Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Krajta, aj ta


Roman Zajíček, č. 1/2020, s. 43

Před časem jsem v Brně odchytil krajtu, která někomu utekla. Krajtu královskou, domovem z Afriky, která dorůstá délky kolem jednoho metru. Tato zpráva se dostala hned druhý den i do tisku, kde titulek pouze hlásal, že v Brně-Bystrci byla odchycena krajta. Hned ráno se mi rozezvonil telefon. Co zaznělo, foneticky cituji: „Ééééé, pane, to ste hodny, že ste chytil tu naši krajtu!“ Na dotaz, co to bylo za druh, se ve sluchátku ozývaly hlasy, které nepatřily volajícímu, ale rychle radily: „Ty vole, to tam nepišou, řekni, že byla obecna!“ „Ééééé, pane, byla to krajta obecna!“ zaznělo rozhodně ve sluchátku. Na moji odpověď, že taková neexistuje, nastoupil rychlý return: „Ééééé, pane, ale my ji tak řikali!“ Nastoupil jsem s těžším kalibrem: „Když byla vaše, určitě víte, kolik měřila.“ Ve sluchátku se opět ozval poradní sbor: „Ty vole, to tam taky nepišou! More, to žere i lidi, řekni tři metry!“ A opět následovala rozhodná odpověď. „Noooo, pane, my ji neměřili, ale asi tak tři metry měla, mužeme si pro ni přijet?“ Opět jsem namítnul, že tahle měla pouze metr, takže nemůže být jejich. Ale volající to stále nevzdával: „No, sem vam řikal, že jsme ji přesně neměřili!“ Tady jsem to už chtěl ukončit, takže jsem zrekapituloval informace: „Říkali jste jí obecná, byla královská. Podle vás žere i lidi a měla kolem tří metrů, ale tahle žere myši a má méně než metr… Ale věřím vám, jméno si člověk splete, o dva metry se u metrového hada člověk sekne hned, takže určitě víte, že zvíře patří do Washingtonské konvence a na jeho držení musíte doložit platný registrační list, kde je fotografie konkrétního jedince, nebo je jedinec označen mikročipem, který je uveden na dokumentu. Takže, když si pro ni přijedete s registračním listem, rád vám ji vydám.“ Tady jsem již neříkal úplnou pravdu. Ačkoliv tento druh do uvedené konvence opravdu patří, nemá u nás registrační povinnost. Teď už jsem čekal, že telefonujícímu dojdou síly a vzdá to. Tento však ne: „Ééééé, pane, to vite, že to vim. Ale ja vam to řeknu na ferovku - my jsme ji koupili bez techničaku!“ Inu, někdo se nevzdává do poslední chvíle...

Roman Zajíček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu