Čtení na tyto dny

Bivak podle Platóna

(Jaromíru Tomečkovi)

Sedím v jeskyni
u skromného ohníčku
a navzdory možné pokutě
sleduji odrazy
na vápencové kůži skály

Platónova jeskyně
v lůně Moravského krasu

Ale odrazy nejsou stínem skutečnosti

Povolání: Romantik
Již bez místa
neboť romantismus
jest důvodem
k odebrání svéprávnosti
Tudíž: Bez nároků na honorář a penzi

Sedím v jeskyni
Neskutečné odrazy
skutečně krásné chvilky

(Jaroslav Kvasnica) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Safari na klíšťata v roce 2018


Ivo Dostál, č. 3/2019, s. 46-47

Když jsem v roce 2017 ukončil na své zahradě náročnou loveckou sezonu lovu klíšťat, o kterém jsem psal ve Veronice 2/2018, ani jsem nepočítal, že v tom budu v dalším roce pokračovat. Ba až do dubna loňského roku jsem žil v domnění, že jsem všechna klíšťata vychytal, protože jsem až do toho data žádné na sobě přisáté nenašel, a to i přes to, že jsem jejich oblíbeným cílem. Ale jak už to bývá, všechno je jinak, než si člověk myslí. A opravdu to jinak bylo už tím, že loňská sezona předčila veškerá očekávání, ale to předbíhám.

Napřed si k dalšímu potřebujeme trochu zrekapitulovat průběh počasí. Zima poměrně příznivá, mrazy nepříliš silné, i když jim tak od 12 stupňů C ve sdělovacích prostředcích říkají, a ne dlouhé. Ba i srážky sem tam nějaké byly skoro až do půli června. Jenže tím to končilo a léto jsme prožili nadmíru slunečné s vysokými teplotami ve dne i v noci. A takřka bez srážek, což znamenalo, že tráva už nenarostla a půda byla, jak se říká, na padrť a listí stromů usychalo a opadávalo už v červenci. Když začátkem září konečně zapršelo, což zachránilo mnohé, tak to vydrželo skoro měsíc, ale říjen byl opět bez srážek, ale přece jen chladnější a s kratším dnem.

A jak to tedy bylo s klíšťaty. Začátek jejich výskytu jsem promeškal, zřejmě se mi vyhýbala nebo já jim a teprve první atak koncem května mne přesvědčil, že bych se měl smýkáním přesvědčit o jejich stavu. A tak jsem v začátku června opět začal s pravidelnými lovy. Předně, oproti roku 2017 se vyskytovala na úplně jiném místě. Na osluněné cestičce s řídkou vegetací, po které se chodilo. Jinde jsem na celé zahradě, až na pár výjimek, nenasmýkal nic. Jednalo se o plochu 1-2 m2 a hned při druhém lovu 10. června už jsem nalovil slušný počet 59 nymf velikosti kolem 1,5 mm a se 4 páry nohou trochu tmavší barvy, a tři klíšťata dospělá. Asi jsem zachytil jarní špičku, protože pak úlovky do půli července klesaly jen na 6 nymf. Do té doby jsem tedy odchytil celkem 191 klíšťat, z čehož bylo 7 larev, tedy prvního vývojového stadia, malinkých světlé barvy se 3 páry nohou, nymf, tedy druhého vývojového stadia, bylo 174 a dospělých 10.

Jenže před koncem července nastala další vlna postupného líhnutí larev, která měla dvě špičky. Během první v půli srpna, v době největšího sucha a nejvyšších teplot, jsem odchytil během jednoho „lovu“ 267 larev a 1 nymfu, ve druhé špičce těsně po deštích začátkem září bylo na plátně 335 larev a 4 nymfy. To vše ale už bylo většinou na jiném místě zhruba o 3 m dále než na zmiňované cestičce v loučce, kde nebyla žádná tráva, jen nizoučký mech, a bylo zřejmé, že se odsud postupně rozlézají do okolí. Od konce července do 5. září jsem odchytil celkem 1 491 larev, 19 nymf a dospělce žádného.

Od toho data sice už počty klesaly, ale úlovky pořád nebraly konce i přes ranní mrazíky, až jsem smýkání předčasně ukončil za celou tu dobu už uondán dne 4. 11. odchytem 10 larev a 2 nymf. To už postupem času bylo opět jiné místo, sice zase jen o kousek dále, ale pod keři a v suchém listí, kam se zřejmě na zimu stahují. Výřad za rok 2018 byl ze zahrady (1/4 travnatá, 1/3 záhonky a zbytek keře a malé ovocné stromy + malá chatka) o ploše 315 m2 následující: dospělých jedinců jen 11 kusů (5 samiček a 6 samečků), nymf 255, larev 1 803, tedy celkem 2 069 klíšťat.

Ne vždy jsem však chytal poctivě, protože jsem to po neustávajících úlovcích párkrát už časově dokončit nestačil. A navíc, nad zemí bez vegetace, popřípadě s nizoučkým suchým mechem jsem několikrát místo smýkání látku zcela nekorektně přímo na půdu přiložil a rukou přitlačil, takže jsem svým způsobem lokalitu zvýšeného výskytu luxoval. No, vědecké to asi nebylo, ale to ani nebylo smyslem mého konání, smyslem byla sebeobrana, jak jsem už psal v loňském roce.

A zase jsem se přiučil, že není asi zcela pravda, že milují místa se zvýšenou vlhkostí, dle mne je jim to jedno, sušší a slunnější místa na našem pozemku už nebyla. Naučil jsem se rozpoznávat larvy od nymf (v loňském článku jsem to popletl, nebyly to nymfy ale larvy). Ani extrémně suché dlouhodobě trvající počasí na početnost jejich výskytu zřejmě vliv nemají, tedy pokud se nejedná o pud sebezáchovy projevující se snahou zajistit pokračování druhu zvýšenou plodností. A klíšťata reagují hlavně na to, co se otře o místo jejich pobytu. Z místa, kde samička naklade vajíčka, se larvičky postupně rozlézají do okolí a jsou v přízemní vrstvě, kde se nejvíce pohybuje jejich cílová skupina, tedy drobní savci jako myšice, norníci apod., ale nepohrdnou ani člověkem. Sám jsem jich měl za ten rok přes veškerou opatrnost a při používání všech možných repelentů přisátých několik desítek, ty larvičky nejsou ani pořádně vidět, ale i ony borelie přenáší. Odběry krve na boreliózu i přesto u mne byly negativní. Spravedlnost je slepá a borelióza byla nakonec indikována u mé ženy, ačkoliv klíšťata ji nemilují.

Od půli srpna ji bolela neutišitelně hlava, až nemohla skoro ani spát (zprvu jsme mysleli, že je to z tehdy dlouho panujících veder nebo od páteře, to však vyšetření u neurologa vyloučilo), trpěla nechutenstvím, sníženou citlivostí chodidel, vysokým krevním tlakem, depresemi, bolestmi kloubů a přidružil se silný dráždivý kašel, na který nic nezabíralo. Odběr krve potvrdil boreliózu, následovalo přeléčení dvěma dávkami antibiotik (ATB), používanými na léčbu boreliózy. Obtíže však zůstávaly stejně jako kašel léčený dalším ATB, a dokonce se stupňovaly. Nicméně kontrolní odběr krve už borelie neprokázal stejně jako odběr míšního moku, takže zdravá nemocná byla znovu odkázána na neurologa, ale jiného úředně doporučeného, ovšem s dlouhou čekací dobou. Z informací po internetu (je na něm výtečná stránka www.borelioza.cz) jsme už věděli, že kontrolní testy ani z míšního moku nemusí být vždy průkazné, dále že řada lidí s boreliózou se úspěšně soukromě léčí (samozřejmě draze, ale co vám zbývá) v Německu, v Rakousku či na Slovensku, kde používají mimochodem i jiná ATB, která se u nás z nějakého důvodu nepoužívají. Soukromě jsme si sehnali lékaře, který po vyšetření speciálními přístroji určil jako zdroj problémů neuroboreliózu a doporučil ona ATB, které jsme si neoficiálně obstarali, a dále léky na podporu imunity. Až potom po čtyřech měsících léčení 4 dávkami několika druhů ATB a alternativními prostředky konečně většina obtíží díky osvícenému lékaři ustoupila.

Borelióza je velmi zákeřná a kolikrát obtížně léčitelná nemoc s mnoha naprosto nečekanými rozdílnými projevy, které se navíc objeví mnohdy až po dlouhém čase od bodnutí či kousnutí. To už je stále jasnější, jak vím z nedávné přednášky odborníka na slovo vzatého, že to nemusí být jen klíšťata, ale i komáři a zřejmě i muchničky a ovádi, což byl asi případ mé ženy. Červenou boreliózní skvrnu po bodnutí má jen menšina těch šťastnějších, kteří tak hned mohou vědět, na čem jsou. Ze stejné přednášky z déle prováděných výzkumů je jasné, že počet klíšťat v loňském roce nečekaně přes jim nepříznivé podmínky stále stoupá a stoupá i procento jejich promoření boreliózou, i když je to rozdílné místo od místa. Strmě vzrůstá i počet nemocných, a to i světově. Klíšťata jsou u nás už i ve výškách kolem 1 250 m n. m. A zjistilo se, že možný přenos borelií z klíštěte na hostitele je asi o hodně rychlejší než udávaných 24 hodin od přisátí a také, že možnost infekce od potřísnění tělními tekutinami z rozmáčknutého klíštěte na hostitele je prokázána. Navíc borelie se v jim nepříznivých podmínkách dokáží v organismu hostitele zapouzdřit do cyst, v kterých mohou přečkávat pro ně nepříznivé období vyvolané např. ATB a čekat na oslabení imunity organismu. Nadějné zprávy o nalezení vakcíny např. v USA či v Rakousku se bohužel ukázaly liché.

Jak se bránit? Mimo obecně známá doporučení, jež asi nepomáhají všem stejně, co nejdříve odstranit přisáté klíště, než borelie stačí proniknout do celého organismu, zvyšovat a udržovat jakýmkoliv způsobem imunitu organismu. V případě onemocnění se co nejdříve podrobit léčení. Píši to proto, že čtenáři našeho časopisu jako milovníci přírody jsou ve zvýšené míře vystaveni riziku onemocnění boreliózou, a proto je důležité mít co nejvíce informací a být všímaví vůči jakýmkoliv zdravotním problémům, protože ty mohou signalizovat právě ono nebezpečné a stále četnější onemocnění.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu