VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Citace z knihy 8 smrtelných hříchů v prvním letošním čísle nebyla příliš veselá a ani tentokrát nepocítíme ze slov K. L. žádný náznak optimismu. Jeho slova zde budou hovořit o běhu člověka o závod se sebou samým a o vyhasnutí citů. Některé postřehy jsou už dnes pro mladé nevysvětlitelné, jako například poslouchání tranzistoráku při běhu či jízdě na kole. Dnes mají všichni na uších sluchátka. Hudbou sice okolí neruší, ale v kombinaci s chytrými telefony jsme o stupeň blíže absolutní ztrátě možnosti zabývat se sami sebou a svými myšlenkami, ale i ztrátě běžné dovednosti a často umění, které bylo od starověku pěstováno a zušlechťováno. Je jím komunikace v dialogu a tím učení se empatii. Ale ať hovoří K. L.:

Musíme se zeptat sami sebe, co škodí po duševní stránce modernímu lidstvu víc, zda jeho zaslepená hrabivost, nebo jeho zničující spěch. Ať to, či ono, vládnoucí kruhy všech politických zaměření očividně podporují obojí a stimulují do chorobných rozměrů každou motivaci, která nutí lidi soutěžit … Úzkostný spěch a spěchající úzkost zbavují člověka jeho nejpodstatnějších vlastností. Jednou z nich je reflexe - objevení vlastního já. Bytost, jež dosud neví o vlastním já, není s to rozvinout pojmové myšlení, řeč, svědomí ani morálku založenou na odpovědnosti. Bytosti, která s reflexí přestává, hrozí ztráta všech těchto specificky lidských vlastností a aktivit. Jedním z nejhorších účinků spěchu nebo úzkosti, která ke spěchu žene, je zřejmá neschopnost moderního člověka strávit byť jen krátký čas o samotě. Vyhýbá se úzkostlivě každé možnosti zamyslet se nad sebou a ponořit se do sebe, jako kdyby se obával, že by mu reflexe mohla ukázat děsivou vlastní podobiznu, jak to popsal Oscar Wilde v Obrazu Doriana Graye. Jediným vysvětlením pro šířící se touhu po rámusu, která je u dnešních nervově labilních lidí paradoxem, je nutnost cosi přehlušit. Když jsme šli jednou s mou ženou lesem, vyrušilo nás znenadání vřískání tranzistorového rádia, které se rychle přibližovalo. Zanedlouho se objevil jeho majitel, asi šestnáctiletý osamělý cyklista, a manželka poznamenala: „Asi se bojí, aby neslyšel zpívat ptáky.“

… Je vlastností mechanismu ekonomie slasti a strasti setrvačnost a z ní vyplývající efekt kontrastu. Přehnaná touha vyhnout se za každou cenu nepříjemné zkušenosti vede nevyhnutelně k tomu, že se stávají nedosažitelnými jisté formy slasti závislé na kontrastním efektu. Je to především radost, která se při slabošském vyhýbání se nepříjemnostem stává nedosažitelnou. Bez zaplacení ceny vytrvalého překonávání nepříjemného můžeme ještě tak dosáhnout slasti, nikoli však radosti, té jiskry boží. Stručně řečeno, neochota nést strasti plodí smrtelnou nudu. Toto vyhasínání citů ohrožuje ty radosti a strasti, které nezbytně provázejí naše sociální vztahy k partnerům a dětem, k rodičům, příbuzným a přátelům.

Závěrem, jak změkčilost a vyhasínání citů léčit. Obtížných překážek, které musejí být překonány, nemá-li lidstvo zahynout, není málo, a tak se každému nabízí dost příležitostí, jak dokázat svou odvahu a cenu. Je nezbytným a přitom reálným úkolem výchovy seznámit všechny lidi s takovými překážkami…

FaBo