VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Evropě najdeme jen málo míst, o nichž by se dalo hovořit jako o divočině, o krajině nedotčené lidskou činností. Ale existují. Domnívám se však, že na našem území neexistuje žádný kout, který by si člověk alespoň částečně nepřizpůsobil. Můžeme mluvit o krajině blízké přírodě, o oblastech, u nichž je cílem zachovat divoký ráz a ponechat přírodě volnou ruku. Divokou přírodu bychom ale hledali marně. Na to jsme příliš malou zemí, a i když nás není mnoho, je nás dost. Naši předkové však dokázali krajinu přeměnit a formovat nejen pro zisk a pouhé vytěžení jejího bohatství, ale i proto, že ji chtěli mít užitečnou a zároveň krásnou pro potěchu ducha i těla. A že to šlo… Zakládali pole, lesy, lesoparky, zahrady, obory, aleje, ovocné sady, rybníky, budovali stavby sloužící lidské činnosti i pohodlí, a přesto ve většině případů zdobící krajinu, jejíž se staly součástí, či dokonce dominantami. Často pracovali pro své potomky s vědomím, že mnohdy neuvidí své dílo dokončené, a přesto v ně věřili. Krajinu u nás obecně lze tedy považovat za důležité dílo lidské kultury.

Komponovaná krajina

je divadelní představení, kdy příroda na připraveném jevišti odehrává poutavé představení po desetiletí i staletí ve stále se měnících kulisách, představení, které nikdy nekončí. K největším, nejznámějším a nejhodnotnějším u nás patří jistě Lichtenštejny umělecky ztvárněná krajina známá dnes pod názvem Lednicko-valtický areál, která zahrnuje i lužní les při řece Dyji nedaleko Břeclavi. Je však zbytečné vyjmenovávat všechny přírodní a architektonické skvosty, které dělají z tohoto místa místo výjimečné. Dočtete se o nich ve všech průvodcích. Vyberu dle svého, a to lipovou a kaštanovou alej lemující 6 kilometrů dlouhou silnici mezi rezidenčními Valticemi a Lednicí. Jezdí tam auta, takže to není úplně poklidná a kontemplativní procházka volnou přírodou. Stále ale tyto stromy dávají stín a na jaře voní jako kdysi. V době komponování celého areálu nebyla jediná, aleje byly spolu s rybníky nejstarším projevem krajinářské tvorby lichtenštejnských architektů. Jde o hvězdicovou strukturu více či méně dochovaných stromořadí (některých bohužel zaniklých), jak osových mezi jednotlivými lichtenštejnskými sídly, tak těch lemujících cesty v zemědělsky obhospodařované krajině. Hledání i procházka alejemi může být dobrodružnou cestou, která je hezkým cílem.

Mimo plán, a když už tam budete bloumat, chci zmínit ještě orchidej vstavač kukačku (Orchis morio). S tímto lidově řečeným „šaškem“ se při jarní procházce můžete potkat pro změnu na loukách, třeba poblíž kaple sv. Huberta, stejně jako já.

(O Lednicko-valtickém areálu psal ve Veronice 2/1997 Zdeněk Novák jako o památce v roce 1996 nově zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO - najdete v archivu na webu www.casopisveronica.cz.)

Bohdana Fabiánová