Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Ještěd


Marie Malcová, č. 2/2010, str. 18-19

PřP Ještěd se rozkládá na 9 360 ha, délka parku od Jítravského sedla po údolí Mohelky je asi 22 km, maximální šířka hřbetu kolem 7 km, výškové rozpětí od hladiny řeky Nisy po vrchol Ještědu činí 727 m. Zahrnuje území nedaleko liberecké aglomerace s vysokou krajinářskou hodnotou, cenným přírodním prostředím, výrazným prostorovým uspořádáním a pohledovou atraktivností. V oblasti žila dvě etnika. Jih Ještědského hřbetu byl osídlen Čechy a sever Němci. Jejich svébytné kultury se potkávaly na území, které bylo v roce 1995 vyhlášeno jako přírodní park.

Přírodní poměry

Ještědský hřbet tvoří pruh vysokého reliéfu, který jako úzká kra vyzdvižená podél lužického zlomu vystupuje mezi Ralskou a Libereckou kotlinou. Na jihu je proříznut průlomovým údolím Mohelky. Odtud stoupá mírně zvlněný povrch hřbetu k severozápadu a největší výšky dosahuje křemencovým vrcholem Ještěd (1 012 m n.m.). Na hřbetu se vyskytují skalní tvary modelované mrazovým zvětráváním ve čtvrtohorách (izolované skály, kamenná moře, balvanové proudy).

Potencionální přirozenou vegetací jsou květnaté a vápnomilné bučiny a jedliny. Lesy s relativně přirozenou druhovou skladbou se dochovaly ve fragmentech, jež jsou dnes chráněny v rámci zvláště chráněných území. Jsou to společenstva bučin a suťových lesů s bohatým keřovým a bylinným patrem v PR Dlouhá hora, rozsáhlá lokalita vápnomilných, květnatých bučin se nachází v NPR Karlovské bučiny. Klenotem ještědských vápnomilných bučin jsou vstavačovité rostliny, např. silně ohrožená okrotice červená, žlutavá korálice trojklaná a kruštík drobnolistý.

V nadmořské výšce kolem 900 m můžeme pozorovat přechod horského listnatého a smíšeného lesa k přirozeným smrčinám. Až na samou hranici lesa vystupují odolné jeřáby ptačí, ojediněle doprovázené břízou a smrkem, dnes vesměs odumřelým z důvodů drsného klimatu v kombinaci s emisemi. Velkou část lesních porostů zaujímají jehličnaté porosty, většinou druhotné smrkové monokultury, které jsou v rámci obnovy pomalu nahrazovány druhově pestřejší a ekologicky stabilnější dřevinnou skladbou.

Zajímavá jsou společenstva pramenišť podél vodních toků, tzv. potoční luhy. K ozdobám těchto trvale zamokřených stanovišť patří aromatický bíle kvetoucí česnek medvědí a chráněná bledule, která se zde vyskytuje v obou poddruzích jako bledule jarní pravá a bledule jarní karpatská.

Relativně souvislé lesy na Ještědském hřbetu se směrem na východ mění v krajinu částečně zemědělsky obhospodařovanou, lesy zde však stále mírně převažují nad loukami a drobnými sídly. V plochách luk se výrazně dochovalo původní členění zemědělské půdy mezemi s porostem dřevin (zejména v pásu od Doleních Pasek po Šimonovice). I v současné době tu lze nalézt horské a podhorské louky, které díky extenzivnímu hospodaření neztratily dřívější druhovou pestrost. K nejvzácnějším druhům lučních stanovišť patří zvonečník černý, vemeník zelenavý či prha chlumní.

Biotop na suťových polích pod vrcholem Ještědu pro své specifické mikroklima vyhovuje řadě bezobratlých živočichů. K nejvýznamnějším patří pavouk Wubanoides longicornis a chladnomilní střevlíci. V suťových polích hnízdí pěvuška modrá, vzácně i čečetka zimní. Na lokalitách s vápenitým podložím žijí specifičtí měkkýši, např. aksamitka plochá, hladovka horská, žebernatěnka drobná. Fauna listnatých a smíšených lesů je mnohem bohatší než ve smrkových monokulturách. Vyskytují se zde např. brouci z příbuzenstva zlatohlávků. Kromě běžných druhů ptáků zde můžeme vidět čápa černého, mohutného výra, holuba doupňáka či drobnějšího lejska černohlavého. Na neobhospodařovaných loukách se s oblibou usazují chřástali polní.

Za zmínku stojí zvířena krasových jeskyní a opuštěných horních štol. Značná část druhů netopýrů a vrápenců, které se vyskytují v ČR, se nachází i na Ještědském hřbetu, nejvýznamnějším je kriticky ohrožený vrápenec malý. Reliktním druhem vázaným na bukové lesy je netopýr velkouchý.

Kulturně-historický vývoj krajiny

První trvalé osídlení v nižších polohách Ještědského hřbetu souvisí s trasami obchodních stezek, které od 13. století spojovaly vnitrozemí Českého státu se severně položenou Lužicí. Dodnes se tu dochovaly zříceniny dvou středověkých hradů Hamrštejna a Roimundu.

Základní struktura venkovského osídlení byla hotova koncem 16. století. Zemědělská činnost dosáhla vrcholu v 19. století, kdy byla postavena řada zemědělských stavení i v nejvyšších polohách Ještědského hřebenu a jeho odlesnění dosáhlo maxima v souvislosti s přeměnou lesní půdy na zemědělské pozemky.

Severní část podhůří je již od středověku spjata s dolováním rud ve svazích Ovčí a Dlouhé hory. V souvislosti s těžbou stříbra, olovnatých a železných rud zde vznikla řada hornických osad. Z té doby se zachovalo lánové uspořádání pozemků s usedlostmi nad nivou potoka a s pásy polí, luk a pastvin směřujících k lesu. Taková sídelní struktura je typická např. pro Kryštofovo Údolí a Novinu.

Podještědí bylo po dlouhá staletí nejzazší výspou českého živlu v oblasti, kde kulturní a hospodářský rozvoj určovalo německé obyvatelstvo. Kraj zůstal v 19. století stranou bouřlivě se rozvíjející industrializace, která zasáhla zejména Liberec.

V české kulturní historii je Podještědí neodmyslitelně spojeno se spisovatelkou Karolinou Světlou. Její romány a povídky se odehrávají na skutečných místech a hrdiny jsou konkrétní, tehdy žijící osoby. Dílem spisovatelky se zaštítil velice aktivní spolek Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé, který sídlí v obci Světlá pod Ještědem.

Lidová architektura

V krajině pod Ještědem si mnohé obce zachovaly strukturu původního osídlení a oplývají soubory výjimečných lidových staveb (Hoření Paseky, Rozstání, Luhov, Bohdánkov, Křižany a Kryštofovo Údolí). Od severozápadu z německé Horní Lužice do Podještědí pronikly stavby hrázděné, v jižní části po staletí ovlivňované českou kulturou najdeme převážně roubená stavení. Oba tyto architektonické typy se prolnuly a dodnes se zachovaly přímo v nitru Ještědského hřbetu v Kryštofově Údolí, kde najdeme stavby s hrázděnými i roubenými prvky.

Dominanta Ještěd

Neodmyslitelným symbolem nejen přírodního parku, ale celého libereckého kraje je Ještěd, korunovaný od 70. let minulého století siluetou televizního vysílače a horského hotelu. Autor projektu architekt Karel Hubáček byl za své dílo oceněn prestižní Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. Stavba je národní kulturní památkou a nyní dokonce usiluje o zápis na světový seznam UNESCO. Na vrchu odedávna vztyčované kříže byly vždy po poškození věkem, lidmi nebo bleskem obnovovány. Návštěvnost se začala výrazněji zvyšovat v polovině 19. století, do té doby se datuje vznik prvního občerstvovacího objektu, který byl v roce 1869 nahrazen bytelnější chatou s možností ubytování. Mohutná chata horského spolku s vysokou věží byla na Ještědu postavena v roce 1907 a sloužila turistům až do 31. ledna 1963, kdy vyhořela. V roce 1973 byl dokončen nový horský hotel ve tvaru hyperboloidu, který navýšil vrchol Ještědu o dalších 100 m.

Turistika a rekreačně sportovní možnosti

Již na začátku minulého století začalo liberecké obyvatelstvo využívat svahy Ještědu k zimním radovánkám. V roce 1909 zde vznikla sáňkařská dráha evropských parametrů, na které bylo v roce 1914 uspořádáno mistrovství Evropy v jízdě na saních. Přelom 19. a 20. století je i počátkem zdejšího lyžování.

Rekreačně sportovním aktivitám se věnoval stále větší počet obyvatel. Atraktivita Ještědu a přilehlého okolí sem přivádí stále více podnikatelských subjektů, stupňují se požadavky na pořádání sportovních akcí, budování kapacitních sportovních zařízení a umísťování bytové zástavby. Vyhlášením přírodního parku, který se rozkládá mimo uživatelsky nejfrekventovanější část Ještědského hřbetu, je dán orgánům ochrany přírody důležitý nástroj k zachování této bezesporu kouzelné krajiny.


Ing. Marie Malcová - vedoucí oddělení zemědělství a ochrany přírody Krajského úřadu Libereckého kraje, marie.malcova(zavináč)kraj-lbc.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu