VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

PřP Ještěd se rozkládá na 9 360 ha, délka parku od Jítravského sedla po údolí Mohelky je asi 22 km, maximální šířka hřbetu kolem 7 km, výškové rozpětí od hladiny řeky Nisy po vrchol Ještědu činí 727 m. Zahrnuje území nedaleko liberecké aglomerace s vysokou krajinářskou hodnotou, cenným přírodním prostředím, výrazným prostorovým uspořádáním a pohledovou atraktivností. V oblasti žila dvě etnika. Jih Ještědského hřbetu byl osídlen Čechy a sever Němci. Jejich svébytné kultury se potkávaly na území, které bylo v roce 1995 vyhlášeno jako přírodní park.

Přírodní poměry

Ještědský hřbet tvoří pruh vysokého reliéfu, který jako úzká kra vyzdvižená podél lužického zlomu vystupuje mezi Ralskou a Libereckou kotlinou. Na jihu je proříznut průlomovým údolím Mohelky. Odtud stoupá mírně zvlněný povrch hřbetu k severozápadu a největší výšky dosahuje křemencovým vrcholem Ještěd (1 012 m n.m.). Na hřbetu se vyskytují skalní tvary modelované mrazovým zvětráváním ve čtvrtohorách (izolované skály, kamenná moře, balvanové proudy).

Potencionální přirozenou vegetací jsou květnaté a vápnomilné bučiny a jedliny. Lesy s relativně přirozenou druhovou skladbou se dochovaly ve fragmentech, jež jsou dnes chráněny v rámci zvláště chráněných území. Jsou to společenstva bučin a suťových lesů s bohatým keřovým a bylinným patrem v PR Dlouhá hora, rozsáhlá lokalita vápnomilných, květnatých bučin se nachází v NPR Karlovské bučiny. Klenotem ještědských vápnomilných bučin jsou vstavačovité rostliny, např. silně ohrožená okrotice červená, žlutavá korálice trojklaná a kruštík drobnolistý.

V nadmořské výšce kolem 900 m můžeme pozorovat přechod horského listnatého a smíšeného lesa k přirozeným smrčinám. Až na samou hranici lesa vystupují odolné jeřáby ptačí, ojediněle doprovázené břízou a smrkem, dnes vesměs odumřelým z důvodů drsného klimatu v kombinaci s emisemi. Velkou část lesních porostů zaujímají jehličnaté porosty, většinou druhotné smrkové monokultury, které jsou v rámci obnovy pomalu nahrazovány druhově pestřejší a ekologicky stabilnější dřevinnou skladbou.

Zajímavá jsou společenstva pramenišť podél vodních toků, tzv. potoční luhy. K ozdobám těchto trvale zamokřených stanovišť patří aromatický bíle kvetoucí česnek medvědí a chráněná bledule, která se zde vyskytuje v obou poddruzích jako bledule jarní pravá a bledule jarní karpatská.

Relativně souvislé lesy na Ještědském hřbetu se směrem na východ mění v krajinu částečně zemědělsky obhospodařovanou, lesy zde však stále mírně převažují nad loukami a drobnými sídly. V plochách luk se výrazně dochovalo původní členění zemědělské půdy mezemi s porostem dřevin (zejména v pásu od Doleních Pasek po Šimonovice). I v současné době tu lze nalézt horské a podhorské louky, které díky extenzivnímu hospodaření neztratily dřívější druhovou pestrost. K nejvzácnějším druhům lučních stanovišť patří zvonečník černý, vemeník zelenavý či prha chlumní.

Biotop na suťových polích pod vrcholem Ještědu pro své specifické mikroklima vyhovuje řadě bezobratlých živočichů. K nejvýznamnějším patří pavouk Wubanoides longicornis a chladnomilní střevlíci. V suťových polích hnízdí pěvuška modrá, vzácně i čečetka zimní. Na lokalitách s vápenitým podložím žijí specifičtí měkkýši, např. aksamitka plochá, hladovka horská, žebernatěnka drobná. Fauna listnatých a smíšených lesů je mnohem bohatší než ve smrkových monokulturách. Vyskytují se zde např. brouci z příbuzenstva zlatohlávků. Kromě běžných druhů ptáků zde můžeme vidět čápa černého, mohutného výra, holuba doupňáka či drobnějšího lejska černohlavého. Na neobhospodařovaných loukách se s oblibou usazují chřástali polní.

Za zmínku stojí zvířena krasových jeskyní a opuštěných horních štol. Značná část druhů netopýrů a vrápenců, které se vyskytují v ČR, se nachází i na Ještědském hřbetu, nejvýznamnějším je kriticky ohrožený vrápenec malý. Reliktním druhem vázaným na bukové lesy je netopýr velkouchý.

Kulturně-historický vývoj krajiny

První trvalé osídlení v nižších polohách Ještědského hřbetu souvisí s trasami obchodních stezek, které od 13. století spojovaly vnitrozemí Českého státu se severně položenou Lužicí. Dodnes se tu dochovaly zříceniny dvou středověkých hradů Hamrštejna a Roimundu.

Základní struktura venkovského osídlení byla hotova koncem 16. století. Zemědělská činnost dosáhla vrcholu v 19. století, kdy byla postavena řada zemědělských stavení i v nejvyšších polohách Ještědského hřebenu a jeho odlesnění dosáhlo maxima v souvislosti s přeměnou lesní půdy na zemědělské pozemky.

Severní část podhůří je již od středověku spjata s dolováním rud ve svazích Ovčí a Dlouhé hory. V souvislosti s těžbou stříbra, olovnatých a železných rud zde vznikla řada hornických osad. Z té doby se zachovalo lánové uspořádání pozemků s usedlostmi nad nivou potoka a s pásy polí, luk a pastvin směřujících k lesu. Taková sídelní struktura je typická např. pro Kryštofovo Údolí a Novinu.

Podještědí bylo po dlouhá staletí nejzazší výspou českého živlu v oblasti, kde kulturní a hospodářský rozvoj určovalo německé obyvatelstvo. Kraj zůstal v 19. století stranou bouřlivě se rozvíjející industrializace, která zasáhla zejména Liberec.

V české kulturní historii je Podještědí neodmyslitelně spojeno se spisovatelkou Karolinou Světlou. Její romány a povídky se odehrávají na skutečných místech a hrdiny jsou konkrétní, tehdy žijící osoby. Dílem spisovatelky se zaštítil velice aktivní spolek Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé, který sídlí v obci Světlá pod Ještědem.

Lidová architektura

V krajině pod Ještědem si mnohé obce zachovaly strukturu původního osídlení a oplývají soubory výjimečných lidových staveb (Hoření Paseky, Rozstání, Luhov, Bohdánkov, Křižany a Kryštofovo Údolí). Od severozápadu z německé Horní Lužice do Podještědí pronikly stavby hrázděné, v jižní části po staletí ovlivňované českou kulturou najdeme převážně roubená stavení. Oba tyto architektonické typy se prolnuly a dodnes se zachovaly přímo v nitru Ještědského hřbetu v Kryštofově Údolí, kde najdeme stavby s hrázděnými i roubenými prvky.

Dominanta Ještěd

Neodmyslitelným symbolem nejen přírodního parku, ale celého libereckého kraje je Ještěd, korunovaný od 70. let minulého století siluetou televizního vysílače a horského hotelu. Autor projektu architekt Karel Hubáček byl za své dílo oceněn prestižní Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. Stavba je národní kulturní památkou a nyní dokonce usiluje o zápis na světový seznam UNESCO. Na vrchu odedávna vztyčované kříže byly vždy po poškození věkem, lidmi nebo bleskem obnovovány. Návštěvnost se začala výrazněji zvyšovat v polovině 19. století, do té doby se datuje vznik prvního občerstvovacího objektu, který byl v roce 1869 nahrazen bytelnější chatou s možností ubytování. Mohutná chata horského spolku s vysokou věží byla na Ještědu postavena v roce 1907 a sloužila turistům až do 31. ledna 1963, kdy vyhořela. V roce 1973 byl dokončen nový horský hotel ve tvaru hyperboloidu, který navýšil vrchol Ještědu o dalších 100 m.

Turistika a rekreačně sportovní možnosti

Již na začátku minulého století začalo liberecké obyvatelstvo využívat svahy Ještědu k zimním radovánkám. V roce 1909 zde vznikla sáňkařská dráha evropských parametrů, na které bylo v roce 1914 uspořádáno mistrovství Evropy v jízdě na saních. Přelom 19. a 20. století je i počátkem zdejšího lyžování.

Rekreačně sportovním aktivitám se věnoval stále větší počet obyvatel. Atraktivita Ještědu a přilehlého okolí sem přivádí stále více podnikatelských subjektů, stupňují se požadavky na pořádání sportovních akcí, budování kapacitních sportovních zařízení a umísťování bytové zástavby. Vyhlášením přírodního parku, který se rozkládá mimo uživatelsky nejfrekventovanější část Ještědského hřbetu, je dán orgánům ochrany přírody důležitý nástroj k zachování této bezesporu kouzelné krajiny.

Ing. Marie Malcová - vedoucí oddělení zemědělství a ochrany přírody Krajského úřadu Libereckého kraje, marie.malcova(zavináč)kraj-lbc.cz