VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kůrovci jsou poměrně různorodou podčeledí náležející mezi nosatcovité brouky. Vyskytují se téměř ve všech regionech světa a jsou asociováni s většinou hlavních skupin suchozemských rostlin keřovitého či stromovitého vzrůstu. V severním mírném pásmu, a tedy i na našem území, je většina druhů kůrovců vázána na jehličnaté dřeviny. Kůrovci hrají klíčovou roli při formování struktury lesních společenstev v maloplošném i velkoplošném měřítku. Přispívají ke koloběhu živin, ovlivňují dynamiku přítomnosti porostních světlin, biodiverzitu, hydrologický režim nebo trajektorii sukcese. Svou činností ovšem soupeří s člověkem o hodnotné produkty a jsou tak pro lesnictví významnými škůdci. Lidské aktivity však podstatně změnily životní prostředí, v kterém kůrovci, jejich symbionti a hostitelské dřeviny žijí. K hlavním faktorům, které vychýlily tyto vztahy, patří homogenizace a fragmentace lesních společenstev a recentně klimatická změna, jež vede k růstu teplot a následně vyšší četnosti period sucha.

Morfologie a způsob života

Kůrovci jsou relativně drobní brouci, velikost těla u nás žijících druhů se pohybuje mezi 1-8 mm. Tvar těla je válcovitý, uzpůsobený k budování chodeb uvnitř tkání hostitelské dřeviny. Všichni kůrovci patří mezi hmyz s proměnou dokonalou. Klidovými stadii jsou vajíčko a kukla, jejich trvání není časově příliš dlouhé. Nejpodstatnější část vývoje kůrovců tvoří stadium larvy, resp. dospělce, které slouží zejména pro příjem potravy (fyziologický vývoj jedince), resp. migraci, obsazení hostitelské dřeviny a rozmnožování. Larvy kůrovců jsou drobné, zpravidla bílé, a jelikož žijí uvnitř rostlinných pletiv, nemají nohy a nepotřebují žádné krycí zbarvení ani chlupy. Jejich hlavními přizpůsobeními jsou silná kusadla a přítomnost symbiotické mykoflóry umožňující využít na celulózu bohatou hmotu jako potravu. Tato symbiotická mykoflóra může být přímo součástí trávicího traktu nebo to mohou být houby (tzv. ambróziové), které pokrývají stěny larválních chodeb a larvy se jimi živí. U kůrovců probíhá celý vývoj nebo alespoň jeho převážná část v lýku, ve dřevu dochází u některých zástupců této skupiny ke kuklení (Tomicus minor, Pityokteines curvidens); výjimku tvoří druhy obligatorně vázané na˝symbiotické houby, u kterých probíhá celý vývoj ve dřevě (u nás např. dřevokazi Trypodendron a drtníci Xyleborus). Kůrovci se vyvíjejí v živých nebo odumírajících stromech, jejich vývoj je krátký, zpravidla několik generací za rok, výjimečně se u některých druhů vyskytuje generace dvouletá.

V Česku je známo přes 100 druhů kůrovců, kteří se odlišují jak morfologicky, tak způsobem života. Rozlišovací znaky se nachází zejména na konci zadečku a tykadlech. Základní rozdělení v českém názvosloví kůrovců je podle tvaru zadní části krovek, vypuklé mají lýkohubi, opatřené trny lýkožrouti a vydutou spodní část zadečku bělokazi. Druhově specifické jsou rovněž požerky kůrovců viditelné po odloupnutí kůry, které tvoří charakteristický systém chodeb vzniklý po vývoji larev pocházejících od jedné rodiny kůrovců (rodičovských brouků). Požerek obvykle zakládá samec, který se prokouše kůrou k lýku a vytvoří začátek matečné chodby. Poté přiláká několik samiček (známe ale i druhy monogamní nebo druhy, u kterých požerek zakládá samička). Každá z přítomných samic buduje svou vlastní matečnou chodbu a do její stěny klade postupně vajíčka. Larvy líhnoucí se z nakladených vajíček konzumují lýko a tím vytvářejí larvální chodby, zpravidla kolmo orientované na chodbu matečnou. S postupným nabýváním larev na objemu dochází k rozšiřování chodeb. Po dokončení larválního vývoje vytvoří larva rozšířený prostor k zakuklení. Přibližně po 1-2 týdnech se vylíhne světle zbarvený dospělec („žlutý brouk“), který pro dosažení úplné dospělosti provede obvykle v místě vývoje tzv. úživný žír. Někteří kůrovci provádějí úživný žír mimo požerek např. na větévkách (Tomicus sp., Scolytus intricatus). Po dokončení úživného žíru je brouk schopen založit své potomstvo.

Mezi kůrovci je skupina tzv. agresivních druhů, kteří jsou schopni kolonizovat i zdravé stromy. Tyto druhy představují pro lesní porosty největší nebezpečí. Na smrku ztepilém k nim patří lýkožrout smrkový, lýkožrout severský a lýkožrout lesklý, na borovici pak lýkožrout vrcholkový, lýkožrout lesklý, lýkohub sosnový a lýkohub menší. Základem jejich úspěchu je existence agregačního feromonu - specifické látky, která zprostředkuje signál o vhodnosti stromu k napadení mezi jedinci stejného druhu. Hromadné obsazení stromu vede k překonání jeho obranyschopnosti a úspěšnému založení potomstva.

Přirození nepřátelé

Komplex přirozených nepřátel kůrovců je velice četný a zahrnuje řadu rozdílných skupin organismů. Tyto antagonisty obvykle členíme do dvou skupin - první tvoří predátoři a parazitoidi, druhou patogeny.

Jako parazitoidy označujeme druhy, které část života tráví jako cizopasníci a během svého vývoje hostitele usmrtí. Charakterizováni jsou stadiem hostitele, které napadají, a stadiem (jiným, zpravidla pokročilejším), které usmrtí. Dalším hlediskem v jejich členění je pak umístění parazitoida vzhledem k tělu hostitele. U kůrovců náleží většina cizopasníků mezi larvální ektoparazitoidy, což znamená, že parazitoid se vyvíjí na povrchu těla hostitele. K nejdůležitějším patří zástupci z čeledi kovověnkovití (Pteromalidae) a lumčíkovití (Braconidae). Jejich životní cyklus je v zásadě podobný. Samice parazitoida nalezne vhodného hostitele chůzí po kmeni, následně prostrčí kladélko skrze kůru a paralyzuje larvu vstříknutím omračující tekutiny. Na paralyzovaného hostitele naklade jedno vajíčko. Vývoj parazitoida je obvykle rychlý. Dalším relativně hojným typem cizopasnictví je u kůrovců endoparazitismus dospělců. To značí, že parazitoid se vyvíjí uvnitř těla dospělce kůrovce. Parazitovaní jedinci jsou stále schopni zavrtat se pod kůru stromu a klást vajíčka, ale jejich plodnost silně klesá. V druhé generaci přezimuje larva parazitoida v těle hostitele.

Predátory můžeme definovat jako karnivorní organismy, lovící během svého života více druhů kořisti. Nejvíce predátorů patří do řádu brouků a dvoukřídlých. U lýkožrouta smrkového je nejvýznamnějším predátorem pestrokrovečník mravenčí Thanasimus formicarius, který při vyhledávání potravy využívá feromon kořisti. Dospělec pestrokrovečníka zkonzumuje až 3 jedince l. smrkového za den, larva pestrokrovečníka pak 50 larev lýkožrouta za celý svůj vývoj. Pestrokrovečník žije 4-10 měsíců, přezimuje v kukelní komůrce pod kůrou.

Patogeny jsou většinou mikroskopické organismy, které svým eruptivním charakterem výskytu mohou náhle ukončit gradaci hmyzu. Vstup patogenu do organismu je různý, houby obvykle vnikají skrze tělní pokryv (kontaktně), zatímco viry, bakterie a prvoci musí být pozřeni. Z virů je u l. smrkového nejdůležitější entomopoxvirus, vyskytuje se ve střevě. Patogen se přenáší trusem, který je pozřen během úživného žíru. Mezi bakteriemi je nejvýznamnější Bacillus thuringiensis. Řada patogenů se vyskytuje mezi houbami. Nejznámější je jistě Beauveria bassiana, která již byla vícekrát proti l. smrkovému použita. Jedná se o houbu vyskytující se v půdě, a infikující široké spektrum živočichů. Z mikrosporidií je u l. smrkového běžnou Chytridiopsis typographii.

Komplex přirozených nepřátel v přirozeném prostředí dlouhodobě redukuje populace kůrovců. Schopnost těchto antagonistů způsobit kolaps přemnožení je však spíše omezená.

Ing. Roman Modlinger, Ph.D., (1976) je specialistou na ochranu lesů a lesnickou entomologii. Zabývá se zejména populační dynamikou, šířením a managementem lýkožrouta smrkového a statistickým zpracováním dat. Aktuálně působí v mezinárodním vědeckém týmu EXTEMIT-K (vybudování excelentního vědeckého týmu na FLD ČZU v Praze a jeho přístrojově-technického zázemí zaměřeného na mitigaci [zmírnění] důsledků klimatických změn v lesích [od úrovně genů po úroveň krajiny], CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000433).Aktuálně působí v mezinárodním vědeckém týmu EXTEMIT-K (vybudování excelentního vědeckého týmu na FLD ČZU v Praze a jeho přístrojově-technického zázemí zaměřeného na mitigaci [zmírnění] důsledků klimatických změn v lesích [od úrovně genů po úroveň krajiny], CZ.02.1.01/0.0/0.0/15_003/0000433).