Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Zahradničení v době klimatické změny aneb zkusme to jinak – I


č. 2/2019, s. 33-35

Všichni to známe. Posledních několik let nás nenechává na pochybách, že se s klimatem navzdory skeptikům přece jen něco děje. Někteří jsou rádi, že je hezky a teplo, jiní zase horko nesnáší, nadávají a nejradši by se odstěhovali někam na sever. Zahrádkáři o tom ví taky své - bez denní zálivky by v létě veškerá zelenina dávno uschla. A ať se nám to líbí či ne, budeme si muset zvyknout. Ostatně, nic jiného nám nezbude. Současné modely předpokládají, že bude celkově o něco tepleji, srážek o něco ubude (třeba až o pětinu), ale především se výrazně změní jejich rozložení v roce. Jak si to představit? Bude dlouhé léto s větším počtem tropických dnů, kdy téměř nezaprší, a pokud ano, tak to nejspíše bude přívalový déšť. Největší zvýšení teplot se však předpovídá v zimě, kdy by se sníh v nížinách mohl stát vzácností, zato zimních srážek by celkově mohlo přibýt, avšak ve formě deště. Což je přibližně klima, které známe ze severní Itálie pod Alpami. Ovšem s jednou drobnou, ale podstatnou odchylkou. Česko leží východněji, tedy blíž k Sibiři, odkud k nám může náhle proniknout studený vzduch. Pokud by to nastalo ve chvíli, kdy je vegetace vlivem vyšších teplot už v rozpuku, může mráz na rostlinách napáchat značné škody. S tím vším je tedy nutno počítat už při výběru druhů a jejich kultivarů, které budeme pěstovat. Nebude to úplně lehké, ale pozoruji, že čeští zahrádkáři už delší dobu pokukují po zajímavých rostlinách z jihu a rádi experimentují. Tedy, zkusme si takovou malou mediteránní zahradu založit i v Česku.

Obecné rady k založení mediteránní zahrady - výsadba rostlin

Je třeba si uvědomit, že rostliny z jižních oblastí jsou u nás víc než ve své domovině (aspoň prozatím) na hranici svých možností, a je proto nutné k nim takto přistupovat a podmínky jim trochu ulehčit. Předně je třeba vybrat vhodné stanoviště - pro většinu se hodí slunné místo chráněné od severu či severovýchodu. Výsadbu provádíme nejlépe na jaře, aby sazenice do zimy pořádně prokořenily a zdárně ji přežily. První zima bývá kritická, proto mladé výsadby v zimě chraňte před přímým mrazem - nejlépe poslouží zabalení do několika vrstev bílé netkané textilie. Čerstvě zasazené rostliny vyžadují na jednu stranu dost živin a vláhy, na druhou stranu to však nesmíte přehnat, aby přírůstky během léta a podzimu vyzrály. V sušších oblastech doporučuji při výsadbě vložit závlahovou trubku do hloubky min. 50 cm (ideální je černá kabelová chránička stabilizovaná proti UV záření, kterou v dolní části proděrujete pro lepší vsakování), díky které se vaše zálivka dostane přímo do spodní vrstvy půdy ke kořenům, což podpoří přirozenou tendenci rostlin kořenit hlouběji namísto tvorby nedostatečného a mělkého kořenového systému.
Jaké jsou tedy perspektivní druhy na zahradu?

Delší dobu se zajímám, co se kde v zahradách pěstuje, a postupem let jsem sám vyzkoušel pěstovat různé druhy. Před pěti lety jsem se přestěhoval do jednoho domu na okraji Brna, kde je zahrada obrácená k jihu a celý den tam praží slunce a je sucho. Tradiční okrasné i užitkové druhy jsem po prvním létě zavrhl, protože neprosperovaly. Tak jsem si řekl, že z nouze udělám ctnost a zkusím pěstovat rostliny z jihu. Nyní se s vámi podělím o své zkušenosti.

Ficus carica, fíkovník smokvoň

Kdo by neznal fíkovník! Však to byl jeden z prvních druhů, které jako exotiku pašovali naši rodiče a prarodiče z dovolené v Jugoslávii s tajným přáním, aby se i u nás dočkali aspoň pár fíků. Není však už tak známo, že se fíkovníky u nás pěstují už přes nějakou tu stovku let. V jejich domovině se vyskytují stovky odrůd, které se liší tím, zda potřebují opylovače či plodí partenokarpicky (plody se vyvíjí bez vyzrání semen), velikostí, barvou a chutí plodů, rychlostí a charakterem růstu a v neposlední řadě i mrazuvzdorností. V současnosti je i u nás v nabídce značné množství odrůd, které jsou odolné i k venkovnímu pěstování a můžete se u nich dočkat i slušné úrody. Jedná se o různé klony ze skupin Brown Turkey a English Brown Turkey, často se pěstuje Peretta vyselektovaná v Alpách. A určitě bych nezatracoval ani různé bezejmenné tradiční odrůdy, které jsou už prověřené časem. Pokud byste si chtěli ten „svůj fíkovník“ najít sami, obecně za perspektivní odrůdy se dají považovat ty, které se pěstují v oblastech s kontinentální zimou, jako je Maďarsko, Rumunsko a zejména Srbsko. Pro pěstování venku zvolte slunné místo, sázejte ideálně v květnu, ať do zimy pořádně prokoření. V prvních letech či při hrozících teplotách pod -10 °C doporučuji fíkovník přikrýt či zabalit. Podle odrůdy a stáří dřeva vydrží bez poškození -17 až -23 °C. I pokud omrzne, snadno regeneruje a i v případě totálního zmrznutí nadzemní části vyrazí znovu z kořenů. Pokud by však vymrzal opakovaně, nejspíše se jedná o nevhodnou odrůdu nebo špatně vybrané stanoviště.

Punica granatum, granátovník

Granátovník, archaičtěji marhaník, je stará kulturní dřevina známá již od starověku. Jedná se o opadavý keř nebo menší strom s dekorativními krvavě rudými květy a podle odrůdy kyselými až sladkými bobulemi složenými z několika set peciček obalených dužinou. Využívají se do džusů či k přímému konzumu. Tyto můžete běžně koupit v obchodech, v teplejších oblastech si je však můžete i vypěstovat sami. Existuje mnoho odrůd granátovníků, které se liší velikostí a chutí plodů, některé jsou třeba jen okrasné. Pro pěstování v našich podmínkách se však hodí jen některé z nich - ty, jejichž plody stihnou dozrát do konzumního stavu (tedy jim stačí nižší suma teplot) a snesou v klidové fázi silný mráz. Většina u nás nabízených odrůd snese patnácti- až dvacetistupňový mráz - zeptejte se pro jistotu svého prodejce.

Diospyros kaki a hybridy, tomel

Tomel, kaki, churma či hruška bohů. To jsou všechno názvy pro ovocný strom z čeledi ebenovitých. Když narazíte v supermarketu na jeho plody připomínající velké rajče, kdekoho napadne, že by bylo skvělé si je moct vypěstovat sám. Málokdo ovšem ví, že to v celku není problém. Tomel japonský (D. kaki) pochází z východní Asie, je to opadavý strom mrazuvzdorný bez poškození do -16 °C. Některé odrůdy pak snesou až -18 °C. To je dostatečné, pokud bydlíte v nejteplejších oblastech Česka. Kromě tomelu japonského se u nás pěstuje tomel viržinský (D. virginiana). Jak napovídá jméno, pochází z Ameriky, a snese tak mnohem krutější mráz, udává se až -30 °C. Jeho plody jsou menší, cca 3 cm v průměru, chuť s lehkým rumovým aroma. Kvalita jeho plodů však nedosahuje plodů pravého kaki - křížením těchto dvou druhů byly proto vyšlechtěny různé hybridní odrůdy, které byly už dost mrazuvzdorné i pro chladnější oblasti. V současnosti je v nabídce celá řada hybridních odrůd, zejm. ukrajinského či amerického původu, které od čistého tomelu japonského v plodech už ani nepoznáte. Sazenice těchto ovocných stromků jsou již celkem běžně k dostání ve specializovaných zahradnictvích. Malá poznámka: plody některých odrůd partenokarpických tomelů mají před změknutím svíravou chuť. Její odbourání můžete urychlit, dáte-li jeho plod do sáčku spolu s jablkem.

Eriobotrya japonica, lokvát japonský, japonská mišpule

Lokvát či japonská mišpule je menší stálezelený strom původem z východní Asie. Možná jste na něj narazili při cestách do jižní Evropy, kde se běžně pěstuje v zahradách jako ovocný strom, který je ovšem i dekorativní svými listy. Jeho plody jsou oranžové malvice velikosti a tvaru švestky a chuti na pomezí meruňky a jablka. Výjimečně je můžete sehnat i v našich supermarketech. V plodech jsou 2-4 jádra a pokud je začerstva zasadíte, spolehlivě vám vyrostou mladé rostlinky. Málokdo by si ho u nás však troufnul zasadit ven. V teplých oblastech to s několikaletým stromečkem zkusit můžete - v Brně vím o dvou třímetrových stromcích, které zimu bez problému přežívají (včetně sedmnáctistupňového mrazu!), v Budapešti v závětří budovy botanické zahrady mají dokonce pětimetrový kus. Bohatou úrodu však u nás nečekejte - strom kvete podle podmínek v rozmezí listopadu a února, a ačkoliv starší strom samotný mráz bez úhony přežije, nelze to moc čekat od jeho květů a plodů.

Pinus pinea, borovice pinie

Kdo by neznal ty krásně tvarované deštníky pinií! Borovice pinie je druh pocházející z oblasti Středozemí, dnes už ale přesně nezjistíme, odkud přesně, neboť ji už od starověku lidé pěstovali pro její semena - piniové „oříšky“. Nejspíš jste ji u nás nikdy neviděli pěstovat, nejspíše proto, že většina zahradníků ani netuší, že by u nás mohla vůbec přežít. Opak je pravdou, tato borovice zvládne i sedmnáctistupňový mráz, nemá problém se suchem a je tedy žhavým kandidátem pro nové výsadby v našich městech, jen je třeba ji v mládí před silným mrazem chránit. Jako bonus pak jsou ty piniové oříšky, pokud vám zaplodí. Pokud pinii chcete pěstovat, dnes už některá zahradnictví nabízejí její sazenice či semena. Případně si můžete přivézt její semínka někde z dovolené u moře.

Olea europaea, olivovník evropský

Olivovník je dlouhověký strom s pokřiveným kmenem a tvrdým dřevem, známý již několik tisíciletí z oblasti Středozemí, kde se dodnes hojně pěstuje pro své olejnaté plody. Pokud jste viděli olivový háj či olivovníky před jihoevropskými domy, možná jste taky aspoň na chvíli zatoužili mít na zahradě vlastní olivovník. A víte, že to ani u nás není až tak nereálné? Většina odrůd olivovníků nevydrží teploty pod -10 °C, ale existuje jich několik, které se pěstují až v podhorských oblastech a jejich odolnost je i přes -15 °C. To už je dost na to, aby se v teplejších oblastech dal pěstovat venku. V takovém případě dorůstá 2-3 metrů, dokonce se můžete dočkat i vlastní úrody. Avšak protože olivovník je dlouhověký strom a do plné plodnosti nastupuje třeba až v 50-100 letech, sklidíte spíše jen pár oliv, které se navíc kvalitou s těmi jihoevropskými srovnat nedají. Každopádně je olivovník elegantní a dekorativní strom s u nás přece jen exotickým nádechem.

Actinidia, aktinidie

Vypěstovat si vlastní kiwi? V posledních letech to již není žádná exotika. Tato dřevnatějící popínavá liána vám hezky poroste plot či pergolu a ještě dá úrodu sladkých plodů. U nás lze pěstovat tři druhy - Actinidia chinensis (= A. deliciosa), který znáte z obchodů jako větší lehce chlupaté bobule prodávané pod názvem kiwi. Jeho plody však nemusí ve všech oblastech dobře dozrávat. Druhým druhem je Actinidia arguta poněkud nesprávně označované jako „maloplodé kiwi“. Za jeho největší výhodu považuji lysé plody, které se dají jíst i se slupkou, dále pak díky menší velikosti lépe dozrávají. Do chladnějších oblastí můžete vysazovat i třetí druh - Actinidia kolomikta, která je z nich nejotužilejší. U každého ze zmíněných druhů bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, které seženete ve většině zahradnictví. Malé upozornění: většina odrůd je dvoudomá a cizosprašná, takže pro úrodu budete potřebovat samičí i samčí rostlinu.

Laurus nobilis, vavřín vznešený

Vavřín vznešený je keř nebo menší strom původem ze Středozemí, kde roste v makchiích (keřovitý ekosystém typický pro Středomoří) a stálezelených lesích. Jeho listy jsou velmi aromatické a po staletí používané jako koření - tzv. bobkový list. Z jeho větviček se v období Antiky dělaly věnce pro vítěze sportovních klání. Navzdory svému původu však je nečekaně mrazuvzdorný - bez sebemenšího poškození vydrží dlouhodobý mráz až -12 °C, při nižších teplotách sice může omrznout, ale na jaře bujně obrazí, kolegovi z východních Čech dokonce přežil dvacetistupňový mráz. Vavřín snadno pořídíte v okrasném zahradnictví či v hobbymarketu, do zahrady na slunné místo vysazujeme nejlépe na jaře, aby do zimy pořádně zakořenil, a v prvních letech mu poskytujeme zimní ochranu. V dalších letech zastřiháváme a pěstujeme spíše jako keř, v teplejších oblastech můžete zkusit tvar menšího stromku. Výsadbou vavřínu získáte kromě okrasného keře i celoroční zdroj čerstvého koření v bio kvalitě (případně můžete nasušit do zásoby).

Arbutus unedo, planika velkoplodá

Arbutus, česky planika, je stálezelený keř nebo menší strom s hladkou borkou. Ve své domovině - Mediteránu roste na skalnatých výchozech a je velice odolný k suchu. Jeho plody - červenožluté bobule - chutí lehce připomínají jahody, proto se mu též přezdívá jahodový stromek (neplést s jiným druhem Psidium cattleianum, kterému se tak též přezdívá). Plody se ve zralosti dají jíst přímo či se zavařují, nebo se z nich vyrábí džem. Planika vydrží bez poškození mráz -15 °C, takže je do budoucna dobrým kandidátem jako ovocný stromek. V nabídce našich zahradnictví je zatím spíše vzácněji, ale sehnat se už dá.

Pistacia vera, pistácie

Při pohledu na sáček kalifornských pistácií v obchodě asi málokoho napadne, že tam není jejich domovina. Pistácie pravá (neboli řečík pravý) je opadavý keř nebo menší strom, který pochází z oblasti blízkého a středního východu, kde roste ve výše položených oblastech. Už to naznačuje, že zatímco keř samotný vám na zahradě bez problému vydrží celkem kdekoliv, šanci na dozrání plodů máte jen v nejteplejších oblastech. Pokud ho chcete zkusit pěstovat kvůli plodům, budete si muset pořídit dva keře - samičí a samčí, neboť se jedná o druh dvoudomý. V nabídce ho má více specializovaných zahradnictví, jen cena je poněkud vyšší, protože produkce založená na roubování je pracná a málo úspěšná.

Rosmarinus officinalis, rozmarýn lékařský

Rozmarýn je stálezelený keřík pocházející z jižní Evropy, kde se vyskytuje od úrovně moře do hor. Listy obsahují intenzivně vonné silice, využití je k přípravě léčivých bylinných čajů či v kuchyni jako koření. Už za dávných časů ho proto pěstovaly naše prababičky, ovšem jen jako přenosnou rostlinu. Nanejvýš stejně můžete využít rostliny nabízené v supermarketech, které nemají deklarovanou odrůdu a pochází z množíren v Holandsku. Avšak v rámci variability druhu byly selektovány výrazně odolné odrůdy, které se po menším hledání také dají sehnat. Plazivé formy, které tvoří efektní pokryv např. kamenných zídek, bohužel nejsou příliš mrazuvzdorné a jejich pěstování nedoporučuji. Sám mám v zahradě už jeden skoro metrový rozmarýn vypěstovaný z řízku z brněnských Chrlic, kterému neuškodily ani sedmnáctistupňové mrazy, když se vyskytly na pár nocí v lednu 2016. Stejně tak sleduji po Brně i další úspěšně rostoucí keře rozmarýnu. Rozmarýn sázejte na slunečné místo a nejlépe na jaře, aby stihl do zimy prokořenit, a v dalších letech ho postupně zastřihávejte. Pokud byste to zanedbali, nechali keřík přerůst a chtěli to pak napravit radikálním řezem, je pravděpodobné, že ze staršího dřeva už neobrazí.

Lavandula angustifolia, levandule lékařská

Většině se při zmínce o levanduli vybaví Provence s nekonečnými lány fialových keříků pěstovaných pro aromatické listy. V posledních letech se však rozšiřuje pěstování levandulí i u nás. Ať už na polích či pro okrasu ve městech či zahradách. Levandule je stálezelený menší keřík s domovem v západním Mediteránu. Obyvatelé chladnějších území jistě ocení, že tento druh levandule můžou pěstovat i venku na zahradě, jelikož je plně mrazuvzdorná alespoň do -25 °C. Levanduli je vhodné po odkvětu zastřihávat a celý keřík je žádoucí střihat spíše častěji, dokud jsou větvičky jemné a jejich pupeny aktivní. Ze starého dřeva totiž levandule obráží jen velmi neochotně. Levandule můžete zakoupit ve většině zahradnictví. Kromě tohoto druhu můžete příležitostně narazit na křížence levandule lékařské a širolisté, tzv. lavandin. Dále se pak někdy nabízí i levandule korunkatá (Lavandula stoechas), která však snese mráz jen do -15 °C.


Mgr. Pavel Veselý, Ph.D., pracuje na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, rád cestuje na jih a do krasových oblastí a je vášnivým zahradníkem.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu