VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kůrovec a jeho „řádění“ je nepochybně jednou z událostí, jíž se podařilo alespoň trochu přesáhnout z oboru lesnictví či ochrany přírody do obecně probíraných témat ve společnosti. Naše zkušenost je taková, že v problematice, kterou s sebou tento brouček nese, se laická veřejnost orientuje jen těžce. Přestože naše lesnicko-ochranářská bublina ho má jako jedno z témat dne (společně s „vodou/suchem“), za naší „bublinou“ je vše vnímáno jen z pohledu holin na fotografiích a občas probleskujících informací, že vláda se vyjela podívat na kůrovce. Z oken aut či vlaků lze pak ještě zahlédnout přeplněné dřevosklady. Trochu ve stínu zůstává mnohem důležitější otázka, a to jak s nastalou situací naložit z pohledu budoucnosti lesnického hospodaření a ochrany přírody.

Neoblažujme se vyprávěním různých krizových scénářů. Tyto už zhruba před dvěma roky převzala i některá mainstreamová média. „Mediálně jedeme sucho a kůrovce,“ říkají redaktoři. Co se mělo dělat, kdo za to může, hledáme jako obvykle viníka, na kterého je třeba ukázat - případně ho rituálně obětovat. Než tyto dobové tance společnost dotančí, je nutno rychle pracovat na konceptu rekonstrukce lesa.

Obecně známé pravidlo říká, že je ztrátou času znovu vymýšlet kolo. Proto se raději rozhlédněme kolem sebe a prostě zkopírujme to, co jinde funguje. Co nefunguje, je při pohledu na současný stav zřejmé.

Drobnou paralelu k řešení situace kolem rozpadajících se smrkových lesů lze vysledovat již dlouhodobě v lužních lesích na příkladu dvou dřevin, a to jilmu a jasanu. Dříve typická součást porostů - jilm - kvůli grafióze postupně zmizel a dnes je velkou vzácností najít starší jedince tohoto druhu. Poté, co se jilmy ve výsadbách začaly do lesa vracet, přišel na řadu jasan, tedy jeho poměrně masivní odumírání v důsledku nekrózy (Chalara fraxinea). Při každé diskusi s lesními hospodáři pak zaznívalo, že nikdy nevíme, která další dřevina je na řadě a že dnes jedinou cestou, jak riziko rozpadu porostů eliminovat, je druhová pestrost. Pokud máte v porostu pět a více dřevin, je velká šance, že vždy něco podobné epizody přežije, nehledě na to, že ve vícedruhových smíšených porostech jsou obvykle stromy proti podobným vlnám nákaz odolnější.

Trochu jiný, ale ne nepodobný příběh, se odehrával a odehrává se smrkem. V porostech, kde je kromě smrku v nějaké míře zastoupen například buk či další dřeviny, smrk postupně z dřevinné skladby vypadával a je bleskově nahrazován (bukovým) zmlazením, které za příznivých světelných podmínek rychle odrůstá. Je však nutno přiznat, že podobné startovací podmínky se nevyskytují všude. Naproti tomu přímo strašidelně pak působí rozsáhlé smrkové monokultury, které se našim předkům podařilo „úspěšně vydobýt“ v kdysi druhově pestrých lesích s dominantním bukem.

Vše má svůj čas (Kazatel 3;2)
Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,

Zdá se, že čas smrku jako hlavní ekonomické dřeviny našeho lesnického hospodaření je za námi. Nepochybně splnil svou hospodářskou úlohu, poskytl našim předkům a ostatně i nám dostatek relativně levného stavebního dříví, splnil i svou úlohu ekologickou - určitý podíl jakkoliv zalesněné země je přece jen lepší než bezlesá krajina.

Na krajinu budoucnosti je třeba však pohlížet jinak. Jak vyplývá z řady prognóz, zvyšovat se bude ekostabilizační funkce lesa. Nový les je tedy třeba zakládat již dnes jako les pro 22. století. Les, který dokáže odolávat mnohem lépe různým stresovým faktorům (jaro, léto, podzim, zima, voda a sucho). Les, který kromě dřeva dokáže poskytovat mnohem více prostoru pro život jako takový ve všech jeho formách (biodiverzitu), les který bude člověku poskytovat v co možná největší míře dosud nedoceněné ekosystémové služby.

Vše výše uvedené neznamená, že smrk zmizí z Jeseníků úplně. Zastoupen zůstane, ale rozšíření se stáhne do jeho přirozených poloh. Nepochybně bude ještě nějakou dobu dále dominantou lesů nad 1 000 m n. m. Lesy pod touto hranicí však projdou radikálně rychle změnou, která byla původně plánována na desítky let.

Na území CHKO Jeseníky probíhá kůrovcová gradace (vysoké množství kůrovcem obsazených stromů, jejichž těžbou dochází ke vzniku holin) od roku 2016. Aktuálně se viditelně projevuje přibližně na 10-15 % území CHKO Jeseníky. Nejvíce zasaženy jsou severovýchodní a východní části území. Na této části došlo za tři roky k lokálním asanačním těžbám. Odhadovaná plocha takto vzniklých holin je asi 800 ha, což je cca 1,3 % plochy lesa v CHKO Jeseníky. I po extrémním roce 2018 je velká část CHKO Jeseníky kůrovcovou gradací nezasažena a i v zasažené části dosud významně převládají stojící zelené lesní porosty. Situace se však může výrazně změnit, vše bude záviset na průběhu počasí.

Významným faktorem jsou i rozdílné přírodní podmínky vyšších poloh Jeseníků oproti polohám rozsáhlými disturbancemi zasaženými. V polohách nad 1 100 m n. m. se v Jeseníkách vyskytují přirozené horské smrčiny. Odlišné přírodní podmínky s výrazně kratším vegetačním obdobím a vyšším množstvím srážek jsou důvodem, proč se zde kůrovec ani v „mimořádném“ roce 2018 nijak výrazněji neprojevil. Do budoucna nelze gradaci kůrovce ani zde vyloučit. Rozpad lesního ekosystému horského smrkového lesa v důsledku gradace kůrovců (nejčastěji v kombinaci se silným větrem) je součástí přirozených horských smrčin. Vysoká predispozice přirozených smrkových lesů Jeseníků k rozpadu je navíc umocněna jejich vysokým věkem. Stáří těchto porostů se většinou pohybuje od 200 do 250 let, přičemž není výjimkou, že věk některých stromů přesahuje 300 nebo dokonce 400 let. S přihlédnutím k jejich stavu a současnému klimatu, je jejich rozpad prakticky nevyhnutelný.

Přístup k lesu v CHKO

Pokud se pokusíme shrnout základní managementové principy přístupu ke kůrovcové disturbanci v lesích CHKO Jeseníky, lze ho charakterizovat jako diferencovaný přístup, který reflektuje zájmy ochrany přírody, resp. předměty ochrany a jejich současný stav v jednotlivých lokalitách. Zasahování proti kůrovci má v CHKO v podstatě jediný cíl: zpomalit rychlý rozpad, který by významně zasáhl hospodářské lesy, kterých je v CHKO většina. Pokud někde v rezervacích či prvních zónách dochází k asanaci, dřevo se již neodváží, výjimkou jsou důvody bezpečnostní či managementové (např. stavba oplocenky). Nastavení principu asanace ve druhých zónách je aktuálně řešeno. Rozhodně bude hlavním bodem diskuse množství a charakter ponechané dřevní hmoty na případně asanovaných plochách. Podkladem pro tuto diskusi, ve které musíme brát v úvahu místní ekologické podmínky, je metodické doporučení vydané Ministerstvem životního prostředí Postup asanace kůrovcem napadených porostů v CHKO (chráněné krajinné oblasti) a MZCHÚ (maloplošná zvláště chráněná území)
- https://www.mzp.cz/cz/asanace_kurovce_doporuceni.

Již dnes je možno vnímat pozitivně fakt, že otázky, které v minulosti bývaly předmětem dlouhých diskusí, se rychle vyjasňují. Změna myšlení je pomalá, ale už se to dalo do pohybu. Na holinách se zalesňuje pestřeji, ponechává se prostor pro přirozenou obnovu. Dříve jen trpěné dřeviny jako bříza či osika jsou vítanými pomocníky při obnově lesa. Zde mohou přijít klíčové okamžiky při výchovných zásazích. Bude třeba je volit tak, aby se naplnily ony parametry druhově bohatého lesa, který nebude jen „porostem nabitým hmotou“.

Co nepochybně ovlivňuje a bude nadále les a jeho obnovu významně ovlivňovat, jsou stavy spárkaté zvěře. Nebude možno oplocovat tak rozsáhlé plochy, které je třeba obnovit. Lze doufat, že nedostatek financí dožene vlastníky lesa k radikálnímu snížení současných stavů zvěře. Dlouhodobě stagnující a neřešený problém by tak mohl konečně nabrat nový vítr do plachet. Obnovu lesa, kterou započal kůrovec, je třeba „doplnit střelným prachem“, protože vlci, kteří se v době psaní tohoto textu v Jeseníkách oficiálně nevyskytují, to sami nezachrání.

Ing. Michal Servus AOPK ČR (1967) je ředitelem Regionálního pracoviště AOPK ČR Olomoucko, problematice péče o les se věnuje dlouhodobě, aktuálně je členem tzv. kalamitních štábů Moravskoslezského a Olomouckého kraje.