VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Klimatická změna již není jen „strašením“ vědců, dostala se do fáze, kdy ji pozorují i běžní smrtelníci. Ponechme teď však její negativní vlivy stranou a podívejme se, jak toho můžeme využít v zahradničení. V minulém dílu jsme si představili perspektivní užitkové druhy pro výsadbu do mediteránní zahrady, v druhém, závěrečném dílu si ukážeme některé okrasné druhy, které se hodí do zahrady jako solitéry, dají se tvarovat jako živý plot či si jimi můžete nechat porůst pletivo či pergolu.

Cistus laurifolius, cist vavřínový

Cisty jsou stálezelené keře s tuhými listy z oblasti Mediteránu, kde tvoří jednu z dominant křovinné vegetace makií. Většina z nich je citlivých k mrazu, ovšem jeden z nich - cist vavřínolistý - vydrží i -17 ˚C. Tento druh má relativně velké bílé květy a na první pohled může připomínat nějaký druh růže. U nás v zahradě za domem roste již druhým rokem a hezky přirůstá. Bohužel se u nás téměř nedá sehnat, takže pokud by vás tato „exotika“ zaujala, musíte si ho namnožit od někoho, kdo ho již pěstuje. To lze buď z výsevu, nebo řízkováním.

Pittosporum tobira, slizoplod

Pokud vás na dovolené v jižní Evropě zaujaly živé ploty s tuhými tmavě zelenými listy, které za květu úžasně voní, nejspíš jste narazili na hojně pěstovaný slizoplod pocházející z východní Asie. U nás se zatím nepěstuje, ale v teplých oblastech tomu nic nebrání. Mrazuvzdornost se u něj udává do -12 ˚C, ale z vyprávění doc. Řehořka jsem se dozvěděl, že ho pěstovali v jistém JZD na jižním Slovensku už za socialismu, takže patrně bude ještě odolnější. Sám jsem slizoplod zkusil pěstovat venku, ale asi jsem měl málo odolný klon, takže zimu nepřežil. Pokud jeho venkovní pěstování budete chtít zkusit, doporučuji v zimě přikrývat.

Magnolia grandiflora, šácholan velkokvětý

V jihoevropských městech v parcích a stromořadích narazíte často na stálezelenou magnólii s tuhými tmavě zelenými listy a velkými bílými květy. Pochází z jihovýchodu USA a v původní plané formě u nás nebyla plně mrazuvzdorná. V současnosti je však v mnoha zahradnictvích nabízena v několika odolných kultivarech, které můžete v teplých oblastech bez obav vysadit ven.

Quercus ilex, dub cesmínovitý

Při cestách na jih jste možná narazili na dub, který měl tuhé listy jako cesmína, ale jako správný dub plodil žaludy. Dub cesmínovitý, jak se jmenuje, je stálezeleným druhem dubu, který můžete v Mediteránu nalézt až do nadmořské výšky kolem 700 metrů. Můžete ho u nás v teplejších oblastech bez obav pěstovat venku, jen v mládí doporučuji zimní ochranu. V dospělosti u nás dorůstá jen 3-4 metrů. U nás ho nabízí jen pár zahradnictví, můžete si ho však snadno vypěstovat z žaludů, které si v Mediteránu sami nasbíráte. Jen pozor, stejně jako u jiných druhů dubů, žaludy bývají napadeny hmyzem, je proto nutné jich sebrat pro jistotu víc.

Nerium oleander, oleandr

Překrásné rozkvetlé keře oleandrů jsou nejspíše známé většině pěstitelů a už v dobách zámeckých pánů bývaly přenosnou ozdobou letních sídel. Tento stálezelený keř je doma v Mediteránu, kde roste na sezonně vlhkých místech na březích vysychavých toků. V jihoevropských městech se sází i v parcích, v ulicích či podél dálnic ve spoustě barevných kultivarů s planými či plnými květy. Možná i vás zlákal a přivezli jste jeho řízky k zakořenění. K sehnání bývá sezonně i v zahradních centrech hobbymarketů. V dnešní době ho však v teplých oblastech už nemusíte pěstovat jen jako přenosnou nádobovou rostlinu - tento keř můžete v teplých oblastech vysadit na chráněném místě. Bez poškození vydrží -12 ˚C, při nižších teplotách jeho nadzemní část už může zmrznout. Na jaře však znovu obrazí z kořenů. Pro minimalizaci zimních škod ho můžete přikrýt. Ale pozor, pro člověka je jedovatý.

Cercis siliquastrum, zmarlika Jidášova

O zmarlice se tvrdí, že se na ní měl oběsit (zmařit) Jidáš. Těžko říct, zda by se mu to na tomto nízkém stromku vůbec mohlo podařit, pravdou však je, že se jedná o strom velmi dekorativní. Je to opadavý strom s ledvinitými listy a domácí je ve vyšším stupni Mediteránu, kde roste na skalách a v rozvolněných suťových lesích. Na jaře, ještě v bezlistém stavu, kvete záplavou růžových květů, které, trochu nezvykle, vyrůstají na kmeni a starších větvích (což se označuje jako kauliflorie). Je mrazuvzdorná minimálně do -20 ˚C. V zahradnictvích se jedná o méně častý, ale sehnatelný druh.

Jasminum officinale, jasmín lékařský

Možná si pod pojmem „jasmín“ představíte bíle kvetoucí keře, které u nás rozkvétají od konce května a intenzivně voní. To je pustoryl věncový, tzv. nepravý jasmín - o něm však dnes řeč nebude. Skutečných jasmínů je mnoho druhů - povětšinou to však jsou spíše menší keře či keřové liány. Běžně se pěstuje značně otužilý jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), který na svých bezlistých větvích žlutě vykvétá místy už v průběhu zimy. Bohužel však nevoní. Zato jasmín lékařský (Jasminum officinale) kvetoucí bíle dělá čest svému jménu a opravdu intenzivně, typicky jasmínově, voní. Je to spíše dřevnatá liána, ideálně se hodí k výsadbě k plotu. Bez poškození vydrží -17 ˚C, svůj exemplář jsem získal z odkopku v jedné horské vesnici v severním Řecku, kde svou odolnost již prokázal. Pozor na záměnu s velmi podobným druhem Jasminum azoricum, který však nesnese téměř žádný mráz.

Trachelospermum jasminoides, jasmínovka jasmínová

Na plotech kolem jihoevropských domů se často pnou různé okrasné liány. Kromě jasmínu se často pěstuje i jasmínovka jasmínová. Tato stálezelená dřevnatějící liána kvete bílými vonnými květy, existuje od ní i světle žlutá forma, kultivar označovaný ‘Star of Toscana’. Mrazuvzdornost bělokvěté formy se udává do -12 ˚C, avšak viděl jsem ji úspěšně pěstovat na pergole v kilometrové nadmořské výšce na severní straně Alp, kde podle výhradně smrkových lesů v okolí mrzne výrazně více. Žlutokvětá forma vydrží do -17 ˚C. Na tento druh můžete výjimečně narazit v zahradnictvích i u nás, množit se dá i řízkováním.

Rosa sempervirens, růže vždyzelená

Růže vždyzelená je popínavý druh růže původem z Mediteránu. Můžete ji tam najít v křovinách podél cest či ve světlých opadavých lesích. Jak napovídá její název, je olistěná i v zimě. Při déletrvajících tuhých mrazech (pod -15 ˚C) listy či nevyzrálé konce větví můžou omrznout, růže však na jaře bohatě obroste. V květnu rozkvétá záplavou menších bílých květů, ze kterých pak dozrávají maličké červené šípky. Na vhodném stanovišti se odmění bujným růstem a vytvoří poloprůhlednou zástěnu. Nejlépe vysadit na slunce či do polostínu, aby se mohla pnout po opoře. Bohužel ji u nás téměř v žádném zahradnictví neseženete a jednou z mála možností, jak si ji opatřit, je řízkováním či hřížením od někoho, kdo ji už pěstuje.

Chamaerops humilis, Trachycarpus fortunei, žumara, trachycarpus

Mít tak na zahradě palmu, to by byl symbol skutečného jihu! Ale ono to opravdu je možné. Alespoň s několika vybranými druhy podobného vzhledu. Žumara i trachycarpus jsou palmy s dlanitým tvarem listů a největší tolerancí mrazu. Vybrané kultivary - Chamaerops humilis ‘Cerifera’ a Trachycarpus fortunei ‘Szeged’ můžete dokonce bez obav vysadit v teplejších oblastech venku. Palmy jsou však citlivé na kombinaci vlhka a mrazu a hrozí, že se jim v zimě poškodí růstový vrchol. Je proto vhodné je na zimu chránit prodyšným obalem. Sazenice těchto druhů se dají sehnat ve specializovaných zahradnictvích.

Pinus pinea, borovice pinie

Kdo by neznal ty krásně tvarované deštníky pinií! Borovice pinie je druh pocházející z oblasti Středozemí, dnes už ale přesně nezjistíme, odkud přesně, neboť ji už od starověku lidé pěstovali pro její semena - piniové „oříšky“. Nejspíš jste ji u nás nikdy neviděli pěstovat, nejspíše proto, že většina zahradníků ani netuší, že by u nás mohla vůbec přežít. Opak je pravdou, tato borovice zvládne i sedmnáctistupňový mráz, nemá problém se suchem a je tedy žhavým kandidátem pro nové výsadby v našich městech, jen je třeba ji v mládí před silným mrazem chránit. Jako bonus pak jsou ty piniové oříšky, pokud vám tedy zaplodí. Pokud pinii chcete pěstovat, dnes už některá zahradnictví nabízejí její sazenice či semena. Případně si můžete přivézt její semínka z dovolené u moře.

Actinidia, aktinidie

Vypěstovat si vlastní kiwi? V posledních letech to již není žádná exotika. Tato dřevnatějící popínavá liána vám hezky poroste plot či pergolu a poskytne navíc úrodu sladkých plodů. U nás lze pěstovat tři druhy - Actinidia chinensis (= A. deliciosa), který znáte z obchodů jako větší lehce chlupaté bobule prodávané pod názvem kiwi. Jeho plody však nemusí ve všech oblastech dobře dozrávat. Tím druhým je Actinidia arguta poněkud nesprávně označované jako „maloplodé kiwi“. Za jeho největší výhodu považuji lysé plody, které se dají jíst i se slupkou, dále pak díky menší velikosti lépe dozrávají. Do chladnějších oblastí můžete vysazovat i třetí druh - Actinidia kolomikta, která je z nich nejotužilejší. U každého ze zmíněných druhů bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, které seženete ve většině zahradnictví. Malé upozornění: většina odrůd je dvoudomá a cizosprašná, takže pro úrodu budete potřebovat samičí i samčí rostlinu.

A nezapomeňte i na hlíznaté a cibulnaté rostliny, jako jsou talovíny, sněženky, modřence - jsou ozdobou časného jara, kdy toho ještě jinak moc nekvete. A krásně vaši mediteránní zahradu doplní, neboť povětšinou pochází také z jižní Evropy a přilehlých oblastí.

Pokud vás toto téma zaujalo, můžete se přidat do facebookové skupiny Mediteránní zahradničení v Česku a na Slovensku: (https://www.facebook.com/groups/MediteranniZahrada/). Pokud byste měli o některé z popsaných druhů zájem, některé v malém množství nabízím v rámci virtuálního zahradnictví Smokva (http://smokva.mzf.cz/).

Mgr. Pavel Veselý, Ph.D., pracuje na Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, rád cestuje na jih a do krasových oblastí a je vášnivým zahradníkem.