VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Následující řádky nejsou určeny těm, kteří s rozmyslem vyberou vhodný stromek pro stanoviště výsadby. Stromek pečlivě zasadí do přiměřeného sponu a dostatečně daleko od všech překážek. Dobře jej zabezpečí proti zvěři i jiným nepříznivým vlivům. Po výsadbě stromky občas zkontrolují a podle situace dělají to, co je potřeba: zalévají, výchovně řežou, ošetřují závlahovou mísu, upravují úvazek, opravují opěrnou konstrukci… Samozřejmě každému se občas něco nepovede. Jenže jiné je prohrát s osudem po urputném zápasu a jiné je kontumačně odevzdat body.

Díky lidem, kteří se v minulosti snažili, máme dnes v krajině mnoho vysokých ovocných stromů. Přinášejí nám krásu i užitek. A objevují se i nové. S nimi přichází naděje, že i za padesát let bude možno obdivovat krásu velké hrušně, jabloně, třešně obalené květy či plody.

Následující řádky jsou určeny lidem, kteří zatím konají dle hesla: Zasaď a zapomeň. Tento článek je snahou přesvědčit je, aby to zkusili jinak. Zejména, aby se snažili nezapomenout. Aby se chodili dívat na vysazené stromy, pečovali o ně a měli z toho radost.

V čem je problém? Příliš vysoký podíl výsadeb se děje podle následujícího schématu:
- rychle nakoupit stromky (hrozně to spěchá, nemůžeme rok čekat)
- v poslední chvíli to někam našťouchat (nikde jinde nebylo nakonec místo)
- pak nic nedělat (stará odrůda a vysokokmen se o sebe postarají sami)

Výsledek přichází s neodvratnou jistotou. Cesty jsou zdobně lemovány mrtvolkami stromů, které pietně vyčuhují z kopřivového lemu. Památníček tu je, dokud neuhnije kůl a ruderální vegetace se milosrdně nezavře. Tam, kde nebylo možno rok počkat, se úplně bez problému znovu začíná po dvou, třech nebo deseti letech znovu. A přitom za devět let už tam mohl stát velmi hezký strom, s hezkou úrodou. Stačilo ten rok počkat a raději to pořádně nachystat.

V čem to řádné nachystání vězí? Nejdřív se zabývat tím, jestli místo výsadby je vlastně vhodné pro ovocný strom. Ano, bujná podnož a skromná plodová odrůda zvládne hodně, ale i tato kombinace má své limity. Někde prostě ovocné stromy nemají šanci. Vysaďme tam raději něco jiného.

Dali jsme si tedy práci s tím, že jsme se na místo výsadby podívali, vyptali jsme se místních, podívali jsme se na půdní podmínky. Nyní je potřeba zamyslet se nad tím, co se stane s ovocem. Budeme ho sušit nebo moštovat? Nebo radši pálenku? Chceme ho sníst? Radši sladší nebo nakyslejší? Ano ovocná výsadba se vybírá podle chuti ovoce a dále se zvažuje, jestli to stanoviště je pro zvolenou odrůdu vhodné. Snadné je sáhnout po odrůdě, která je v místě pěstována a už se osvědčila. Pokud chceme něco jiného, je třeba se výběru věnovat.

První fázi máme za sebou, a proto rozměříme výsadbu. Polokmen nebo vysokokmen by měl být od dalšího vysazen nejméně 9 m. Vzrůstné odrůdy a v dobrých podmínkách i 10-12 m. Pouze v suchých podmínkách a u málo vzrůstných odrůd výjimečně i 6-7 m. Stejně důležité je odsadit stromy dostatečně od silnice, domu, elektrovodu… Vím, je těžké si to představit, jak ten strom bude veliký a kolik potřebuje místa. O to důležitější je nebát se vzít do ruky metr, provázek, dřevěné kolíky, kladívko a celou výsadbu umístit na stanovišti zkusmo. Teprve potom je čas objednat definitivní počet stromků a vybraných odrůd.

U vyškolkovaných stromků se velmi staráme, aby jim nikdy neoschly kořínky. Pokud nejsou založeny ve vlhké zemi, obalujeme kořenovou část vlhkým hadrem a občas poléváme vodou. Jamku kopeme minimálně tak velkou, aby se do ní kořeny vešly bez ohýbání a mačkání. Stromek musí být zasazen tak hluboko, jak rostl ve školce. Staráme se, aby ke kořenům dobře přilnula zem a brzo jim kapilaritou táhla vodu. Kompost přisypeme raději navrch. Je dost pórovitý a rychle prosychá. Prostě při sázení je potřeba co nejlépe upravit okolí kořenů narušených vyškolkováním. Samozřejmě udělat úzkým vrtákem díru a nacpat do ní kořeny, jen tak to pošolíchat zemí, to jde o hodně rychleji. To uznávám.

Opěrná a ochranná konstrukce tvořená jedním smrkovým kůlem je možná tam, kde jsme se stromkem v každodenním kontaktu (např. na vlastní zahradě). Všude tam, kde žije jelení zvěř, pasou se hospodářská zvířata nebo se tam dostaneme jednou za měsíc, je lépe budovat trojnožky rozkročené na 110 cm, dobře zapažené a zavětrované. Jsou dosti odolné uhnití smrkového dřeva a nezhroutí se na stromek, který mají chránit.

V prvním roce výsadby je nejdůležitější zálivka. V posledních letech je běžné s ní začínat už koncem dubna. Zimní vláha se ztrácí velmi brzy. Je potřeba zastavit se u stromků a prstem ověřit, zda je kořenová zóna vlhká. Když není, honem pro konve. Zálivku potom ukončíme začátkem srpna.

Řez po výsadbě šetří stromku vodu. Uděláme ho před narašením stromku a odebereme mu 1/3-2/3 listové plochy, kterou měl nachystanou. Pokud to neuděláme, může ho zachránit jen velmi vlhké jaro a léto, bez suchých period.

Řez v dalších letech se řídí podle růstu stromku. Někdy je hlubší, jindy méně. Chceme-li stromek dobře nachystat na budoucí dlouhý život, musí být každoroční. Nelze jej vynechat. Teprve po 5-10 letech je obvykle stromek ve stavu, kdy stačí průklest za 2-3, někdy i 5 let. Ale i zde mohou být výjimky. V aleji je padesát takových stromů a deset dalších i po deseti letech vyžaduje drobný zásah každý rok.

Dokud stromek bez zálivky nepřirůstá každoročně alespoň 20-25 cm, potřebuje udržovat bezplevelnou závlahovou mísu. Stačí silná vrstva nasečené trávy z obvodu koruny, jen nesmí ležet přímo na kůře kmene. Štěpka se dá také použít, ale některé choroby jsou schopné napadat z ní i mladé stromky. Takže je poněkud riziková.

Co říci závěrem? Sází se hodně ovocných stromů do krajiny, a to je dobře. Mnoho obcí, jednotlivců, spolků se snaží, aby tento prvek nezmizel z naší krajiny. Do deseti let věku se dostává v dobrém stavu žalostně málo stromů. To není dobře. Teprve potom začíná vysoký ovocný strom dělat vše, co si od něj slibujeme - ovoce, mikroklima, biotop pro další organismy. Do té doby jakoby v krajině nebyl. Vůbec nejlépe slouží tak od 20 do 100 let. Ta horní hranice hodně záleží právě na tom, jak se o něj někdo staral prvních 20 let jeho života. Proto je důležité zbytečně nespěchat. Často se stane, že při tom spěchu se nikam nedostaneme.

Samozřejmě to také znamená velmi si vážit starých stromů. Má to velký smysl prodloužit jejich životnost. Jejich plnohodnotná náhrada trvá nejméně 20 let a stojí spoustu námahy. Ale o dospělých ovocných stromech zase příště. Pokud jste na podzim podobný strom nebo stromy zasadili, věnujte se jim. Pokud si přejete zahájit výsadbu, už v zimě promýšlejte a nebojte se požádat o radu.

Ing. Martin Lípa, spoluzakládající člen Ekologického centra Meluzína RCAB. Od roku 1998 se aktivně věnuje záchraně přítomnosti vysokých ovocných stromů v krajině zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji. Od roku 2011 odborný garant programu ČSOP: Oživení starých odrůd.