VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Aktivní zapojení široké veřejnosti do ochrany přírody se čím dál tím více ukazuje jako klíč k úspěchu v ochraně druhů a jejich stanovišť. Zvyšuje její povědomí o unikátnosti konkrétních druhů či lokalit, o smyslu zachování biodiverzity a mění i náhled na samotný smysl ochrany přírody. Zatímco v minulosti byla ochrana přírody a s ní všichni, co ji prosazují, vnímáni spíše negativně (rozhodování o nás, ale bez nás), tak přímým zapojením veřejnosti dochází k posunu a ochránci přírody jsou čím dál častěji bráni spíše jako ti, co se snaží ve spolupráci s místními zachovat unikátnost přírody kolem nás.

Jedním z vhodných způsobů, jak se mohou místní obyvatelé přímo zapojit do ochrany ohrožených druhů rostlin, je program Záchranné pěstování v soukromých zahradách, který Český svaz ochránců přírody Vlašim a Botanický ústav AV ČR připravuje pro české podmínky v rámci projektu LIFE for Minuartia. Program vychází ze švýcarského modelu a je testován pro druh kuřička hadcová (Minuartia smejkalii). Ve spolupráci se státní správou a odbornou veřejností (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Ministerstvo životního prostředí, Univerzita Karlova, botanické zahrady, nevládní neziskové organizace) se už ale vybírají další vhodné druhy, pro které je tento typ záchranného pěstování vhodný.

K čemu program slouží?

Program si klade dva hlavní cíle. Prvním cílem je samotná ochrana ohrožených druhů mimo jeho přirozené stanoviště (ex-situ). Tento způsob ochrany se zahajuje v případě, že nelze v současné době garantovat přežití druhu v přírodě. Cílem ex-situ ochrany je zachování dostatečně geneticky pestrého materiálu pro případný návrat druhů do přírody. Obvyklým způsobem je pěstování rostlin v kulturních podmínkách (např. v botanických zahradách) či se vytváří semenné banky. Při pěstování rostlin v kulturách dochází ke změnám v genetické struktuře populací: rostliny ztrácí adaptace na přirozené stanoviště a adaptují se na podmínky v kultuře. Všechna tato rizika se pak mohou projevit při přenášení rostlin zpět do přírody, kdy po zkřížení s místními jedinci může dojít ke snížení životaschopnosti celé populace.

Pro zachování genetické variability druhu pěstovaného mimo přirozená stanoviště se však jeví pěstování v různých menších lokálních zahradách jako přínos. Na jednu stranu jsou rostliny drženy v klimaticky obdobných podmínkách, jako jsou přirozená stanoviště, na druhou stranu je každá zahrada jiná a rostliny tak budou vystaveny odlišným selekčním tlakům. Díky tomu bude celkový soubor variabilnější a přizpůsobený širšímu spektru podmínek než v případě pěstování rostlin v jedné větší zahradní sbírce.

Druhým významným přínosem programu je vzdělávání a osvěta. Místní obyvatelé mají možnost přímého kontaktu s druhem i jeho přirozenými stanovišti. Zároveň tak dochází k formování místní komunity pěstitelů, která se vzájemně podporuje a šíří informace o ochraně přírody. Významným prvkem je zapojení obcí, místních spolků či škol.

Jak program funguje

Pro práci s kuřičkou hadcovou má Český svaz ochránců přírody Vlašim i Botanický ústav AV ČR udělenu výjimku z ochranných podmínek druhu dle § 56 zákona 114/1992 Sb. To opravňuje obě organizace manipulovat s druhem, sbírat jeho semena a držet druh v kultuře. Jednotlivým zahrádkářům je pak druh zapůjčen na základě dohody s jasně danými pravidly.

Realizace programu: Záchranné pěstování v soukromých zahradách probíhá na třech úrovních: 1. práce s veřejností, 2. příprava zahrad, 3. práce s konkrétní rostlinou. Zatímco první a druhou část realizuje ČSOP Vlašim, za třetí zodpovídá Botanický ústav AV ČR v Průhonicích.

Práce s veřejností

Oslovení potenciálních pěstitelů probíhalo prostřednictvím propagační kampaně. K oslovení místních zahrádkářů nám sloužily informační letáky a zejména semináře konané přímo v obcích sousedících s lokalitami. Při organizaci seminářů a oslovování obyvatel je klíčová spolupráce s místními starosty a patrioty. Právě podpora těchto místních autorit motivovala obyvatele k návštěvě seminářů (druhou motivací byla zvědavost). Dále jsme využívali místní a regionální média či nástěnky. Metody jako využití sociálních sítí nebo webových stránek se nám ukázaly jako neúčinné. Informace o pěstování kuřičky se také začaly šířit spontánně mezi obyvateli i z širšího okolí a zájemci se nám začali hlásit sami. V současné době tak máme do programu zapojeno 10 zahrádkářů, 2 botanické zahrady, 1 arboretum, 3 obce, 1 školu, 1 návštěvnické centrum, 1 správu CHKO a 2 penziony. Zájemci z oblasti turistického ruchu byli k zapojení motivováni snahou odlišit své aktivity od ostatních obdobných zařízení. Celkem se tak kuřička pěstuje na 21 zahradách.

Příprava zahrad

Zapojení potenciálních pěstitelů probíhá na základě vyjádření jejich zájmu. Poté navštívíme jejich zahradu, určíme vhodné místo pro pěstování a podepíšeme dohodu o zapojení. Protože kuřička hadcová je svým výskytem vázána na hadec, je nutné vybudovat na zahradě hadcovou skalku. Na základě zkušeností budujeme skalky o velikosti minimálně 2 × 2 m, aby se na ně dalo umístit několik desítek jedinců kuřičky a aby byl vzniklý mikrobiotop alespoň trochu izolován od okolní vegetace.

Práce s rostlinami

Příprava rostlin: Práce s rostlinami začíná sběrem semen v přírodě, kde se snažíme získat semena z co nejvíce matek, abychom podchytili maximální genetickou diverzitu. Semena od každé matky jsou poté klíčena samostatně přímo na hadcovém substrátu v experimentálním skleníku. Větší semenáčky (asi 2 cm v průměru) jsou poté přesazeny do květináčů s hadcovým substrátem a umístěny na zahradu kvůli aklimatizaci. Každý semenáček dostane své unikátní číslo, aby bylo možné sledovat jeho původ i růst. Rostliny jsou v zahradě zalévány pouze sporadicky, aby zůstaly zachovány jejich adaptace ke stresovým podmínkám na stanovišti.

Výsadby rostlin: Výsadby kuřiček probíhají pouze na podzim. Rostliny takto rychle zakoření a mají mnohem větší míru přežívání než rostliny vysazené na jaře. Před výsadbou je u každého jedince změřena jeho velikost a zhodnocen stav. Každá kuřička je vysazena i se svým unikátním číslem. Zahrádkáři zároveň projdou školením, jak mají o druh pečovat (zalévat pouze minimálně, nehnojit, nepoužívat chemii) a co dělat v případě problémů.

Monitoring růstu: Pro hodnocení úspěšnosti pěstování navštěvujeme několikrát za rok zapojené pěstitele a kontrolujeme stav skalek. Případné problémy nám hlásí i sami zahrádkáři. V době vrcholu vegetační sezony pak provádíme detailní měření všech vysazených jedinců - hodnotíme jejich přežívání, velikost, kvetení a odebíráme část semen. Dále evidujeme nově vzniklé jedince. Na skalkách máme zároveň umístěna mikroklimatická čidla, která sbírají údaje o teplotě a půdní vlhkosti. Na základě těchto dat zjistíme, zda je pěstování úspěšné a lépe odhalíme i příčiny případného neúspěchu.

Co dál

V současné době stále hodnotíme úspěšnost záchranného pěstování v soukromých zahradách jako ex-situ ochrany kuřičky hadcové. Srovnáváme růst jedinců v zahradách i v přírodě, hodnotíme klíčivosti semen a sledujeme případné odchylky v růstu či chování jedinců. V budoucnosti bychom semena chtěli použít na návrat kuřičky na lokality, kde již vyhynula.

Již nyní ale můžeme konstatovat, že program má velký pozitivní sociologický dopad na místní obyvatele. Zatímco před zahájením projektu docházelo k její přímé likvidaci na stanovišti, nyní si uvědomují, že se jedná o jejich vlastní unikát, který jsou ochotni chránit z vlastní vůle i v přírodě.

Záchrana konkrétního druhu prostřednictvím zapojení místních obyvatel se tak jednoznačně ukazuje jako důležitá součást moderní ochrany přírody.

Projekt LIFE for Minuartia - Život pro kuřičku (LIFE15NAT/CZ/000818) je realizován s finančním příspěvkem Evropské unie, programem LIFE a s finančním příspěvkem Ministerstva životního prostředí ČR. Projekt LIFE for Minuartia sice v příštím roce končí, ale už od letoška započala spolupráce s ČSOP Onyx v rámci nového projektu LIFE SouthMoravia.

Hana Pánková, Botanický ústav AV ČR; Karel Kříž, Český svaz ochránců přírody Vlašim