VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Potřebujeme nebezpečné stromy u silnic? I za cenu života?, Na trať z Liberce do Hradce Králové spadl strom, narazil do něj rychlík, Skryté nebezpečí číhající na řidiče. Ke srážce se zvířetem může dojít v kteroukoliv denní dobu nebo Pád větve zranil v Přerově dvě chodkyně. Při pročítání těchto novinových titulků by člověk nabyl pocitu, že na lidstvo snad nečíhá větší nebezpečí, než stromy a zvířata. Tak se na to podívejme více zblízka.

Letošního 12. února uběhlo 122 let od události, kdy britský obchodník Henry Lindfield neudržel v ulici Russell Hill na území Velkého Londýna z důvodu nepřiměřené rychlosti 30 kilometrů v hodině nadvládu nad svým automobilem a jízdu ukončil až nárazem do stromu. Jednalo se nejen o první náraz vozidla do stromu, ale i první oběť automobilismu. Zdá se, že ani 122 let nestačilo tomu, aby se řidiči naučili chovat při jízdě zodpovědně.

Sotva Nejvyšší správní soud rozhodl, že stromy v okolí železnice nelze odstraňovat jen proto, že jsou v „dopadové vzdálenosti“ od kolejí a že před kácením musí vždy existovat nějaká konkrétnější zjištění, z nichž vyplývá reálné nebezpečí pádu stromu, zželelo se našim zákonodárcům správce železnic, který dostal pokutu za kácení stromů, natolik, že prosadily novelu § 10 v následujícím znění „Stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy.“ Takže jiného důvodu dále netřeba, stromy mohou konečně od železnice zmiznout, aniž by se správce musel obtěžovat se zdůvodňováním. Nemusíš být vinen, stačí, že jsi v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Při dopravních nehodách dojde z důvodu nárazu do stromu přibližně ke sto úmrtím ročně. Za posledních sedm let bylo v alejích podél silnic vykáceno asi 100 tisíc stromů. To je více než sto stromů na jedno úmrtí, snad by se už stromy z toho mohly poučit.

Policejní statistiky ukazují, že kvůli nárazu do stromu zemře každý pátý mrtvý při autonehodě. Člověk by si mylně myslel, že důvodem byla hazardní jízda, nepozornost nebo alkohol.

Ve světě se běžně umisťují stromy záměrně do blízkosti silnice, aby se tak zpomalila doprava. U nás jsou stromy odstraňovány jako pevné překážky silničního provozu v rozsahu 4,5 m od krajnice vozovky, je jim málo platné, že brání přehřívání vozovky, omezují oslnění a v neposlední řadě udržují pozornost řidičů, případně naznačují směr pokračování komunikace za horizontem, a jsou proto důležitým bezpečnostním prvkem.

Kdo nestrávil dovolenou v pořádné divočině, není free, cool ani in. Ovšem divočinu požadujeme bezpečnou a pokud možno sterilní. Německý nejvyšší správní soud rozhodl, že běžná a pro les typická nebezpečí a ohrožení jdou na účet návštěvníka lesa. V našem uvažování se ale tento princip vlastní odpovědnosti jen obtížně prosazuje.

Srážka se zvěří prý hrozí v kteroukoli denní dobu. Aniž bychom se zamysleli, zda není na vině nepřiměřeně vysoký stav zvěře v našich lesích nebo kritická fragmentace naší krajiny, sáhneme po pachových ohradnících, nebo ještě lépe po plotech kolem našich dálnic. Tím fragmentaci krajiny ještě posílíme.

Takže když to dobře půjde, bude náš svět brzy zcela bezpečný. Nikde se vám do cesty nepostaví strom, nespadne větev, ani na vás nevyběhne záludné zvíře. Jen v tom světě asi už nepůjde žít.

David Veselý