuťově ještě kvalitnějšími. Možné je vyzkoušet množení kořenovými řízky, neboť některé hlošiny rády odnožují, čímž je hlavně známa hlošina stříbrná. Je třeba uvést, že se hlošiny také záměrně kříží i pro okrasné účely.

Přichází v úvahu ještě jedna otázka. Co zralé hlošiny a ptáci? Loni, i když nebylo kvůli pozdním mrazům a suchu téměř žádné ovoce, tak podle mých zkušeností škody na červeném ovoci byly minimální a o žlutoplodé kultivary, jak mi potvrdili kamarádi, neměli zájem vůbec. Hlošiny je však potřeba pěstovat na oploceném pozemku, neboť býložravci je milují. Vědí ty potvory totiž, co je dobré a zdravé. Hlošiny jsou obecně nenáročné, ostatně s hlošinou úzkolistou jsem se setkal již na konci šedesátých let při ozeleňování silnic; snáší totiž dobře zasolené půdy v imisních polohách. Mají také jednu velmi dobrou a výjimečnou vlastnost. Dovedou využít vzdušný dusík, což znamená, že mimo jiné mohou vegetovat na místech s velmi chudou půdou a také s malými srážkami. Stanoviště jim vyhovuje spíše slunné.

Závěrem lze říci, že se jedná o velice zajímavé a zdravé ovoce, jehož pěstování je docela jednoduché a výnosy velké. A hlavně je vhodné upozornit na snadnost sklizně. Zralé ovoce se dá totiž sklepávat na nejlépe husté a levné rašlové sítě (propadnou zbytky květů a drobné kousky listí). Tak tedy jedním dechem volám: „Pěstovat hlošiny je báječné a pro všechny prospěšné!“


RNDr. Jiří Rádl (1952), po profesním působení ve státní správě v oboru životního prostředí se plně věnuje pěstování okrasných a ovocných dřevin, zvláště méně obvyklých.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu