VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pro provozovatele sjezdovek a vleků se doplňování vrstvy sněhu a prodlužování sezony na obě strany (do podzimu i do jara) změnilo v každoroční a téměř celosezonní nutnost. V posledních letech na našich sjezdovkách hraje přírodní sníh nejvýše druhé housle. Ponechme teď stranou, co vše sjezdovky a skiareály v horách znamenají (velké průseky, převrstvení a odnos půdy, vymizení řady citlivých druhů, velké návštěvy lidí směřujících do nejcennějších a nejcitlivějších partií hor a s tím související hluk, osvětlení a odpadky nebo ptáci narážející do drátů lanovek a ochranných sítí), a podívejme se na to, co vlastně znamená „umělé zasněžování“.

Vločka z nebe, kulička z děla

Sněhová vločka vzniká namrzáním vodní páry na kondenzační jádro (obvykle je to zrnko prachu nebo pylu) v mracích. Jakmile je příliš těžká, tak vypadává z mraků, a pokud cestou neroztaje, sněží. Tvar vloček zajišťuje kyprost a měkkost čerstvého sněhu. Oproti tomu umělý sníh vzniká velmi rychle - proud studeného vzduchu prudce ochladí vodní páru. Tím vzniknou částečky ledu spíše kulového tvaru, které jsou rozfoukávány na svah. Umělý sníh tedy není tvořen vločkami, ale kuličkami nebo ledovou tříští. Vzniku umělého sněhu se pomáhá přídavkem kondenzačních jader do mražené mlhy. Jedním z nejpoužívanějších je bílkovina z bakterie Pseudomonas syringae (komerčně Snomax). Tato bakterie způsobuje řadu různých onemocnění rostlin, nicméně zde jde pouze o bílkovinné drobečky, na které se snadno lepí voda, což urychlí její zmrznutí. Přidávají se také anorganické přípravky, hlavně na bázi křemičitých sloučenin.

Není sníh jako sníh

Kromě usnadnění skluzu lyže má sníh celou řadu podstatných funkcí. Zejména čerstvý sníh obsahuje velké množství vzduchu a jakkoliv se to na první pohled nezdá, tak výborně izoluje a je pod ním poměrně teplo. Pod sněhovou vrstvou čile běhají myši - jejich cestičky jsou vidět po tání. Sníh chrání také semena a spící části rostlin.

Vzhledem k odlišné struktuře částic (místo vloček kuličky) se řada vlastností umělého sněhu od přírodně nasypaného liší. Hlavně obsahuje více vody a méně vzduchu - snadněji tedy vytváří led. To znamená, že lyže jedou rychleji a nepadáte do sněhové peřinky, ale na hodně tvrdý povrch. Zranění lyžařů na umělém sněhu jsou tedy častější a vážnější. Umělý sníh tolik neizoluje zem, která je prochladlejší a pomaleji roztává. To jistě potěší vlekaře i lyžaře, ale pro horské louky, kde je vegetační sezona beztak krátká, to znamená její další zkrácení až o několik týdnů. To vede k ústupu časně kvetoucích druhů a šíření druhů letních.

Další, trochu překvapivý háček se skrývá v používané vodě. Přírodní sníh je - podobně jako déšť - téměř bez minerálů. Pokud si odmyslíme kondenzační jádro, tak obsahuje jen něco málo živin a jiných látek, které sesbírala cestou atmosférou. Umělý sníh se vyrábí z povrchové vody, která už je obohacená o minerály, a pokud jde o vodu čerpanou z nižších poloh, tak má navíc nezanedbatelný podíl organických živin. Tohle nezamýšlené hnojení podpoří rostliny, které rostou skoro všude, a ty pak vytlačí ty vzácné, horské, co přežijí málokde. To se samozřejmě neprojeví hned, ale až po více sezonách zasněžování (a hnojení).

Zasněžování se zpravidla provádí v noci. Noční hluk odrazuje zejména větší živočichy, kteří se pak těmto místům vyhýbají. Pro noční dravce orientující se sluchem - tedy hlavně sovy - je mnohem těžší vyhledat kořist. Při nočním zasněžování je nutné na sjezdovku svítit. To vše jsou důvody, proč je například na sjezdovce v národní přírodní rezervaci Praděd umělé zasněžování zakázáno.

Voda v potoce nebo sníh na sjezdovce - není to jedno?

Není. Jednak voda z potoka sjezdovku (vlastně horskou louku) nepřirozeně pohnojí, ale tato voda odebraná z potoka v něm citelně chybí. Zhruba třetina vody se ztratí odparem, a už při výrobě sněhu nebo později ze sněhové pláně. Sněžná děla čerpají vodu v období přirozeně nízkých průtoků - a snadno tak nastane situace, kdy je vody v potoce tak málo, že zamrzne docela, což může být fatální pro řadu jeho obyvatel. Voda ze sjezdovky odtéká v době, kdy je vody celkem dost, a ne v době sucha, nedá se tedy říct, že by se sníh uložený na sjezdovce pozdržel a vypouštěl vodu do krajiny tak, jak to dělají třeba přirozené mokřady. Kromě toho má většina sjezdovek zhutněný povrch s minimem vegetace, což zasakování nepomáhá. Doporučuji si v létě některou strmou sjezdovku projít. To, co vypadá zdálky jako louka, je spíše spolek přežívajících trsů nejotrlejších druhů rostlin. Dost možná na ní a pod ní najdete kousky plastu z vegetačních mřížek a sítí, které mají hlínu držet na svahu, když to kořeny neduživých rostlin nezvládají.

Až bude v pekle sněžit…

Bude nutné se smířit s tím, že se posune hranice přirozené lyžařsky vhodné sněhové pokrývky. S dvoustupňovým průměrným oteplením se hranice sněhu posune o nějakých 300 výškových metrů. Samozřejmě jde o průměr a sněhové srážky i zdržení sněhu ovlivňuje řada faktorů, ale přesto je jasné jedno: Nemá smysl stavět na sněhu závislé (ski)areály v malých nadmořských výškách. Naše hory prostě vyšší a studenější nebudou. Nehledě na to, že značná spotřeba energie na výrobu sněhu, kterého je kvůli klimatické změně nedostatek posiluje - klimatickou změnu.

Jestliže je 80 % (odhad) lidí v horách ekonomicky závislých na turistickém ruchu, a to zejména zimním (= dostatku sněhu), tak nejpozději v čase prožívané změny klimatu je načase diverzifikovat zdroje příjmů. Většina příjmů ostatně míří za majiteli skicenter a velkých hotelů - a to opravdu nebývají horalé tělem, duší a trvalým bydlištěm.

A co s tím?

Je možné apelovat na samosprávy a příslušné úřady, že další skiareál opravdu nepotřebujeme a nechceme (my místní, co tu žijeme). Máte-li nějaký za humny, tak je možné zdokumentovat (fotky, video, popis s uvedením stavu a data), pokud v potoce teče evidentně málo vody a čerpadla k sněžným dělům vrčí. Potom co nejdříve podejte oznámení na místně příslušnou Českou inspekci životního prostředí (www.cizp.cz) a vodoprávní úřad, který vydává rozhodnutí o nakládání s povrchovými vodami (obec s rozšířenou působností).

A nasnadě je řešení pro někoho velmi snadné a pro někoho velmi obtížné. Smiřme se s tím, že sjezdové lyžování je zábava, která má extrémně velké dopady na životní prostředí - a asi by bylo dobré si ji odepřít nebo alespoň omezit. A zcela jistě v letech, kdy je sněhu pomálu a vody také.

Je voda bez ceny?

Odběr vody pro zasněžování je podle vodního zákona (§ 101 odst. 4) osvobozen od poplatků. Pro čerpání vody je však nutné vodoprávní povolení, kde příslušný úřad stanovuje minimální zůstatkové průtoky ve vodním toku - nepřímo je tak možné stanovit množství čerpatelné vody. Nicméně kontrola je dost komplikovaná a dělá se velmi omezeně. Kromě toho vodu potřebují všichni ve stejný čas a dopady se kumulují. Sníh ze sjezdovky navíc odtéká povrchově, a nemá tedy šanci dosytit podzemní vodní zásobníky a prameny. Při rychlé oblevě může dokonce způsobit lokální záplavy. O to více varující jsou plány na rozsáhlé zasněžování běžkařských tras.

Kam dostřelí sněžná děla?

Na 1 m³ umělého sněhu je potřeba 200-500 l vody. Na 1 ha sjezdovky s 30 cm umělého sněhu se tedy uloží 600-1,5 milionu litrů vody. A ten je nutné obnovovat nebo doplňovat podle průběhu počasí a ztrát odparem i rozježděním.

V ČR je v provozu asi 6 000 sněžných děl. Spotřebují odhadem 42 milionů m³ vody a 105 milionů kWh elektřiny. Od roku 1965, kdy se první objevilo v Telnici na severu Krušných hor, se opravdu hodně rozšířila.

Mgr. Renata Placková (1985) je ekoporadkyně Sítě ekologických poraden STEP, aktuálně pracuje na obnově šumavských rašelinišť a mokřadů.

Text článku není výstupem z autorčina výzkumu. Pro časopis Veronica shrnula základní dostupné informace, zejména z textů
J. Fuksy (http://vodnihospodarstvi.cz/umely-snih-a-vodni-rezim/)
a J. Flouska (http://opera.krnap.cz/apex/f?p=103:8:::NO:8:P8_ROCNIK_ID,P8_CLANEK_ID,P8_CP:53,2,12).