Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Krajta, aj ta


Roman Zajíček, č. 1/2020, s. 43

Před časem jsem v Brně odchytil krajtu, která někomu utekla. Krajtu královskou, domovem z Afriky, která dorůstá délky kolem jednoho metru. Tato zpráva se dostala hned druhý den i do tisku, kde titulek pouze hlásal, že v Brně-Bystrci byla odchycena krajta. Hned ráno se mi rozezvonil telefon. Co zaznělo, foneticky cituji: „Ééééé, pane, to ste hodny, že ste chytil tu naši krajtu!“ Na dotaz, co to bylo za druh, se ve sluchátku ozývaly hlasy, které nepatřily volajícímu, ale rychle radily: „Ty vole, to tam nepišou, řekni, že byla obecna!“ „Ééééé, pane, byla to krajta obecna!“ zaznělo rozhodně ve sluchátku. Na moji odpověď, že taková neexistuje, nastoupil rychlý return: „Ééééé, pane, ale my ji tak řikali!“ Nastoupil jsem s těžším kalibrem: „Když byla vaše, určitě víte, kolik měřila.“ Ve sluchátku se opět ozval poradní sbor: „Ty vole, to tam taky nepišou! More, to žere i lidi, řekni tři metry!“ A opět následovala rozhodná odpověď. „Noooo, pane, my ji neměřili, ale asi tak tři metry měla, mužeme si pro ni přijet?“ Opět jsem namítnul, že tahle měla pouze metr, takže nemůže být jejich. Ale volající to stále nevzdával: „No, sem vam řikal, že jsme ji přesně neměřili!“ Tady jsem to už chtěl ukončit, takže jsem zrekapituloval informace: „Říkali jste jí obecná, byla královská. Podle vás žere i lidi a měla kolem tří metrů, ale tahle žere myši a má méně než metr… Ale věřím vám, jméno si člověk splete, o dva metry se u metrového hada člověk sekne hned, takže určitě víte, že zvíře patří do Washingtonské konvence a na jeho držení musíte doložit platný registrační list, kde je fotografie konkrétního jedince, nebo je jedinec označen mikročipem, který je uveden na dokumentu. Takže, když si pro ni přijedete s registračním listem, rád vám ji vydám.“ Tady jsem již neříkal úplnou pravdu. Ačkoliv tento druh do uvedené konvence opravdu patří, nemá u nás registrační povinnost. Teď už jsem čekal, že telefonujícímu dojdou síly a vzdá to. Tento však ne: „Ééééé, pane, to vite, že to vim. Ale ja vam to řeknu na ferovku - my jsme ji koupili bez techničaku!“ Inu, někdo se nevzdává do poslední chvíle...

Roman Zajíček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu