VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V průběhu sledování v letech 2018-2019 byly shromážděny kolekce ulit dospělých jedinců hlemýždě zahradního (Helix pomatia [Linnaeus, 1758]) o nejmenším počtu jedinců větším než 32. Po proměření ulit v šesti rozměrech a dvou dokalkulovaných parametrech byly analyzovány shody a odlišnosti populací. Byla dohledána jedna populace, která je statisticky významně odlišná - větší - od všech ostatních. Jinak jsou populace hlemýžďů napříč republikou víceméně srovnatelné.

Amatérský výzkum, pozorování či pouhé sběry mají vynikající vlastnost - nespěchají, nejsou závislé na grantech a mohou být zaměřené i na mimořádně banální otázky. Já se poslední rok plně soustředil na otázku, jak je velký průměrný český šnek. Projekt jsem zahájil v momentě, kdy jsem z důvodů nějakého článku dohledával průměrnou velikost hlemýždě zahradního a zjistil, že i velmi respektuhodné zdroje uvádějí rozměr 30-50 mm. Vytyčil jsem tedy záměr velikost hlemýždě kvantifikovat přesněji a začal sbírat data. Přesněji - ulity.

Po konzultaci se statistikem jsem zvolil nejmenší velikost populace, kdy, jak je uvedeno v perexu, n muselo být větší než 32, a to z důvodů matematicko-statistických, které bohužel nechápu. Aby bylo možno považovat soubor za alespoň trochu vypovídající, je potřeba nejméně 35, ale spíš 40 populací. A aby byly naměřené hodnoty validní, nelze měřit s přesností vyšší než 0,1 mm - posuvným měřítkem s digitálním displayem. Vnesení lidské chyby je tak velké, že měřit na setiny milimetru nedává valný smysl, k přesnějšímu měření by byl potřeba 3D skener.

Shromáždit těch nakonec 41 populací trvalo rok. Několik populací jsem koupil - dal jsem si inzerát, že za 500 Kč koupím 120 prázdných ulit hlemýždě. Posílat a měřit živé jedince by bylo příliš náročné, a usmrcovat zvířata z důvodů amatérského výzkumu je nepřijatelné. Počet 120 ulit byl zvolen tak, aby po omytí, vyloučení často přítomných ulit plžů jiných druhů a výběru dospělých měřitelných nepoškozených ulit bylo alespoň 32. Sběrače jsem zaškolil - nejprve vyhledá lokalitu, zapíše GPS, a pak v jejím bezprostředním okolí vysbírá všechny ulity, které bude považovat za ulity hlemýždě zahradního. Tato forma získávání vzorků však ztroskotala na tom, že většina potenciálních sběračů, kteří se přihlásili, byla z Prahy a nabízela ulity z pražských lokalit. Proto jsem většinu populací nasbíral osobně, dle výše popsané metodiky.

Po omytí byly ulity vyhodnoceny z hlediska měřitelnosti (neolámaná špička ulity - apex, i neolámaný lip - pysk na obústí) a z hlediska dospělosti. Kritériem ukončení růstu byl lip vyvinutý a hmatný po celém obvodu obústí. Poté jsem ulity přeměřil a zanesl do statistického freeware PAST, kde jsem data podrobil základní statistické analýze. Měřil jsem délku a šířku ulity (shell height a width), totéž pro ústí (aperture height a width), a také whorl space a body whorl. Parametry, pro které nemá smysl užívat české názvy. Také jsem počítal úhrnný rozměr ulity a ústí (shell overall size - SOH a aperture overall size - AOH), a poměr délky a šířky. Pak jsem čekal, než bude populací alespoň třicet pět či čtyřicet. Když se podařilo nashromáždit a změřit dostatečné množství ulit, z otevřených zdrojů jsem shromáždil informace o všech faktorech potenciálně působících na růst ulity, a také je zanesl do statistického software - freeware PAST.

Data dokumentovala teplotu, nadmořskou výšku, srážky - nepřekvapivě nízký roční úhrn 2018 a výrazně vyšší úhrn srážek 1990-2010, přítomnost kalcia, antropický tlak - míra přítomnosti člověka, který vytlačuje predátory, hustotu lidského osídlení a koncentrace arzenu (As), kadmia (Cd), niklu (Ni), olova (Pb) a benzenu.

Pak jsem nechal software vyhodnotit korelace, abych zjistil, že ze sledovaných faktorů (šlo o makroukazatele, například srážky zachycené pro kraj, i mikroukazatele, například koncentrace kovů v lokalitě) nic statisticky významně nekoreluje s žádným měřeným parametrem ulity. Slabé pozitivní korelační trendy jsou u arzenu a kadmia, slabé negativní u teploty a nadmořské výšky. Ale souvislost, která by byla prokazatelná, se nepodařilo zjistit žádnou.

Při porovnání populací však některé zajímavé údaje vyšly najevo. První je víceméně dětinský - nyní přesně víme, že ulita průměrného českého hlemýždě měří 38,5 mm na délku. Druhý říká, že variabilita rozměrů a tvaru ulity hlemýždě je velmi nízká. Za třetí - ulity z areálu chemičky Spolana Neratovice, z místa s pověstí nejznečištěnějšího místa v ČR, z dioxinové loučky, jsou zcela standardní. A konečně za čtvrté se podařilo doložit, že u obce Habřina jsou hlemýždi nápadně větší než ve zbylých čtyřiceti lokalitách. Blízké lokality Smiřice a Jaroměř (5 a 7 km vzdálené) mají hlemýždě celorepublikově obvyklých rozměrů, přestože všechny představitelné vlivy od geomagnetismu až po geologii podloží jsou stejné jako v Habřině.

Amatérské sledování nemá velké cíle, jen popisuje realitu. Takže výsledkem mé celoroční zábavy se šneky je informace, že v jedné lokalitě Královéhradeckého kraje žije populace šneků, která je ve všech šesti měřených parametrech ulity statisticky významně větší než populace ze všech čtyřiceti ostatních lokalit, které moje sledování mapovalo. Důvod je s největší pravděpodobností genetický - ale to už je úkol pro profesionální malakology, kteří mohou rozhodnout, zda jsou habřinští hlemýždi jen odlišná populace, nebo dokonce nový poddruh.

(Pozn. red.: Autor dodal redakci článek ve dvou podobách. Odbornější variantu těm malakologům, které příspěvek zaujal, poskytujeme na webových stránkách časopisu.)

Jiří X. Doležal (1965), publicista, psycholog, ve volném čase pozoruje mutanty gastropodů a dotváří japonské meče. Hlemýždě zkoumá, neboť je i přes svou invaliditu dohoní, jxd(zavináč)jxd.cz.