Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Stromy žalují


Jiří Poláček, č. 1/2020, s. 40

V pondělí 2. března 2020 uplynulo sto čtyřicet let od narození Arna Nováka (1880-1939). V obecném povědomí je tento litomyšlský rodák a syn Terézy Novákové zapsán jako literární historik a kritik, od roku 1920 až do své smrti působící na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (byl též rektorem této univerzity). Už méně je známo, že měl úzký vztah k přírodě. Mimo jiné o tom svědčí sloupek nazvaný Stromy žalují, který Novák otiskl 14. srpna 1930 v Lidových novinách. Editor Jiří Opelík ho zařadil do antologie Novákových sloupků s názvem Nic malého neuzříš… Pokud věříme iluzi, že všichni naši předkové měli k stromům respekt a úctu, uvedený Novákův sloupek tuto iluzi nabourává. Autor v něm píše o bezohledném kácení starých topolů, dubů či lip a svoji žalobu na zištnou bezohlednost svých současníků uzavírá těmito slovy:

„Není nikoho, kdo by se stromů účinně zastal. Ochrana přírodních památek dobrala se jenom neúplných zákonů a nepovznesla se k jejich exekutivě. Města i obce zakládají nové sady a zároveň buď samy ničí staré stromoví, nebo dopouštějí je odstraňovati. Dávná tradiční úcta ke stromům vzala za své s ostatními tradicemi; vychladlý svět bez ducha nemůže porozuměti duchu stromů. A z pokolení zaujatého právě jen svou dobou nebude se přece nikdo obávat, že se mu ve snách zjeví vyčítavě předkové tážící se, jak ochránil jejich dědictví, zelené a šumící, plné stínu a písně.“

Jiří Poláček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu