Čtení na tyto dny

Principy

Muž
naklání se k dítěti
důrazně říká
nad rudou růží
To je heřmánek
opakuj
a dobrásek opakuje
heřmánek je to

Heřmánku můj
jedno mi to není
Víš o nás ještě
růžičko červená

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Znáte drvodělku?


Hana Šefrová, Zdeněk Laštůvka, č. 2/2010, str. 26

V posledních letech se množí dotazy milovníků přírody, co že to je za velký modrý hmyz nebo brouka, který nám létá po zahradě? Je dlouhý asi 3 cm s rozpětím křídel kolem 4 cm. Brouk to není, mezi hmyz patří, konkrétně mezi blanokřídlé, a jmenuje se drvodělka fialová (Xylocopa violacea). Podobá se čmeláku, ale je jednobarevná, černá s modrým leskem, s černohnědými, fialově lesklými křídly. Nohy má silně ochlupené. Samička má žihadlo, ale proti člověku je používá až v krajním případě. Je to největší samotářská včela - nežije ve společenstvích jako známá včela medonosná, nemá dělnice a hnízdo si buduje každá samička sama bez sociálních vazeb k dalším jedincům téhož druhu. Ve dřevě suchého stromu, starého sloupu nebo staré zahradní besídky vykouše asi 13 mm širokou svislou chodbu o délce 30 i více centimetrů. Odspodu postupně chodbu rozděluje příčkami z dřevní drtě a lepkavých slin. Tím od sebe odděluje jednotlivé komůrky, které naplní zásobou potravy - asi dvougramovou hrudkou pylu převážně z bobovitých rostlin, a poklade jedním vajíčkem. Celkem nad sebe postaví kolem 10-16 buněk. Pokud je boční stěna dřeva tenká, mohou se mladé drvodělky po vylíhnutí prokousat dřevem přímo ven, ale častěji využívají původní chodbu vybudovanou samičkou. Pak musí ovšem čekat, až se vylíhnou všechny drvodělky v chodbě nad nimi, někdy chodbu opouštějí všichni jedinci téměř současně v řadě za sebou. V průběhu roku se vyvíjí jediná generace. Tentýž strom nebo kůl vyhledávají drvodělky k hnízdění často více generací za sebou.

Drvodělky přezimují jako dospělci a můžeme se s nimi setkat např. na kočičkách jív nebo květech ovocných stromů hned zjara. Na rozdíl od mnoha dalších druhů včel se páří až po přezimování a samičky pak vyhledávají vhodné místo k založení hnízda. Na Brněnsku a jinde na jižní Moravě je drvodělka fialová poměrně častá, můžeme ji pozorovat i v brněnských parcích a zahradách. Směrem na sever a do vyšších poloh je vzácnější. Běžně ji můžeme zahlédnout během dovolené v Chorvatsku nebo jinde ve Středomoří.

Kromě drvodělky fialové jsou z našeho území známy další dva příbuzné druhy drvodělek a kolem 580 dalších druhů samotářských včel. Obvykle jsou velké jako včela medonosná nebo ještě menší a jejich správné určení nebývá jednoduché. Hnízda si budují na písčinách, v hliněných stěnách, ve dřevě, dutých lodyhách rostlin, prázdných ulitách plžů nebo staví buňky z hlíny na kamenech a skalách. Samotářské včely hrají velmi důležitou roli při opylování mnoha druhů rostlin. Změny struktury naší krajiny a intenzifikace zemědělství v posledních desetiletích způsobily výrazný pokles početnosti mnoha druhů, některé jsou na pokraji vymření nebo již zcela vymizely.

Hana Šefrová, Zdeněk Laštůvka
Mendelova univerzita v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu