Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
Karel Sládek: Ekologická spiritualita a etika. Vydalo nakladatelství Triton, Praha/Kroměříž, 2019, 164 stran.
Byla jsem oslovena, abych v našem časopise uvedla zatím poslední knihu Karla Sládka (1973), který je, jak uvádí profil na záložce, českým včelařem, přírodovědcem a teologem a působí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Je považován či se považuje za následovníka teologické školy profesora Tomáše Špidlíka. Ve svém odborném zaměření se zajímá o spirituální teologii, ekologickou spiritualitu a environmentální etiku. Přestože jde o odbornou knihu, neočekávejte z mého pera odbornou recenzi. Já se chci podělit s čtenáři o dojmy laika. Jsem spolu s pravidelnými čtenáři Veroniky vybavena informacemi o knize Laudato si’ papeže Františka, kterou jsme představili v prvním čísle roku 2016. Tato encyklika s podtitulem O péči o společný domov a její myšlenky, jak Karel Sládek v úvodu předesílá, se v průběhu jeho knihy line jako červená nit.
Pokusím se vysvětlit název této recenze, tedy názvy tří kapitol knihy. Kapitola Alfa - reflexe o všem, co se týká životního prostředí, jsou vztahovány k počátku vzniku vesmíru a života, k evoluci a environmentálnímu mravnímu základu. Kairos neboli doba příhodná je vztahována k současnosti a aktuálním tématům environmentální etiky. V závěrečné části se věnuje autor prognózám následků lidského zásahu do života, vizím budoucnosti planety Země v rámci křesťanské představy budoucnosti, konečné proměny a naplnění života při směrování k bodu Ómega. Pro lepší vysvětlení smyslu snad pomůže autorova citace z Tomáše Špidlíka: Život má svou tajemnou, posvátnou tvář, která se člověku občas odhalí jako v zrcadle a zase se zastře v „oblaku nevědění“. V tomto mystickém výstupu na hranici „hory“ poznání člověk přijímá limity svého rozumu a jeho pozitivních výpovědí; je vtažen do vyšší skutečnosti, k níž se vztahuje láskou. Při sestupu z „hory poznání“ člověk pokorně mění své etické postoje.
Nemohu říct, že bych knihu přečetla jedním dechem, k mnoha stránkám jsem se musela znovu vracet, abych je pochopila, kniha vyžaduje soustředění nejen na psané slovo, ale i na sebe sama, na schopnosti vnímání a otevření se sdělením, se kterými čtenář nebyl dosud konfrontován. Přestože je kniha dílem katolického teologa, nelze ji považovat za náboženskou literaturu. Závěry z ní plynoucí jsou univerzální, a i když jsou postaveny na našich křesťansko-židovských základech, i ateisté se bez obav mohou stát součástí těchto závěrů.
Ekologická spiritualita je zakořeněna v radosti ze společného údělu a ve společné naději ve směřování k plnosti života (František, Laudato si’).
Vrátím se na začátek a doufám, že mi autor představované knihy promine, že vzpomenu sté výročí narození výše zmíněného Tomáše Josefa kardinála Špidlíka (17. prosince 1919 Boskovice - 16. dubna 2010 Řím). Nepředstavím jej vlastními slovy, ale dovolím si doporučit čtenářům webový odkaz, kde promlouvá tak přirozeně a moudře tento vzácný, tolerantní a vtipný člověk v televizním pořadu Na plovárně:
https://gloria.tv/video/6HtZUUYGvTGrA2GGLeFQFLeDm
FaBo