VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Podle Slovníku spisovné češtiny je zvíře „větší živočich, zvl. savec“. Tahle zvířata jsou předmětem zájmu mnoha lidí, jsou hýčkána  rozhlasem, televizí, redakcemi knih a časopisů. Menší živočichy člověk víceméně ignoruje, pokud mu náhodou neryjí na zahrádce, nebodají ho nebo mu nesežerou koberec. Netopýři patří mezi menší zvířata. Čtenářům Veroniky si je proto troufáme dnes představit z několika důvodů. Předně je tu tradice. V minulém století učil na brněnské technice prof. Friedrich Anton Kolenati, který byl jedním z největších znalců netopýrů své doby. Po něm se netopýry Moravského krasu zabýval prof. K. Absolon a další speleologové první poloviny našeho století a od padesátých let se výzkum těchto málo známých tvorů rozběhl naplno. Netopýrům Jihomoravského kraje je věnováno na padesát publikací a území Moravský kras je po této stránce prozkoumáno vůbec nejlépe v celém Československu. Druhý důvod se týká ekologické niky jediných létajících savců. Jako predátoři soumračných a nočních druhů hmyzu jsou v naší přírodě nezastupitelní. Zvláštní technika letu, dokonalá prostorová orientace odraženými ultrazvukovými signály (echolokace, noční aktivita, úsporné hospodaření energií (heterotermie) a sklon ukrývat se v menších či větších dutinkách jsou další jedinečné vlastnosti netopýrů. Povšimla si jich technika, lékařská věda a další odvětví. Netopýrů si všimla i ochrana přírody, protože jich ubývá. Ne sice všude a všech druhů, ale v některých případech jsou zprávy o sníženém výskytu netopýřích populací znepokojující. V Červené knize obratlovců ČSSR, která je právě v tisku, jsou zařazeni všichni naši netopýři. Je jich 24 druhů, z toho 21 druhů bylo zjištěno v našem kraji.

Celý komplex příčin úbytku netopýrů není znám. V některých případech mohou hrát negativní roli klimatické změny umocněné antropogenními faktory. V důsledku velkoplošné aplikace pesticidů dochází ke kontaminaci potravních řetězců, čímž jsou netopýři jako jejich poslední článek ohroženi. Také protipožární a protihnilobné postřiky na půdách budov, kde se netopýři ukrývají, mohou mít neblahé následky. Zcela evidentní příčinou úbytku je vyrušování netopýrů, zvláště na zimovištích a v místech úkrytu letních kolonií. Nejhorší je zničení nebo znepřístupnění úkrytů, např. vykácení dutých stromů, nevhodně provedená renovace půdních prostorů, hermetické uzavření vchodů jeskyní nebo zavalení vchodů starých štol odstřelem.

Netopýři nejsou zcela bezmocní vůči změnám, které v jejich životním prostředí probíhají. Schopnost upadat do denní a zimní spánkové strnulosti (letargie) jim umožňuje přečkat období dočasného nedostatku potravy. Mají řadu výhod, jež vyplývají z jejich relativně malých tělesných rozměrů. Některé druhy se dokážou protáhnout neuvěřitelně těsnými škvírami a osídlují např. i nové budovy v intravilánech měst a vesnic. Mají značnou prostorovou aktivitu a znají větší počet alternativních úkrytů, takže se mohou přestěhovat jinam, když jsou vyrušeni. Jednu věc ale nedovedou: rychle nahradit početní ztráty. Naše druhy mají ročně jedno, nejvýš dvě mláďata. Žijí sice poměrně dlouho, průměrně 2-5, maximálně až 30 let, ale to k doplnění drastického úbytku nestačí. K tomu přistupuje, jak se zdá, ještě jedna okolnost. Naši netopýři odchovávají mláďata v koloniích. Sociální termoregulace a různé společenské vazby jsou pro přežití mláďat nezbytné. Při poklesu populační hustoty pod určitou hranici se sociální organizace netopýřích populací může zhroutit.

Jedním z účinných způsobů ochrany netopýrů je zabezpečení vchodů do zimovišť průletnými mřížemi. Úspěch takových opatření můžeme demonstrovat na lokalitě Květnická propast. Je to přirozená skalní puklina hluboká 7 m, náhodně otevřená při ražbě štol. Přestože je přístupná jen speleologickou technikou, byla poměrně často navštěvována i v zimě, a tak jeskyňáři neúmyslně rušili kolonii vrápence malého, která je „v cestě“ sestupu na dno propasti. V roce 1957 bylo při naší kontrole zjištěno 135 vrápenců, pak jejich počet klesal a v roce 1981 tam zimovalo už jen 41 kusů. V r. 1984 byla zásluhou 6. ZO ČSOP Brno-venkov a ZO Speleologické společnosti v Tišnově instalována průletná uzamykatelná mříž. Při kontrole v lednu 1987 bylo v propasti napočítáno 78 vrápenců. Podobně kladný efekt mělo uzavření jeskyně Na Květnici a počítá se s osazením vchodů některých štol nad potokem Besénkem průletnými mřížemi. Další příklady početního vzrůstu populací zimujících netopýrů po zamezení nekontrolovaných návštěv podzemí jsou z jeskyně Na Turoldu, z některých štol na Českomoravské vrchovině a zejména z jeskyní Moravského krasu, např. Staré Drátenické u Křtin.

Další pomocí netopýrům je zabezpečení přístupu do půdních prostor. Uzavíráním vikýřů proti holubům, ať už okny nebo pletivem, znemožní řadě druhů, např. vrápenci malému a netopýru velkému, přístup na půdu. Je třeba zabezpečit alespoň jeden vikýř nebo okno vodorovnými laťkami vzdálenými od sebe 7 cm, kterými se holubi neprotáhnou, ale netopýři ano. Jiným druhům, např. netopýru večernímu nebo dlouhouchému postačí tzv. větrací břidlice, tj. střešní krytina s otvory, které jsou rovněž tak malé, že jimi holubi neprolezou. Pozitivní efekt takových opatření, který je známý ze zahraničí, bohužel zatím nemůžeme dokumentovat na žádné lokalitě našeho kraje.

Existují však případy, kdy se netopýři dostávají takřka „do rukou“ lidí. Týká se to hlavně tzv. invazí netopýrů hvízdavých v srpnu a září. Tehdy se tito maličcí netopýři přechodně objevují v bytech, kancelářích, prodejnách, školách a dokonce známe i případy invazí do nemocnic. Někdy se netopýři objeví v noci a ráno po nich zůstanou jen drobné pelety trusu nalepené na stěnách a různých předmětech interiéru. Jindy naleznou udivení lidé ráno netopýry v záhybech závěsů a záclon, za obrazy, mezi dvojitými okny a v jiných dutinách všeho druhu, nevyjímaje lustry, vázy, akvária atd. Tehdy je třeba netopýrům pomoci, protože nenašli cestu ven a hrozí, že by dříve nebo později zahynuli vyčerpáním. Nemůžeme ale doporučit, aby brali netopýry do ruky laici. Nejlépe je zavolat některého z autorů tohoto článku. Pokud to není možné, radíme brát netopýry přes silnější látku, aby nemohli kousnout, nebo je jemně vyhnat otevřeným oknem, samozřejmě v noci! Vypouštět netopýra ve dne na ulici by s velkou pravděpodobností přivodilo jeho brzký konec. Na nebezpečí kousnutí upozorňujeme zvláště při výskytu větších netopýrů, jako jsou netopýr rezavý a netopýr večerní - oba přibližně velcí jako myš. Také tyto druhy někdy osídlují budovy ve městech. Nejvíce potřebují naši pomoc vyčerpaní netopýři, kteří se objevují v bytech nebo kancelářích koncem zimy a na jaře; někdy je najdeme, jak lezou malátně po chodníku. Často k tomu dochází při náhlých změnách teplot. Doporučujeme podat takovým netopýrům vodu z misky nebo kapátkem, nikdy ale nepodáváme mléko. Pokud netopýr nedokáže létat, nezbývá než přivolat odborníka, který se ujme jeho krmení larvami potemníka moučného nebo jiným hmyzem.

Existují ještě speciální metody ochrany netopýrů, např. vyvěšování zvláštních budek, z nichž některé ukazují přiložené nákresy. Budky bývají obsazovány zejména tam, kde je nedostatek přirozených dutin, jako v jehličnatých monokulturách. Netopýři se někdy usadí i v ptačích budkách. Obecně ale musíme podle dlouholetých zkušeností konstatovat, že důležitější než budování nových úkrytů je ochrana úkrytů stávajících. Prosíme všechny, s nimiž pod jednou střechou žijí netopýři, pracovníky lesních závodů, v jejichž polesí jsou duté stromy, amatérské i profesionální jeskyňáře, aby chránili úkryty netopýrů. Je-li nutno strom pokácet, budovu opravit nebo provádět údržbářské práce v podzemí (nejen v jeskyních, ale i ve štolách a sklepích), přesvědčte se předem, že tam nejsou netopýři.

Upozorňujeme, že podle sankčního dodatku zákona 40/56 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona 65/86 Sb. je možno člověka, který úmyslně nebo z neznalosti zaviní smrt chráněného živočicha nebo poškodí jeho sídlo (přirozené nebo umělé), postihnout částkou do výše 5000 Kčs, organizaci pak do výše 250 tisíc korun. A všichni naši netopýři, bez rozdílu druhu, jsou chránění živočichové.