|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Autorem veršů a písniček v tomto čísle Veroniky je Ing. Jiří Veska, Ph.D., (1978), rodák ze Vsetína. Absolvoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, kde roku 2009 obhájil i disertační práci na téma „Hodnocení dynamiky vývoje přirozených lesních geobiocenóz Karpat“. Při náročném terénním výzkumu v pralesních polygonech prof. A. Zlatníka pod Popem Ivanem Marmarošským strávil mnoho týdnů a s poloninami doslova srostl. Právě zde začal skládat své originální písničky, které rád zpívá a doprovází na harmoniku. Jiří Veska působí na ostravském pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
JL