VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Je známo, že městská zeleň má řadu pozitivních environmentálních účinků. Zvyšuje vlhkost vzduchu, snižuje a tlumí teplotní výkyvy, zachycuje prašné částice, snižuje hlučnost a může zpomalovat odtok vody při přívalových deštích. Městská zeleň může významně přispívat k zmírňování dopadů a k adaptaci na klimatické změny ve městech. Městská zeleň - parky, lesy, zelené střechy, nábřežní zeleň, stromy v ulicích apod. - tak poskytuje ekosystémové služby, jejichž neoddělitelnou součástí je také podpora veřejného zdraví.

Intuitivně cítíme blahodárné působení zeleně ve městech na naši pohodu. Přinést důkazy o pozitivním vlivu městské zeleně na zdraví obyvatel měst je však velmi obtížné, neboť potenciální zdravotní účinky, ke kterým městská zeleň přispívá, jsou zároveň působeny mnoha dalšími faktory. Těmi jsou kromě genetických předpokladů zejména faktory životního stylu, zejména způsob stravování, pohybová aktivita, typ zaměstnání, míra dlouhodobého stresu, kouření atp. Věda se nicméně snaží prokázat účinky zeleně na zdraví, a to epidemiologicko-statistickými metodami. Musí přitom řešit řadu problémů, jako je právě tzv. očištění vlivů samotné zeleně od souběžného působení ostatních faktorů na zkoumaný zdravotní jev. Problémem při zkoumání vlivů zeleně na člověka je také zvolení optimálního ukazatele míry expozice zeleni. Vystihuje ji nejlépe vzdálenost bydliště od zelených ploch, anebo procento zelených ploch v blízkém okolí bydliště? A jak definovat samotnou zeleň, jak velké zelené plochy a s jakým charakterem mohou již prokazatelně ovlivňovat zdraví?

V posledních letech byla zejména v anglosaském prostředí provedena celá řada studií zkoumajících vliv městské zeleně na zdraví. Ze studií vyplývá, že kromě ochlazujícího účinku, snižujícího efekt města jako tepelného ostrova, mají městské zelené plochy přímé i nepřímé účinky na zdraví a pohodu obyvatel. Benefitní účinky městské zeleně na zdraví jsou přisuzovány zejména třem mechanismům působení - poskytuje možnost venkovní fyzické aktivity obyvatel měst, je místem odpočinku a odbourávání stresu a usnadňuje sociální kontakty lidí v často anonymním prostředí měst.

Nejčastěji je prokazována souvislost mezi expozicí, tj. přítomností/dostupností městské zeleně a hodnocením vlastního celkového zdravotního stavu, které je přes svou subjektivitu uznávaným ukazatelem zdravotního stavu obyvatel v rámci mezinárodních šetření. Některé studie nalezly, po zohlednění socio-ekonomických podmínek, demografických a dalších faktorů, souvislost také mezi expozicí městské zeleni a kardio-metabolickými obtížemi, celkovou nemocností a úmrtností.

Přímým účinkem městské zeleně rozumějí autoři studií zejména podporu duševního zdraví obyvatel měst, resp. respondenty uváděné snižování výskytu úzkostí a depresí. Například v rozsáhlém šetření v Holandsku uváděli respondenti s výskytem ploch zeleně v přímém okolí bydliště vyšší odolnost vůči každodennímu stresu a lépe hodnotili své duševní zdraví než lidé žijící v hustě zastavěných zónách. Jiná studie z devíti švédských měst, zkoumající zdravotní stav obyvatel ve vztahu k míře využití různých zelených ploch ve městě a v těsné blízkosti města, nalezla statisticky významný vztah mezi využíváním zelených ploch a uváděné míry stresu respondentů nezávisle na věku, pohlaví a socio-ekonomické situaci. Čím častěji respondenti navštěvovali městské zelené plochy, tím menší byl uváděný výskyt onemocnění spojených se stresem. Vzdálenost veřejných městských zelených ploch od bydliště přitom byla rozhodujícím faktorem pro míru jejich využívání. Autoři na základě výsledků konstatují, že vytváření zelených ploch v přímém okolí rezidenčních objektů a zvyšování jejich přístupnosti a využitelnosti, tak aby tvořily součást každodenního života, může významně přispět k ozdravění prostředí.

Důležitým nepřímým účinkem městské zeleně na zdraví je podpora fyzické aktivity. Studie dokládají spojitost např. mezi dostupností parkových ploch (zejména esteticky přitažlivých, dobře vybavených) a úrovní fyzické aktivity u dětí i dospělých. Podle některých studií byl také přístup k parkovým plochám významně spojen s výskytem obezity u respondentů. Například cílem studie z Kalifornie bylo zjistit souvislost mezi výskytem obezity u dětí a blízkostí městských parků. Údaje byly získány objektivním měřením na 3 200 dětech ve věku 9-10 let po dobu osmi let. Plocha parků byla zjišťována do vzdálenosti 500 m od bydliště dítěte, což představuje dobrou dosažitelnost pěšky či na kole. Hodnota Body Mass Indexu (BMI) ve věku 18 let pak byla významně nepřímo úměrná velikosti parkové plochy v dochůzné vzdálenosti od bydliště dítěte, přičemž hustota automobilového provozu a četnost frekventovaných ulic na cestě k parku snižovaly pozitivní účinek blízkosti zeleně na BMI. Také řada studií z Anglie, Skotska nebo Austrálie nalezla pozitivní vliv mezi dostupností městských zelených ploch a úrovní fyzické aktivity obyvatel, jak u dospělých, tak u dětí. Prokazují, že zelené plochy ve městech napomáhají zdravému životnímu stylu a jsou významné zejména v těch urbanizovaných oblastech, kde je omezen přístup do volné krajiny.

Mezi nepřímé účinky městské zeleně je řazena také podpora sociálních determinant zdraví - posilování sousedských vztahů, identifikace s komunitou, posilování pocitu sounáležitosti s okolím bydliště a pocitu spokojenosti s prostředím bydliště. Lze říci, že městská zeleň má řadu sociálních a komunitních přínosů a přispívá k sociální soudržnosti. Pomáhá snižovat sociální izolaci, generuje sociální kapitál a zvyšuje osobní psychickou odolnost a pohodu. To se ukazuje být zejména důležité u starších skupin populace. Dostupnost městské zeleně rovněž přispívá k vyrovnávání nerovností ve zdraví - sociálně slabší lidé mohou mít jinak horší přístup ke sportovním aktivitám.

Je zřejmé, že zdravotní benefity městských zelených ploch jsou výsledkem jejich využívání, nikoliv pouze jejich existence. Větší plochy zeleně jsou spíše navštěvovány pro fyzickou aktivitu, menší pak pro upevňování sociálních vztahů a odpočinek. Velkou důležitost má dostupnost - ze studií vyplývá optimální vzdálenost od bydliště do 0,5 km, resp. 5 minut pěšky. Důležitá je rovněž snadná přístupnost bez nutnosti překonávání rušných ulic a křižovatek. Nezanedbatelný vliv na využívání zelených ploch má také kvalita a charakter plochy, vybavení (hřiště, vodní prvky, síť chodníků) a pocit bezpečnosti.

Vliv městské zeleně na zdraví představuje součást ekosystémových služeb zeleně ve městě, které jsou v současné době podceňovány. Vědecké důkazy o pozitivních účincích městských zelených ploch na zdraví však nejsou považovány za dostatečně průkazné vzhledem k výše popsaným omezením epidemiologických studií, zejména pokud jde o komplexní a multifaktoriální jevy, kde se uplatňuje řada tzv. matoucích faktorů a kde existuje velká doba zpoždění mezi expozicí (zeleni) a projeveným (zdravotním) účinkem. Omezování zdrojů a snižování veřejných výdajů by mohly mít nepřiměřený dopad na městskou zeleň, neboť při absenci silného vědeckého důkazu pro zdravotní benefity obtížně konkuruje např. rozvoji dopravy či bydlení, které mají vyšší prioritu a politickou podporu.

V posledních desetiletích narůstá povědomí o možnosti ovlivnit některé z nejzávažnějších zdravotních problémů současné urbanizované populace - zejména epidemii obezity a duševní nemoci - prostřednictvím intervencí do územního plánování. Je potřeba vyvinout nástroje a způsoby oceňování městské zeleně, které by všechny její benefity a služby, které může poskytovat, zohlednily pro argumentaci s územními projektanty a developery. Součástí plánování měst je i aspekt veřejného zdraví, proto na plánech rozvoje má vždy spolupracovat orgán ochrany veřejného zdraví, např. formou hodnocení vlivů na zdraví (HIA). Je přitom zásadní pochopit, jak mohou být plochy využity a jaké jsou z tohoto pohledu potřeby rezidentů. Účast veřejnosti na procesu plánování je tak důležitou podmínkou.

RNDr. Vladimíra Puklová (1961), Státní zdravotní ústav Praha, profesí biolog, zaměřuje se na monitorování a hodnocení vlivu životního prostředí na zdraví české populace, ve volném čase obdivuje přírodu pěšky i na kole, věnuje se józe a svému pejskovi.