VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Geolog a popularizátor vědy Václav Cílek je na Šumavě často. Boubínský prales, Prameny Vltavy, Židovský les. To je jen několik míst ponechaných samovolnému vývoji, která za dva červnové dny roku 2018 stihl navštívit Václav Cílek, se kterým jsem si sedl na lavici před hájovnou na Březníku a společně jsme se kochali pohledem na nedaleké Mokrůvky a Špičník.

Na Šumavu jezdíte často - je nějaké místo, které rád vyhledáváte, které je pro vás to nej?

Tady na Březníku je to nádherné, ale Šumava je velká a nabízí mnoho krásného. Rád vyhledávám místa v Pošumaví, třeba v oblasti Velharticka nebo Prachaticka. Je mi ale blízké i území Vltavy nad Lipnem, Jelení stezka. Šumava je tedy místem několika různých světů, které jsou ale integrované do jednoho prostoru a jsou velmi dobře propojené.

Je Šumava zajímavá jen z geologického pohledu, nebo ji vidíte zajímavou i v jiných oblastech?

Pochopitelně je zajímavá v mnohých aspektech - už jen třeba tím, jak je dlouhá. Když si ji změříte a měli byste ji umístit někam jinam do České republiky, tak stěží naleznete to místo. A když chcete jet z jednoho jejího konce na druhý, tak po okresních silnicích vám to bude trvat skoro 3 hodiny. A už jen to ukazuje na složitost tohoto území. Samotná Šumava je několik paralelních pásem. Je to Šumava jihočeské pánve, která se následně zvedá do jejího předhůří, což je další pásmo. Následuje Šumavský svah a následně jsou to ty známé Šumavské pláně, které pak sbíhají k Dunaji. A tady se dostávám k jedné zajímavosti, kterou si drtivá většina ani neuvědomuje, že Šumava z geologického i historického hlediska končí u Dunaje. Až sem sahalo slovanské osídlení, takže bychom tuto oblast mohli stále považovat za svoji.

Když se řekne slovo Šumava - co vám jako první vyplyne na mysl?

Bohužel to jsou spory v tématech národní park, kůrovec a bezzásahové zóny. Ale to primární vnímání Šumavy se u mě měnilo v průběhu doby. Když jsem ještě studoval na průmyslovce, tak jsem poprvé trempoval po Šumavě a šel jsem z Prachatic do Sušice. Kdybyste se mě tehdy zeptal na tu samou otázku, odpověděl bych vám, že to je území pokryté lesem. O několik let později bych vám odpověděl slovem - zlato. Šumava je v tomto ohledu opravdu výjimečným místem těžby zlata, a to i v evropském měřítku. Bez nadsázky se dá říci, že Šumava byla takovým evropským Klondikem.

Vraťme se ale do současnosti - Šumava jako místo sporů na téma kůrovec. Právě to už není jen šumavským tématem, ba dokonce se dá říci, že už není tématem Šumavy, ale hlavně lesů v nížinách.

To máte pravdu. Ty spory tady na čas utichly, ale za nějakou dobu se zase vrátí. Problém kůrovce v nižších polohách Česka je totiž teprve na počátku. Kůrovec ve smrkových lesích ve vnitrozemí, a když budu konkrétní, tak i vysoce pravděpodobná kůrovcová gradace v Brdech a její dopady na toto území, to je to, co bude širokou veřejností a politickou scénou rezonovat mnohonásobně více, než jak je tomu v současnosti. A obávám se toho, že Šumava bude v tomto případě mnohými zneužívána jako určitý předobraz zkázy. Ale na druhou stranu, jak vidím Šumavu teď a konkrétně z tohoto místa na Březníku a sleduji ten obnovující se les na svahu Mokrůvek, tak by měla být Šumava i ukázkou naděje pro tu opravdovou kalamitu, která zatím ještě nenastala.

Jste přesvědčený, že situace s kůrovcem v českých lesích bude ještě horší než nyní?

Ano. Jsme teprve na začátku opravdové kalamity, které nedokážeme zabránit. Ono totiž trvá několik let, než naplno propukne, mluvím třeba o deseti nebo patnácti letech. A až odezní, bude to lidské společnosti také nějakou dobu trvat, než ten fakt rozpadu smrkových monokultur přijme. Takových pět až sedm let bude trvat, než se zacelí nejhorší rány, a pak deset až patnáct let bude trvat, než ta krajina bude i pro lidské vnímání vypadat dobře. Šumava se teď nachází v různých fázích tohoto vývoje a konkrétně okolí Březníku už je i pro širokou veřejnost ukázkou rozpuku života, kdy se o místo na slunci snaží klidně i pět tisíc stromků na hektaru.

Tak to se asi není čeho obávat ani v nižších polohách České republiky?

Bohužel ve vnitrozemí to tak dobře jako tady na Šumavě nemusí dopadnout. Záleží také na kvalitě půd. Když totiž teď jdete Šumavou, tak máte doslova luxusní pocit něčeho, co už jinde není - jdete po koberci, po měkké zemi. Ta se pod vámi trochu jako propadá a máte pocit, že se vám maloučko vlní pod nohama. To je dáno tím, že je vlhká a humózní, což je úplně ten primární základ pro tak masivní obnovu lesa, jakou teď vidíme na Šumavě. Skoro by se to dalo nazvat zázrakem, protože před čtvrt stoletím, kdy tu poprvé umíraly stromy na velké ploše desítek nebo stovek hektarů, nikdo netušil, že to tak skvěle dopadne.

Takže vidíte Šumavu a osud jejích lesů optimisticky?

Jednoznačně. Víte, já už mám plné zuby takových hesel jako Šumava umírající, Šumava usychající. To už dnes musí tvrdit pouze lidé, kteří tu v posledních několika letech vůbec nebyli, za každou cenu vyhledávají konflikt, nebo prostě nechtějí vidět to, jak bujný život zde probíhá. Víte, mě v poslední době na Šumavě nadchly dva momenty. Tím prvním jsou zelené lesy plné života. Druhým momentem bylo to, když jsem zavítal do historické sýpky pod hradem Klenová u Klatov, kde děti z uměleckých škol vystavují svoje práce. Právě tady vidíte, že nejenom v těch mladých smrcích na Šumavě, ale i mezi těmi mladými lidmi v Pošumaví je obrovské množství kreativity, síly i pozitivní energie. Myslím, že je načase používat nové a pravdivé heslo - Šumava vítězná.

Václava Cílka se ptal Jan Dvořák

Jan Dvořák (1980), mluvčí NP Šumava a autor knih o Šumavě.
Václav Cílek (1955), geolog, člověk širokého rozhledu a autor řady knih.
Rozhovor vychází souběžně i v časopise Šumava (čvrtletník Správy národního parku Šumava).