Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Archeologické nálezy versus výsadba stromů ve městech


David Merta, Gabriela Stögerová, č. 2/2019, s. 25-27

Současná společnost je velmi citlivá na to, jak a kde je zakládána tzv. veřejná zeleň a jakým způsobem je o ni pečováno. A stejně jako v jiných zájmových oblastech nastává diskuse, zda do historických náměstí a ulic měst stromy vysazovat, či nikoliv. Není tedy nezajímavé, že přítomnost stromů na veřejných prostranstvích je doložena mnoha historickými prameny. Zatímco ve středověku a raném novověku byly stromy ve městech vysazovány solitérně, od 18. století byla v ulicích vysazována stromořadí nebo skupiny stromů na náměstích. V průběhu 19. století se ustálila poměrně různorodá škála vegetačních prvků na veřejných prostranstvích, na kterou jsme zvyklí dnes, tedy stromy nebo aleje jako doprovodný prvek významných staveb, solitérní stromy nebo skupiny stromů na náměstích, uliční stromořadí doplněné květinovými záhony a travnatými plochami.

Ač si to lidé žijící ve městech mnohdy plně neuvědomují, stromy v městském prostředí žijí v extrémně stresových podmínkách. Vliv na růst stromů ve městech má zejména zasolení, zamoření těžkými kovy a ropnými deriváty, plyny a prach, kumulace tepla z důvodu zadláždění, omezené hospodaření se srážkovou vodou. Význam přítomnosti stromů ve městech je nepopiratelný. Stromy pozitivně ovlivňují například chemické složení vzduchu, snižují prašnost a hlučnost a mají pozitivní vliv na tepelný a světelný režim svého okolí.

Z hlediska urbanismu je veřejná zeleň dávána do souvislostí s pojmem zelená infrastruktura, tj. logicky navazujícím systémem parků a stromy na náměstích i v uličních stromořadích.

Nesmírně důležitou součástí umisťování dřevin na městská náměstí a do ulic je správné zhodnocení dostatečného životního prostoru, který daný strom potřebuje. A to jak nadzemní, tak podzemní. Realizace výsadeb ve městech bývá výrazně limitována omezeným výsadbovým prostorem. O jistém omezení můžeme hovořit také v souvislosti s uplatněním jen některých vhodných druhů odolných vůči náročným městským stanovištním podmínkám. Používány jsou především taxony jako javory, jilmy, platany, hlohy, habry, akáty, hrušně v mnohých kultivarových obměnách. Jako vhodný příklad realizace výsadeb městské zeleně lze uvést výsadby na Joštově ulici v Brně, kde byly použity jilmy ve velikosti alejových stromů pro realizaci čtyřřadé aleje, a to v historickém kontextu, co se celkového ztvárnění prostoru týče.

Přes všechny těžkosti s tím spojené, se dnes setkáváme se snahou vysazovat stromy ve městech ve stále větší míře. Projektování zeleně na veřejných prostranstvích přináší mnohá omezení. A to i z hlediska zájmů památkové péče, ke které se řadí také archeologie. Valná většina náměstí našich měst je totiž součástí památkově chráněných území nebo se na daném veřejném prostranství nalézá určitá kulturní památka, která udává kulturně historické hodnoty místa. Realizace výsadeb v památkově chráněných územích je velmi často limitována z důvodů daných například inženýrskými sítěmi a jejich ochrannými pásmy nebo důvodu přítomnosti archeologických nálezů. Pro celostní vnímání a pochopení nejen kulturních památek a památkově chráněných území je ale archeologický výzkum nezbytný.

Na vrub společensky mírně kontroverzního vztahu archeologie a výsadby stromů ve městech se dnes poměrně často v mediích dočítáme: „Výsadbu stromů zkomplikovaly archeologické nálezy“ nebo „Finální podobu rekonstrukce ovlivnily archeologické nálezy“. Skutečně lze archeologii umístit do roviny všeobecně spíše nepopulárních diskusí? Zde je nutné odpovědět na základní otázku, „jaký smysl má dnes archeologie obecně a je pro naši společnost důležitá?“. Na to je vcelku jednoduchá odpověď. Je důležitá. Archeologie přinejmenším částečně odpovídá na klasické otázky „kdo jsme, odkud přicházíme?“. V praxi se jedná především o realizaci záchranných archeologických výzkumů, o jejich umožnění, financování a průběh, a s tím spojenou agendu. Z hlediska současného a smysluplného fungování archeologie je velmi důležitá především územní garance jednotlivých archeologických institucí a odborné směřování těchto institucí. Lze pak argumentovat i tím, že tyto dva body přinejmenším umožňují systematické bádání, bez kterého současná archeologie ztrácí smysl. S tím pak souvisí i to, že je potřeba dosáhnout, aby archeologie, ale i stavebněhistorické průzkumy byly regulovanou činností, což souvisí s výše řečeným. Nejde tedy jen o to vše vykopat, zdokumentovat a vypracovat formálně správnou zprávu, která se založí do nějakého archivu, ale vhodným způsobem interpretovat výsledky mimo komunitu archeologů, směrem k veřejnosti.

Památková péče obecně je garantována Národním památkovým ústavem, jeho územními odbornými pracovišti, a v případě archeologie také Archeologickým ústavem AV ČR, což souvisí i se státní kulturní politikou této země.

Tzv. písemné výstupy z archeologické činnosti jsou nutností, a to jak pro odbornou veřejnost, tak hlavně v rovině populární, pro lidi, protože oni jsou to vděčné publikum, pro které se archeologické výzkumy vlastně dělají. To je třeba mít stále na paměti.

Jako příklad jisté kolize a nepochopení vztahu realizování výsadeb zeleně vůči archeologii lze uvést právě výsadbové jámy pro stromy na veřejných prostranstvích našich měst. Brno představuje archeologicky lokalitu, kde je možné mluvit o jakémsi systematickém záchranném výzkumu. Zde lze připomenout třeba poměrně nedávnou akci celkové rekonstrukce Dominikánského náměstí v Brně. Původní projekt v rámci celkové proměny prostoru umisťoval výsadby stromů podél pasáže Jalta. Archeologickým výzkumem byly však v tomto místě potvrzeny dochované základy původních domů. Většina základů je z období vrcholné gotiky. Odhaleny byly také základy románské věže, jejíž přesná poloha byla dosud neznámá. Národní památkový ústav, odbor památkové péče Magistrátu města Brna a Archeologický ústav AV proto zcela vyloučily vysazení stromů v severní části náměstí, tedy před Jaltou. Realizací výsadeb v severní části náměstí by byly tyto unikátní archeologické nálezy, nesmírně cenné pro celistvé vnímání hodnoty místa, zcela zničeny. Kancelář architekta města proto, ve spolupráci s Veřejnou zelení města Brna, navrhla nové výsadby stromů v centrální části náměstí doplněné řadovou výsadbou stromů v jeho východní části.

Jako jakýsi pomyslný protipól lze uvést příklad realizace výsadeb na náměstí Svobody v Jemnici. Zde byly v minulosti také prováděny archeologické výzkumy a jakákoliv archeologická informace zde byla považována za velmi cennou. Jelikož nebylo archeologicky dosaženo potřebných výsledků, bylo přistoupeno k realizaci výsadeb souběžně s podélnou osou náměstí prakticky v celé jeho délce.

Z výše uvedeného vyplývá, že s archeologií je třeba počítat všude a vždy, protože i negativní zjištění je také zjištění. Znamená to, že každá informace je důležitá, a je nutné toho dbát. Většinou totiž zásadní poznatky přináší rozlohou malé výzkumy, které nemusí sahat ani do velkých hloubek, jaké mohou být spojeny s hloubením výsadbových jam pro stromy, které se uskutečňují pro laika na divných místech, jako jsou náměstí nebo jiný veřejný prostor.

Archeologie nabízí možnost dozvědět se nejen něco nového, ale současně vnímat vývoj měst a obcí v kontextu všech jeho částí. Dbát tedy na archeologii by mělo být v zájmu široké veřejnosti stejně jako potřeba vracet stromy na náměstí nebo je zde umisťovat ve zvýšeném počtu. Pro příklad lze zmínit opět Dominikánské náměstí v Brně, kde byly historicky (koncem 18. století) dřeviny použity ke zdůraznění významu sochy sv. Jana Nepomuckého v řadě dalších soch v jihozápadním koutě náměstí, na terase u kostela sv. Michala. V měřítku celého náměstí působí tato excentrická skupina jako prostředek zvýraznění žádoucího prvku v interiéru náměstí. Z tohoto úhlu pohledu lze tedy považovat současnou realizaci výsadeb ve střední části náměstí za novotvar. S jakým dlouhodobě estetickým účinkem, to ukáže čas.

Je především na archeolozích, aby průběžně podávali srozumitelné informace o své činnosti. Vždy a všude, což se zatím nedaří podle jejich představ. Za účelné a přínosné lze považovat opatření míst s archeologickými nálezy jakýmisi informačními panely např. s QR kódy pro chytré mobilní telefony z důvodu zvýšení archeologického povědomí společnosti. Také by zde měly být informace, které by člověka tzv. uvedly do problematiky té které stavby a archeologického výzkumu, jenž ji doprovázel.


Ing. Gabriela Stögerová, specialistka brněnského pracoviště Národního památkového ústavu na památky zahradního umění a kulturní krajinu.
David Merta, odborný pracovník ARCHAIA Brno, z. ú.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu