VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ekonomika v lese nebo v lesním hospodářství se projevuje vztahy mezi vlastníky lesa a spotřebiteli lesa při uspokojování jejich potřeb. Spotřebitelem lesa je jak podnikatelský, tak společenský zájem. Obě tyto struktury pak vytvářejí a hledají ekonomické (účinné) vazby na dosažení a uspokojení potřeb a cílů. V lesnictví je tato situace významně podmíněna samotným předmětem (objektem) ekonomických vazeb. Les má totiž zakotvenu svou vlastní subjektnost v příčinné souvislosti naprosté nezávislosti na tom, co si vlastník lesa či spotřebitel přeje. Z této perspektivy je pak nutné se dívat na současnou situaci v lesnictví a zpracování dřeva, kde kůrovec rozhoduje o efektivitě snah vlastníků lesa.

Pro vlastníky lesa je určující poptávka a potřeby spotřebitelů jak lesa, tak dřeva. Zatímco pro produkci dřeva existuje celkem srozumitelná představa definovaná jak zákonem o lesích, tak teorií a praxí o hospodářských funkcích lesa a související ekonomickou podstatou vytvářenou nabídkou a poptávkou po sortimentech surového dřeva, pro oblast spotřeby lesa (a jeho ochrany) máme ne příliš dobře ohraničenou představu ekonomických vztahů (jinou než dotační, sankční a ohraničeně podnikatelskou) v rámci zákona o životním prostředí. Ekonomiku lesa tak určují především vztahy mezi vlastníkem lesa a zpracovatelem dříví víc, než vztahy se spotřebitelem (uživatelem) lesa. Vlastník lesa podle zákona o lesích hospodaří a snaží se dosáhnout prospěch ze svého majetku. Zákonná cesta umožňující hospodaření na monokulturách na velké ploše je výhodná a má svá rizika jak v ekonomice dřeva, tak zejména v ekonomice sociálních potřeb a vztahů nad lesem (ekologii). Ekonomická rizika se vlastník lesa snaží eliminovat outsourcingem (využíváním vnějších zdrojů, služeb jiných lesnických firem) v pěstební a těžební činnosti. Racionálním projevem pak je ovládnutí těchto ekonomických vztahů firmami poskytujícími jenom služby, dochází tak k preferování vlastního zájmu ekonomicky vyjádřeným ziskem v rámci toku dřeva. Tento jinak účinný model hospodaření v lese je pak nepružný v situacích, kdy ekonomiku v lese neurčuje vztah mezi vlastníkem lesa a zpracovatelem, ale příroda sama o sobě a za přispění ne příliš flexibilní politiky v lesích. V případě naší kůrovcové kalamity pak ekonomiku lesního hospodářství jako celku podmiňuje především kůrovec a schopnost převažujících ekonomických vztahů tento problém vyřešit. Krátkodobě se především jedná o schopnosti existujících kapacit identifikovat, sanovat a obnovit poškozené porosty. Dlouhodobě o schopnost správně rozhodnout o prevenci - předcházení a včasné identifikaci podobných rizik.

Krátkodobě jde tedy především o změnu vztahů mezi vlastníky lesa a firmami poskytujícími služby tak, aby při co nejnižších možných nákladech došlo k co nejrychlejší realizaci identifikace, sanace a obnovy. Vzhledem k aktuálnímu rozsahu kůrovcové kalamity však není schopen žádný individuální vlastník lesa tuto aktivitu zvládnout samostatně. Zejména pokud zákon o lesích či o životním prostředí nemá jiné než sankční nástroje a vlastníci lesů a podnikatelé nemají jiný než ekonomický zájem neprodělat.

V takové situaci přenáší podnikatelé riziko na stát a očekávají účinnou pomoc a podporu. Přitom klíčem k dosažení účinného řešení je především omezení v oblasti podnikatelského zájmu, zejména koordinací těžebních kapacit a omezení vlastníků lesa v realizaci těžby a prodeje dříví. Stát však, podle platných zákonů, má omezené možnosti, jak dosáhnout koordinace nezávislých „podnikatelských“ subjektů. Muselo by dojít ke změně legislativy, a to je proces, který určují současné vlastnické a podnikatelské vztahy v lesnictví a zpracování dřeva. Opět se tedy vracíme na začátek v řetězci příčin a důsledků, a iniciativa musí vyjít především od zástupců vlastníků lesa a zpracovatelů dřeva. Vzhledem k tomu, že část vlastníků lesa a zpracovatelů je vlastně spoluviníkem šíření kůrovce (podporou nevhodné koncepce hospodaření v monokulturách bez adekvátní péče a prevence), nedá se očekávat zásadní reflexe potřeby změny přístupu. To také znamená, že v krátkodobém horizontu se kůrovcová kalamita nezvládne (vlastně už nezvládla) a bude tedy nutné najít správné řešení pro obnovu a budoucí prevenci. Schopnost vyřešit současný rozsah kalamity totiž představuje především schopnost solidarity jak všech ekonomických subjektů, tak státních institucí a politické moci.

Bez sjednocení v zájmu vyřešit co nejrychleji dopady kůrovcové kalamity a zároveň bez investice do prevence sucha a současné podpory změny struktury porostů a zpracování dřeva, není možné kalamitu zastavit. Prodej dříví a cenu dřeva je možné řídit jenom koordinací nabídky, tak jak to realizují ve Švédsku nebo Kanadě v podobných situacích. Jednostranné až panické výprodeje dříví za každou cenu vedou ke kolapsu nabídky. Zejména v situaci, kdy globálně roste poptávka a spotřeba výrobků na bázi dřeva, je snaha prodávat za každou cenu a dříve než ostatní víc než škodlivá.

To platí i pro další vývoj v lesnictví z dlouhodobého hlediska. Ekonomika v rámci lesního hospodářství v dalších letech bude muset především sledovat zvládnutí nákladů při výrazné změně struktury a objemu tržeb. Pokles objemu těžby dříví vlivem snížené zásoby v další dekádě bude zásadním testem schopností vlastníků lesa adaptovat se na novou realitu. Přechod od ekonomiky prodaného objemu k ekonomice prodané hodnoty a vytvořené přidané hodnoty není jednoduchý a znamená zcela jiný přístup v celém hodnotovém řetězci. Hrozba snížení objemu těžby dříví se postupně promění v realitu, se kterou se budou muset vypořádat především existující zpracovatelské kapacity závislé na pravidelném přísunu velkého objemu dřeva a firmy zejména v Rakousku, kam směřuje 25 % jehličnatého dříví z těžeb v ČR. Ostatní menší zpracovatelé budou čelit zvýšené konkurenci nižších zdrojů vhodných sortimentů jehličnatého dříví. Role vlastníka lesa se pod břemenem vysoké nákladovosti a vynucené prevence bude přesouvat do investičně spekulativního zájmu o zvětšení obhospodařované plochy ve vazbě na nižší jednotkové náklady. Hlavně drobní vlastníci lesa postižení kůrovcovou kalamitou, bez výhledu na zpeněžení svého vlastnictví z těžby dříví, nebudou mít motivaci k jeho udržení. Je tedy otázkou, zda se podaří tuto příležitost využít k racionálnímu zájmu investičně výhodného mechanismu obnovy lesů po kalamitě.

Bez změny v chápání rozsahu a dopadů do celého hodnotového řetězce v jeho budoucí podobě se nepodaří správně podpořit (dotovat) nutnou transformaci vlastnictví lesa a dát mu nový význam garanta prevence škod a dopadů na celou společnost. Bez ohledu na to, zda vlastníkem lesa je fyzická osoba či stát nebo podnikatelská firma. Kromě ekonomických škod snadno vyčíslitelných z rozdílu tržeb a nákladů v obchodě dřívím je nutné vyčíslit (a to už vyčísleno bylo) celkovou újmu způsobenou vlastníky lesa neplněním ostatních, lidskou společností požadovaných a nutných zajištění funkcí lesa, řešit tedy snižování absorpce CO₂, eliminovat dopady na změnu půdního profilu a udržování vody v krajině, tedy mikroklimatické změny, dále zabránit škodlivým dopadům na zdraví populace a podporovat zachování biodiverzity. Je jasné, že minimálně po jednu generaci budou tyto funkce významně omezené.

Současní vlastníci lesa jsou pod obrovským tlakem zejména společenským. Ekonomický tlak bude růst s úbytkem objemu dříví k prodeji. Dočasná podpora státu v podobě dotací na eliminaci škod nenahradí náklady nutné na úplnou obnovu porostů a jejich zajištění a zejména neumožňuje sanaci a prevenci dalšího průběhu šíření kůrovce. Situaci může dramaticky měnit vývoj šíření kůrovce v Německu a Rakousku či další, například větrná kalamita. Toto riziko je reálné a je zvláštní, že zatím neexistuje v rámci EU systémová podpora a procesy monitoringu a programy řešení na evropské úrovni. ČR je tedy odkázána na vlastní schopnost čelit současné krizi v lesnictví a musí se pokusit zabránit, aby se z lesnické krize nestala krize zpracování dřeva, a hlavně aby nevznikla společenská krize zasahující široké spektrum sociálních vztahů nad lesem. I když podle mnoha reakcí v médiích a v diskusích mezi odborníky i laiky je současná kůrovcová kalamita důsledkem již existující společenské krize. Ekonomické řešení existuje vždy, pokud je společnost ochotna a schopna je hledat a realizovat. Zatím se však tato kalamita řeší jako problém lesníků, kde společnost selhala v prevenci boje s klimatickou změnou. Je vidět, že společnost není vždy na správné straně problému a podléhá přílišnému zjednodušení jak potíží, tak jejich řešení.

Ing. Róbert Babuka, MBA, (1966), absolvent inženýrského studia na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně (dnes Mendelova univerzita v Brně). Poskytovatel informačních a poradenských služeb v lesnictví a zpracování dřeva. Místopředseda Konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů ČR. Autor iniciativy „LDS 2035“ zaměřené na transformaci současné pozice lesního a dřevařského průmyslu.