VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Typy trávníků ve městě

Trávníky jsou pestrou mozaikou různých typů travinných ekosystémů, které vyžadují různou péči. Zvolený typ péče ovlivňuje druhovou skladbu i jejich funkce. V městském prostředí jsou intenzivně kosené a zavlažované trávníky zastoupeny asi nejméně. Jedná se o druhově chudé nízké trávníky, které se většinou neobejdou bez chemické ochrany a umělých hnojiv. Náklady na jejich údržbu jsou dosti vysoké. Bývají to maloplošná území jako např. sportoviště, vnitrobloky, zahrady nebo části parků či komerčních ploch. Plní především funkci sportovní, relaxační nebo reprezentativní. Z hlediska druhové rozmanitosti či biotopových funkcí jsou tyto trávníky bezvýznamné.

Největší plochy ve městech zaujímají intenzivně kosené nezavlažované trávníky. Z dob minulých je zažité, že se musí veřejná travnatá prostranství kosit často nebo ještě hůř na co nejmenší výšku, aby se naopak nemusely kosit tak často. Bohužel tento trend je pořád aktuální, a proto jsou v suchých létech vidět vyprahlé plochy, kde přežívají pouze odolné rostliny (např. svlačec rolní, rdesno ptačí). Města nebo městské části (správci veřejné zeleně) jsou do jisté míry ovlivňovány požadavkem občanů, kteří ihned upozorňují, že je trávník příliš vysoký a musí se pokosit. Takto obhospodařované trávníky nejsou stabilní, dochází k odumírání trsů a oddenků trav, neplní estetické ani ekologické funkce.

Alternativou jsou extenzivní trávníky, které se kosí 1-3× za rok, přičemž by měla být výška pokoseného porostu minimálně 5 cm. Mohou se kosit celoplošně nebo mozaikovitě, přičemž se ponechávají místa s výskytem kvetoucích rostlin. Tyto městské louky plní mnoho prospěšných funkcí pro lidi i pro volně žijící organismy, protože to jsou fungující travní ekosystémy. Druhové složení je velmi pestré a odvíjí se od polohy, kde se nacházejí. Jsou pozitivní zkušenosti, že se do těchto ploch samovolně rozšířily např. stepní rostliny a poté i hmyz, který je na ně vývojově vázaný (např. motýli, májky, pavouci). Vyšší porosty také zadržují více vody, vytvářejí příznivější mikroklima, omezují prašnost a poskytují úkryt drobným živočichům (ještěrky, slepýši, ježci, ptáci).

Extenzivní trávníky v Brně

V některých brněnských parcích (např. Špilberk, Lužánky) se tyto extenzivní trávníky osvědčily a přístup k péči je zde docela specifický. Ještě v předjaří dochází k prohrabávání trávníků speciálními bránami, které táhnou koně. Poté mohou být některé plochy ještě dosety. Používá se jetelotravní směs doplněná o různé druhy kvetoucích rostlin (10-40 druhů). Např. na jižní svahy v parku Špilberk se používá směs do extrémního sucha. Jinde se zase počítá s přirozeným rozšířením rostlin semeny - proto je nutné kosit až po odkvetení. Mezi žádoucí rostliny, mimo traviny, patří např. jetel plazivý, štírovník růžkatý, čičorka pestrá, jestřábníky, popence, mochny. Lesní lemy nebo zastíněné polohy se nekosí vůbec nebo max. 1× ročně. Osvědčilo se také častější kosení podél cest (3× ročně) přičemž ostatní plochy se kosí 1-2× ročně a také mozaikovitě dle aktuálního výskytu kvetoucích rostlin. Pokosená biomasa po první seči se na vhodných lokalitách využívá jako krmivo pro poníky, kteří spásají travnaté parkové plochy. Zároveň zvířata spásáním vytváří podmínky vhodné pro specifické druhy rostlin. V mnoha městech se začaly využívat pro spásání veřejných ploch ovce. Na většině území parků se pak využívají standardní strunové křovinořezy a mulčovací sekačky, které jsou využívány i na podzim, kdy se několika pojezdy drtí listí, které také funguje jako mulč. V jarním období v parcích rozkvétají různé cibuloviny či hlíznaté rostliny. Mnohé se zde vyskytují přirozeně nebo dlouhodobě (např. křivatce, sněženky, dymnivky, orsej) a některé jsou do trávníků pravidelně dosazovány (např. ladoňky, krokusy, pryskyřníky). Tyto rostliny je možné v trávnících dlouhodobě udržet pouze v režimu extenzivní a přírodě blízké péče. Park Špilberk byl v roce 2018 certifikován jako přírodní zahrada.

Ing. Tomáš Trnka, Veřejná zeleň města Brna, p.o., 1983, trnka(zavináč)vzmb.cz